Rubrika:
2010, Cestování s dětmi, Cykloexpedice
Datum výpravy: 29.5. - 3.7.2010
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka
Ujeté kilometry: 2392 km
Jaké to je cestovat s malými dětmi po východní Evropě? Pít vodu ze studen, ochutnávat kvas, nocovat nadivoko a ráno ze stanu koukat na stáda ovcí? Každý den se potkávat s lidmi, kterým pohled na vozík s dětmi vyvolával úsměv na tváři a jejich srdce se otevírala.
Z Rumunska většina cestovatelů zná jenom Transylvánii, Drákulu a Bukurešť, ty zkušenější napadnou české vesnice v Banátu. Pojďte spolu s námi objevovat méně známé kouty Rumunska, budete stejně jako my překvapeni, jaké přírodní a historické skvosty se skrývají ve zdánlivě prázdném území mezi Karpatským obloukem a Černým mořem. Čekají vás bahenní sopky, solný kras, soutěska Gura Dobrogei, pozůstatky osídlení z doby ještě dávno před narozením Krista a Dunajská delta.
A potom vám představíme Moldávii. Zemi tisíce kopců, vyprahlou a drsnou, nejchudší stát Evropy, ale o to bohatší na přívětivé lidi a na nekonečné vinice. Navštívíte spolu s námi českou vesnici, největší vinné sklepy světa, hlavní město Kišiněv, skalní kláštery a spoustu dalšího.
A víte například, kde leží nezávislá Podněsterská moldavská republika? Tento neuznaný malý státeček na levém břehu řeky Dněstr, který bývá označován za skanzen komunismu? Nemohli jsme ho vynechat. Městská výzdoba v podobě srpů a kladiv se sochami Lenina nás vrátila do starých časů.
O cestě jsem napsala článek, publikovaný např. serveru Rodina.cz, případně na naKole.cz.
A také bude knížka 😉
Obrázek z dvoudenní cesty autem z Těchonína do centrálního Rumunska
Jízda autem končí a ta na kole začíná za Brašovem na Pasulu Bratocea (1.272 m)
Po dešti v Rumunských horách
Mysleli jsme si, že z průsmyku pojedeme jenom z kopce, ale omyl!
Sjezd po panelovce do městečka Slanic
Slané koupele v městečku Slanic
Vypadá to, jako že slaná voda vytéká přímo z nitra solné skály
Podle vzoru ostatních návštěvníků lázní se natíráme bahýnkem ze dna jezírek
Zpočátku je hodně deštivo, na balení máme přesně 10 minut (pauza mezi dalším slejvákem)
A takhle to vypadalo všude, kde jsme zastavili - lidi se hned hrnuli k dětem
Stanujeme v rumunských horách
Varlaam. Zdejší prašné cesty jsou po deštích samé bláto.
I vozík podle toho dopadl, děti z něho nic nevidí
Jedeme údolím podél řeky, cesta je ještě slušná
Domky za řekou jsou přístupné jedině přes lávku
Krámek ve Vadu Oi, kde svačíme
Dětem všudypřítomné bahno nevadí
Typické Rumunsko: školní "autobus", Dacie, pes a bahno
Po takovéto cestě se šplháme na hřebeny hor až do výšky 1.100 metrů
Prosím vás, jedeme dobře?
Cesta dolů je místy docela šílená
Zachránila nás malá stáčírna minerální vody, mají VAPku a tak vše odbahňujeme
Za Lopatari projíždíme solným krasem
Musíme ochutnat, zda jsou bílé skály opravdu slané
Studny jsou ve vesnicích pro místní často jediným zdrojem vody. Víťa si studny zamiloval a chce každou vyzkoušet.
Na dalším sedýlku. V krajině všude kolem nás se těží ropa
Defekt. Naštěstí je to přední kolo.
A toto je jeden z důvodů, proč se dva dny trápíme na prašných cestách: bahenní sopky Paclele de la Beciu
Bahenní sopky. Něco podobného jako rezervace Soos u nás, ale mnohem větší
Z nitra země uniká plyn, probublávající bahno se prodírá na povrch a stéká přes okraj sopky dolů.
Šárka se sopek zpočátku bojí
Bahenní sopky de la Beciu, nejmenší oblast
Po cestě mezi pastvinami přijíždíme k druhé oblasti bahenních sopek
Paclele Mici, druhá oblast bahenních sopek. Zde se platí vstupné, ale my jdeme zadarmo
Bahenní sopky Paclele Mici
Na okrajích planiny je bahno suché, šedá barva přechází v okrově hnědou. Na povrchu neroste nic, zelená vegetace končí na okraji bahenního pole.
