Rubrika:
2009, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 22.04.2009 - 28.04.2009
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka
Ujeté kilometry: 236 km
Původně jsme chtěli jet nějak úplně jinam. Po velikonocích, kdy jsme letošní cyklosezónu tak úspěšně zahájili, jsme nechtěli lenošit doma. Naplánovali jsme si skoro týden volna a protože jsme již nějaký čas pokukovali po Osoblažském výběžku, nabízelo se jet pořádně tyto končiny prozkoumat. Jenže v dubnu bylo ještě zima na to spát venku ve stanu, když musíme brát ohled na naše děti. Začala jsem tedy, celá natěšená, shánět střechu nad hlavou. Jenže po půl dni stráveným marným hledáním na internetu moje nadšení opadlo. Když to shrnu, prostě jsem nenašla ubytování. Skoro doslova žádné. Zdejší kraj je asi tak zapomenutý a pro turisty nezajímavý, že se nevyplatí zřizovat nějaké ubytovny nebo ubytování v soukromí. Trochu ale kecám. Něco jsem přece jenom našla. Jeden penzion a jednu chatu. Jenže penzion byl předražený a navíc trochu stranou a chata byla k dispozici jedině přes léto. Nezbývalo než uznat porážku a smířit se s tím, že Osoblahu pro tentokrát neuvidíme. Necháme si to na léto, pod stan … slibujeme si. Rozbalujeme mapu a … to je ten nejhezčí pocit. Týden volna před námi, možnost jet úplně kamkoliv. Stačí si jen vybrat, kde jsme ještě nebyli. A přestože se to nezdá, takových míst je pořád ještě dost. Naštěstí. Už si nejsem jistá, ale mám pocit, že to byl Luděk, kdo vymyslel Slovensko. Proč ne, ten týden už stojí za to. A hned jsem věděla kam pojedeme… Když jsem viděla Pavlovy fotky z výpravy za Povážskými hrady, doslova a do písmene mě to nadchlo. Od té doby jsem toužila konečně dobýt strašidelný Čachtický hrad, projet se Povážským Inovcem, vystoupat na bílý Tematín, navštívit majestátný Beckov a uvidět lesní Dobrovodský hrad. Jenom mi tenkrát bylo jasné, že se to asi jen tak neuskuteční…. A nyní konečně byla ta možnost. Luděk souhlasil. Začali jsme hledat ubytování. Bylo to podobně náročné jako s tou Osoblahou. Slováci jako kdyby přísně tajné informace o možnostech ubytování střežili. Prostě to bylo marné. Chtěli jsme nějakou menší vesničku, v blízkosti hor a nakonec jsme uspěli až přímo v Piešťanech. Kdybyste někdy potřebovali, zde je kontakt na paní Frištákovou. Má to příjemné a cenově přijatelné. Hrady Pováží jsme nakonec viděli všechny, teda všechny co Pavel. Pováží kolem Piešťan nás ale docela zklamalo. Široké údolí (určitě přes 20 km), hodně tam foukalo a byl poměrně silný silniční provoz. Ještěže se dalo využít cyklostezek podél kanálu Váhu. Ale jinak jsme byli nadšeni! Stanuli jsme na děsivém Čachtickém hradě. Vyškrábali jsme se na Tematín, sice pěšky a s kočárkem, ale snad tou nejblbější možnou cestou. Přejeli jsme na kole hřeben Inovce, abychom viděli zajímavý Topolčianský hrad. Beckov jsme dobyli po rovince, tedy zadarmo. A tím naše ježdění skončilo. Z poměrně silného větru se nám rozkašlal Víťa, takže pod Dobrovodský hrad jsme jeli trapně autem. A na Štefánikovu mohylu a Branč taky … ani se mi to sem nechce psát …:-)
Nahrávání ...
