Rubrika:
2010
Datum výpravy: 30.7.2010 - 1.8.2010
Účastníci: Pavel a Míla
Ujeté kilometry: 164km
Rodiče našeho kamaráda bydlí v Onšovci na samém břehu vodní nádrže Švihov, lidově zvané Želivka. Nabízelo se tedy využít možnosti ponechání auta u jejich stavení a konečně více poznat další dosud neprozkoumaná místa nedaleko od mého rodného benešovského kraje.
Samotným impulzem se stal i jeden článek o zaniklé železnici do Dolních Kralovic, jejíž úsek od Trhového Štepánova skončil právě díky stavbě přehrady na pitnou vodu pro žíznící Prahu. Samotný konec tratě je i spolu s Dolními Kralovicemi v přehradě doslova utopen.
Že je cykloturistické objetí Želivky a jejího okolí nemalým soustem jsme se přesvědčili v neděli odpoledne, kdy jsme se zdatně dojížděli po mapě velkoryse rozmáchnuté kilometry. Ale rozhodně nelitujeme. Nešlo totiž jen o samotnou zaniklou železnici, ale i třeba o sochařská díla v lomech u Lipnice, o letmé pokochání se nádherným Posázavím, o dobytí humpoleckého Orlíku či poznání kláštera v Želivu a tím demystifikaci fráze „skončit v Želivu“. K tomu padlo ještě pár hradů či jsme naťukli samotnou vodní nádrž, k níž se vlastně moc nesmí.
Mystickou záhadou se pak stává zážitek, kdy se kdesi v okolí nádrže vynořuje auto se starším párem a ptají se nás kudy se dostanou do Dolních Kralovic. Vždyť ta silnice co ji mají na mapě tady musí být. Dívám se do jejich mapy a dýchne na mne nějaký závan minulosti. Na mapě není žádný modrý flek nádrže, Dolní Kralovice stále stojí na svém místě u řeky a i ta silnice se v klidu klikatí přes údolí řeky. Nepomáhá ani pokus o orientaci pomocí dálnice. Žádná čára D1 po mapě nevede. Mapa je z roku 1971, to ještě žádná Želivka ani D1 nestála, a já nevím, zda bdím, zda se náhodou nekoukám do tváří duchů lidí, kteří tu dávno žili za dob, kdy ještě přehrada nestála a jen tak se mi nezjevili. Posílám je správným směrem a vysvětluji tu výraznou změnu, která se tady za ty desítky let odehrála, vždyť samotné Kralovice leží dnes o dost vedle těch starých. Ale nejsem si jist, zda ten děda s babičkou nejsou jen přeludem. Vždyť přece není možné, aby někdo cestoval po republice s čtyřicet let starou automapou. Stejně jako se objevili, tak i zmizeli. Záhada, časová smyčka, přelud, náhoda, zjevení, poselství z minulosti?
Po večerním příjezdu k rodičům kamaráda do Onšovce vyrážíme
Dobývání hradu Chřenovice
Věž hradu Chřenovice. Potenciál pro rozhlednu.
V Chřenovicích podruhé přejíždíme Sázavu
Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Kdysi poklidné městečko na břehu řeky Želivky.
Dnes ze Zahrádky zbyl hlavně kostel Sv.Víta
Kašna na náměstí Zahrádky
A do Zahrádky se vlastně nesmí, pitná voda by byla v ohrožení
Rodný dům Gustava Mahlera v Kališti
Trocha umění v Kališti na návsi
Zbytky gotické tvrze v Proseči
A to už se v dáli objevuje mohutný hrad v Lipnici nad Sázavou
Před Lipnicí nás čeká nečekaná uzavírka
Naštěstí se to dá obejít, ale to bahno za lávkou...
V lomech v okolí Lipnice se nachází Památník národního odposlechu
První dílko jsou Zlaté oči
Zlaté oči zasazené do skalní stěny lomu
Hrad Lipnice už je na dosah
V jiném lomu k nám zas promlouvají Ústa pravdy
O kousek vedle nás odposlouchává Bretschneiderovo ucho
Jednotlivá díla sochaře Radomíra Dvořáka
V podhradí právě probíhá výstava Dřevěná Lipnice
Můžeme tu sledovat vznik samotných soch
Tohle chci mít na zahradě
Přejíždíme k Humpolci a dobýváme hrad Orlík
Máme štěstí. Na hradě jsou hvězdáři a tak si můžeme prohlédnout erupce na Slunci.
Studna v podhradí Orlíka. Prý je spojená s hradem.
Nahlížíme do humpoleckého židovského hřbitova
V Humpolci nečepujeme Bernarda, ale vodu na náměstí (pochvala všem obcím a městům, které tuto možnost doplnění vody umožňují)
Centrum Humpolce s kostelem sv.Mikuláše
Vzdáváme poctu nejslavnějšímu rodákovi Humpolce, Hliníkovi.
Ohlednutí za hradem Orlíkem při výjezdu z Humpolce, takto nějak mne hrad volal k návštěvě při průjezdech po D1
Ten vzdoušek, to ticho, ten ranní chládek...
Hráz Sedlické přehrady na řece Želivce
Další přehrada kaskády na Želivce je Vřesník
Klášterní kostel Narození Panny Marie v klášteru premonstrátů v Želivu
Interiér kostela, zrovna tu na chóru zpívá malý sbor
V klášteře a bývalém hradu přestavěném na zámek byla za minulého režimu psychiatrická léčebna
Zas jedny morbidní sluneční hodiny
Tak takhle dopadl zámek v Červené Řečici, kdysi sídlo pražských biskupů
Zámek v Červené Řečici je v žalostném stavu, renesanční výzdoba dostává na frak
Vojslavický most - unikátní dvojmost přes řeku Želivku. Nad námi tepe D1.
Tajemná Želivka jak je vidět z dálnice
A to už na Zahrádky koukáme z druhého břehu od hradu Klosterberg (Zahrádka). Kdysi stával přímo nad vsí.
Skrovné zbytky hradu Klosterberg
Kostel sv.Lucie v Ježově s dřevěnou zvonicí vedle
Výhled na vodní nádrž Švihov
Další směr trasy kontrolujeme v hospodě ve městě duchů, nových Dolních Kralovicích
Tak to jsou ty masy vody pro Prahu, co to tu všechno zatopily
Z mostu přes vodní hladinu shlížíme do míst, kde kdysi vedla železnice na nedaleké nádraží v Dolních Kralovicích
Kamenný železniční viadukt u Němčic na zaniklé trati do Dolních Kralovic
V krajině pátráme po zbytcích tratě. Toto není jen tak nějaká cesta. Odtud by se na vás ještě před pár desítkami let mohl vyřítit vlak.
Konečně objevuji zatopené mosty protektorátní dálnice. Toto je ten menší.
Tak tudy to mohla už od války švihat auta na Brno
Větší most je zatopen až skoro po vozovku. Nenápadný mostní oblouk uprostřed dává tušit jeho pravý rozměr.
Náhodou jsem jednou narazil na to, že Petr Kotvald tu natáčel klip k Mumulandu
Neradno se domnívati, že se po větším z mostů dostanete na druhý břeh
A to je ona, ta která dává vodu Praze, ta která to tu všechno zatopila. Hráz vodní nádrže Švihov.