Paclele Mici. Krátery sopek.
Bahenní sopky patří k nejhezčím zážitkům celé cesty.
Paclele Mare, největší oblast bahenních sopek
Na procházce mezi sopkami
Víťa musí prozkoumat každý kráter
Paclele Mare, hnědošedá masa bahna mezi zelenými kopečky
Kdo si nedá pozor, lehce skončí v bahně, jako já...
Ach jo, jak jen to husté a mazlavé bahno dostanu dolů? :-(
U největších sopek nocujeme v chatičce, kterou nám uvolnil zdejší správce
Chatička a nad ní z kamenů vyskládaný nápis Vulcanii Noroiosi (bahenní sopky)
Karpaty jsou za námi, vzhůru k Černému moři. Tak Drum bun - šťastnou cestu.
Skrumáže ve vesnicích neubývají, spíš naopak
Setkání s Dunajem u Harsovy
Krajina mezi Dunajem a Černým mořem je lehce zvlněná pustina
Monastýr svatého Joana Casiana
Kde se vzala, tu vzala, v pustině se objevila soutěska Gura Dobrogei
Silnice vede přímo mezi bizarními skalami, které ukrývají řadu jeskyní. Místo je oblíbené pro rumunské piknikáře.
Trošku bloudíme mezi poli a projíždíme pod tímto železničním mostem.
Nezabloudili jsme a navečer se na malém vršíčku na obzoru objevila šedivá čára Černého moře
Cetatea Histria. Vykopávky nejstaršího rumunského města, osídleného již v 7. století před Kristem
Mezi ruinami starodávného osídlení se procházíme za parného dne
Cetatea Histria se nachází na pobřeží brakického jezera Lacul Sinoi
Po prohlídce ruin se jdeme v bláhové naději ochladit do muzea
Omyl, vykopávky nejsou uchovávány v klimatizovaných místnostech, ale horko a dusno je zde ještě větší, než venku
Cyklotoulky s vozíkem a dětmi po Rumunsku
Jurilovka, jedna z vesniček, kde žije ruskojazyčné etnikum, kteří sami sebe nazývají Lipovany
Rumunsko na dosah Dunajské delty
Lipované se odjakživa živí převážně rybolovem
Podvečerní zácpa na rumunské silnici
Hrad Enisala stojí na majestátném místě na dohled dalšího brakického jezera, Lacul Razim
Nocleh v sadu s výhledem na hrad Enisala
Na hrad Enisala vede fungl nová asfaltka (taková není snad ani na té nejhlavnější z hlavních)
Výhled z hradu na Lacul Razim, kopečky vedle byly dříve pravděpodobně osázeny vinicemi
Enisala je jinak celkem obyčejná zřícenina
Turecké město Babadag (opravdu zde žije početná turecká menšina)
První vlaštovky ekologické energetiky v Rumunsku. Mimochodem, ty "kopečky" mají nadmořskou výšku jen lehce přes 100 metrů.
Krajina se zazelenala, blížíme se do delty Dunaje.
Dunajská delta je pozoruhodná
Kemp v Murighiolu. Jsme v rezervaci a navíc po 10 dnech potřebujeme vyprat.
Kemp v Murighiolu. Se stanem jsme tu jediní.
Kerry a Niel. Cykloturisté z Nového Zélandu a Austrálie. Plavíme se s nimi Dunajskou deltou.
V Mahmudii v přístavu nastupujeme do lodi, která pravidelně spojuje město Tulcea s vesničkami v deltě Dunaje.
Na lodi se přepravuje opravdu všechno. Vesničky v Dunajské deltě jsou přístupné jedině po vodě.
Plavíme se nejjižnějším ramenem Dunaje do Sfantu Gheorghe.
Děti si plavbu lodí užívají.
Na Dunaji je živo. Potkáváme rybářské nebo další výletní lodě.
Po asi pěti hodinách plavby se před námi objevuje volné moře. Řeka Dunaj je na konci své pouti.
Mumraj ve Sfantu Gheorghe. Když připluje loď, je to velký svátek. Vše, co zde naleznete, sem muselo být dopraveno po vodě.
Jedeme se podívat k moři, je to asi 2 km a Dunaj je rozvodněný.
Poprvé na břehu Černého moře. Je tady krásně, pusto, prázdno.
Večer s kamarády v kempu ve Sfantu Gheorghe. Každý píše deníček, jak umí. Oni sázejí rovnou článek na internet do svého blogu, já píšu tužkou do sešitku.
Ráno v prašných uličkách Sfantu Gheorghe
Loď do Tulcey odplouvá následující den v 7 hodin ráno.
Šárka si zakusí řízení lodi :-)
Město Tulcea je ohromný přístav na Dunaji a brána do Dunajské delty
Andrease z Hamburku potkáváme za Tulceou. Jede do Oděsy.
Nad krajinou vyčuhují skalnaté vrcholky pohoří Macin. Vypadají majestátně, ale jejich výška dosahuje chabých 400 nadmořských metrů.
Objevujeme ruiny prastaré byzantské pevnosti z konce 3. století
Přístav na Dunaji u města Galati
Smog nad průmyslovým městem Galati je vidět už z velké dálky
Dunaj ve své celé šířce (přes 1 km) ještě než se rozleje do tří hlavních ramen Dunajské delty
Semafory v Galati odpočítávají čas do změny barvy
Do Moldávie už je to jenom kousek. Skoro nikdo tam nejede.
Přejíždíme hraniční řeku Prut a na nějaký čas opouštíme Rumunsko.
Moldávie, nebo-li správněji Moldavsko, je prý nejchudší země Evropy.
Moldavské stezky pro povozy využíváme často jako cyklostezky
Moldavská večerní dopravní špička
Cahul, okresní město na jihu Moldavska
Cahul. Pravoslavný kostelík je zarostlý a nepoužívaný.
Kvas přímo z cisterny si nemůžeme nechat ujít.
Na tržišti v Cahulu. V obchodech nic nemají, veškeré nákupy se odbývají zde.
Jak málo stačí dětem ke štěstí - jeden čůrek s nepřetržitě tekoucí vodou a o zábavu v parném dni je postaráno.
Návštěva v české vesnici Huluboaia
Základní škola Jaroslava Haška v Huluboaie
Výuka už skončila, školní rok končí posledním květnem, pozůstatek ještě z doby CCCP.
S Ivanem Laudou na prohlídce po vesnici Huluboaia pořád o něčem diskutujeme
Česká hudební škola pomáhá udržet české tradice
Český spolek Novohrad má více než 100 členů
Snídaně u Ivana a Anny Laudových. Pan Lauda je původem Čech, paní Anna Moldavanka.
Laudovi žijí prostým vesnickým životem.
Venkovní sprcha u Laudových je dokonalá
U Laudových těsně před odjezdem
Huluboaia. Češi zde žijí více než dvě století.
Moldavská ranní špička. Husy mají vždy přednost.
Typický obrázek moldavské krajiny a vesnice
Uvnitř Moldávie se nachází autonomní oblast Gagauzie
Krajina Moldávie je hodně zvlněná
Nahoru prudkým kopcem a po špatném asfaltu to jde velmi ztuha
Svačinka z vlastních zásob, sortiment v hospodách bývá bídný. Moldavané nepatří zatím k příliš podnikavým lidem.
I v Moldavsku patří studny k nejčastějším zdrojům pitné vody. Vlastně jde o jediné zdroje, ve vodovodním řadu teče voda nepitná!
Defekt na šílené silnici. Vozík má totálně sjetý plášť a lepení je na denním pořádku.
Zkratka do podněsterského Benderu. Pokyn zněl "následujte dráty elektrického vedení".
Lepení další píchlé duše spojujeme se snídaní
Hranice do neuznané Podněsterské moldavské republiky
Podněstří má vlastní měnu - ruble
Podněstří se říká skanzen komunismu, nejen že mají srp a kladivo na vlajce, ale často se tu na tento symbol narazí i v reálu.
Památník na počest vojákům padlým ve 2. světové válce se tyčí nad Chitcani.
Památník vypadá jako velký varovný prst.
Výhled na Tiraspol od památníku
Mužský klášter Noul Neamt v Chitcani
Mužský klášter Noul Neamt v Chitcani je od roku 1989 znovu obýván mnichy
Mezi zdi kláštera se po roce 1989 vrátil církevní život
Koupaliště na břehu Dněstru v Tiraspolu
Vjíždíme do hlavního města Podněstří. Trápí nás střevní problémy, na kvas dnes nějak nemáme chuť.
Tiraspol je moderní a vzdušné město. Na první pohled vypadá jako většina jiných evropských metropolí.
Na druhý pohled Vás tu upoutá řada artefaktů z dob nedávno minulých.
Připadáte si tu jako třicet let "tomu nazad"
Trolejbusy spojují města Tiraspol a Bender
Lenin před Tiraspolskou budovou nejvyššího sovětu
Ten symbol úplně dole je státní znak Podněsterské republiky
Tiraspol budou znát zejména fotbaloví fanoušci
Mírotvorce za mostem přes Dněstr fotím tajně
Kdo umí azbuku, přečte si, na jaké ulici se nachází zdejší obuvnictví
Další den vjíždíme do hlavního města Moldavska, do Kišiněva.
Kišiněv je jedno z nejošklivějších měst, co jsme viděli.
Kišiněv neskýtá mnoho památek pro turisty. Toto je Svatá brána.
Katedrála zrození páně. Pro člověka narozeného v Praze je to prostě jen kostelík.
Cricova. Brána do vinic, kde pěstují víno na výrobu vyhlášeného šampaňského.
Cricova. Vjezd do největších vinných sklepů na světě.
U Cricovy objevujeme dole u převodníku na Luďkově rámu velkou prasklinu. Expedice je v ohrožení. Kolo však naštěstí vydrželo.
Do vinných sklepů vozí turisty vláček.
Výroba šampaňského tradiční francouzskou metodou
Na prohlídku do sklepů jdu sama s Víťou.
Chodby vinných sklepů vytesané v bývalých vápencových lomech dosahují délky přes 70 kilometrů
Sklepy Cricova ukrývají unikátní vinařské sbírky
Ve sklepích je i několik sálů určených pro degustační příležitosti. Toto je Gagarinův sál
Prezidentský sál pro 52 osob, kde bývalý ruský prezident Putin slavil své padesátiny
Historický komplex Orheiul Vechi. Údolí řeky Raut bylo osídleno od pradávna.
Skalní klášter v Orheiul Vechi
Řeka Raut zde tvoří veliké esíčko
Kostelík svaté Marie se tyčí na skalním masivu a pod ním jsou cely skalního kláštera, dodnes obydlené mnichy
Skalní byty nedaleko Trebujeni byly obydleny již před několika tisíci lety
Skalní byty měly strategické umístění s fantastickým výhledem
Skalních bytů jsou zde desítky
Prohlídka skalních obydlí
Cesta k dalšímu skalnímu klášteru Tipova
Drkotání po moldavských silnicích už začínáme mít plné zuby
I děti jsou z toho unavené
Tipova - modrý domeček s čápem ukrývá studnu.
Cesta ke skalnímu klášteru Tipova. Klášter je vytesán ve svahu nad řekou Dněstr, domky naproti patří k Podněsterské republice.
Klášter Tipova je v rekonstrukci
Zpět od kláštera musíme zase vystoupat několik desítek metrů po schodech vytesaných ve skále
Nocujeme u paní Veroniny, pereme a sušíme prádlo.
Rodina paní Veroniky obývá typický jednopodlažní domek, na první pohled moderně vypadající, ale WC mají za domem :-)
Paní Veronika plánuje ubytování rozjet ve větším. Zapisujeme se do knihy návštěv
Moldavské patníčky jsou navlas podobné těm rumunským.
Najít restauraci v centru moldavského města je vždy trochu bojovka. Přitom vaří výborně, ale vše je jakoby utajené.
Druhá návštěva Podněstří - město Rabnita.
V Podněstří jedeme řadu kilometrů podél Dněstru po pohodovém asfaltu.
Zkratka. Nocujeme hned vedle "silnice".
Lenin je v Podněstří naoko všudypřítomný.
Podněstří je fungující země, obchody narozdíl od sousedního Moldavska plné.
Zpět do Moldávie se vracíme jen neradi.
Hned za hranicí zase zakoušíme moldavské tzv. "silnice"
Osmikilometrový úsek po písku a kamenech už zvládáme levou zadní.
Naše tábořiště na břehu Dněstru, za řekou je Ukrajina.
S Víťou se jdeme podívat na zajímavý památník
Po vystoupání 564 schodů stojíme u efektní Svíce vděku
Od svíce je mimojiné fantastický výhled na město Soroca a veliký meandr Dněstru
Pevnost v Soroce na břehu Dněstru je dnes bohužel zavřená
Cisternu s kvasem málokdy mineme bez povšimnutí
Tento kvas máme jako odměnu po náročném průjezdu Sorokou
Začaly deště a studny využíváme i za účelem umytí kol a vozíku od bahna
Doufáme, že nebudeme potřebovat
I v horké Moldávii umí být chladno, větrno a deštivo. Přijíždíme k hraniční řece Prut.
U Lipcani nás nejprve nechtějí do Rumunska pustit, ale nakonec vítězí rozum nad nesmyslným příkazem překonávat hranici jedině autem.
Etapa přes Rumunsko je hornatá a deštivá. Navštěvujeme ženský monastýr Sucevita.
Ženský monastýr Sucevita má na své fasádě známou fresku "Žebřík ctnosti".
Z důvodu celodenního lijáku nocujeme v levném penzionu.
V jednom dni vyjíždíme tři sedla. Bohužel je v horách zataženo, mlha a prší.
Památník na pasulu Ciumarna (1109 m)
Výhledy by byly lepší, kdyby je nekazily mraky, ale co se dá dělat.
Na sedle Pascanu 1040 m chcíp pes a já :-)
Stoupání do třetího sedla, pasul Mestecanis 1096 metrů už je trochu neplánované, ale aspoň ho máme rychle za sebou
Po dalším celodenním lijáku si dopřáváme nocleh v suchu a teple
Patrové chatky na sedle Mestecanis
Při stoupání na poslední sedlo opět prší, Luděk musí lepit v dešti
Při stoupání máme výhledy na pohoří Rodna
Rumunské zákruty jsou oblíbené českými motorkáři.
Poslední a zároveň nejvyšší rumunské sedlo, pasul Prislop 1416 metrů.
Na Prislopu stojí malý monastýr
Na Prislopu jsou dvě turistické chaty
My na Prislopu. Jsme na nejvyšším bodě naší rodinné miniexpedice.
Príslop je na rozhranní dvou pohoří. Na jedné straně travnatý a pozvolný Maramueš
Na druhé straně vyšší a skalnatější Rodna
Pohoří Rodna. Na její svahy už nemilosrdně proniká byznys ve formě sjezdovek ...
Nocujeme u místnícjh lidí. Poté co jsme v zastavěné oblasti poprosili o nocleh na zahradě, jsme nahnáni do domu.
Okupujeme obě obří rozkládací sedačky v obýváku.
Vybavení domácnosti je moderní, záchod v domě a sprcha s bojlerem :-)
Ráno si děti užívají domácích zvířátek
Domek, kde jsme nocovali s jeho obyvateli
Pro pohoří Maramureš jsou typické tyto vyřezávané brány
Náhrobky zobrazují život nebožtíka
Nebo to, jak dotyčný člověk skonal.
Velmi častý je tento motiv, sklenka něčeho ostřejšího
Výhled z rovinky u řeky Tisy na ukrajinské hory
U Solotvina přejíždíme hranici z Rumunska na Ukrajinu po novém mostě přes Tisu
A za chvilku stojíme po skoro deseti letech u Solotvinských slaných koupelí. Hodně se to tu změnilo.
Voda však stále skvěle nadnáší.
Zdejší lidi udělali ze slaného jezírka nemalý byznys. Studená sprcha po koupeli je zdarma, teplá se musí platit.
Rozestavěné vily zaujmou každého, kdo tudy projíždí. Oproti minulé návštěvě jsou už některé zastřešené.
Chust je jen jedno z řady měst, kudy projíždíme přes Ukrajinu. Jedeme nížinou pod horami.
Nocleh u řeky Tisy. Za řekou je Rumunsko.
Na hradě v Mukačevu nás mrzelo jediné, že zde chyběl výhled na město.
Po hlavní uháníme na Užhorod.
Asi čtyřkilometrová cyklostezka za Mukačevem.
Místní však stejně tvrdošíjně jezdí po silnici. Za chvíli víme proč.
Nocujeme přímo u hradeb zříceniny v Serednje
Naše děti jako Jeníček a Mařenka
Na čtyřproudovce směrem do Užhorodu se cítíme bezpečněji
Snídáme maliny se smetanou
Užhorod je jen pár kilometrů od slovenských hranic. Už jsme skoro doma.
Partizán vítá přijíždějící na Ukrajinu, nám mává na rozloučenou.
Přes hranice ovšem přejíždíme dodávkou díky nesmyslnému nařízení přejíždět hranice pouze autem.
Za kopečkem nás vítá Slovensko a Vihorlat.
Předposlední nocleh spíme v kempu na Zemplínské Šíravě
Děti dojídají poslední sklenici malin
Dopoledne v bazéně. Konečně dovolená s dětmi, jaká by se líbila babičkám :-)
Bazén na břehu Šíravy. Vodu okupuje nějaká sinice, turistický ruch se místní snaží zachránit, jak se dá ...
Na nádraží v Michalovcích zakončujeme naši cestu
Ještě se projíždíme příjemným městem, protože do odjezdu zbývá několik hodin
Poslední nocleh výpravy trávíme ve vlaku
A poslední snídani máme ráno na nádraží v Ústí nad Orlicí. Zbývá posledních 32 kilometrů a jsme po pěti týdnech doma.
Nahrávání ...
