Rubrika:
2009
Datum výpravy: 26.6.-28.6.2009
Účastníci: Pavel a Míla
Ujeté kilometry: 123
Na Novohradské hory vzpomínám rád. Patří k mým nejoblíbenějším místům u nás. Blízká Šumava je v porovnání s nimi příliš zavalená turisty, však nezažila tolik tu újmu v dobách železných opon. Snad jen Český les měl podobný osud. I tam je stejně jako v Novohradkách všude kolem vás ticho, hluboké lesy, zurčící bystřiny. Přítomnost člověka byla na dlouhá desetiletí potlačena, zůstaly jen drobné zbytky vesnic a pro mnohé ještě hořké vzpomínky. Přítomnost temné doby připomíná síť signálek. S postupujícími léty je čím dál těžší rozpoznat tu železnou oponu, kolem které se vinuly. Ale zkušené oko ji stále pozná, dosud tato jizva pohraničí nezmizela.
A tak zas po letech nastal čas se do Novohradek podívat. Tentokrát jsem sem vzal i Mílu. A opět tyto hory nezklamaly. Zdejší kraj je balzám na duši. Pravda, počasí tentokrát nebylo žádné azuro, dokonce i skoro celý jeden den pršelo, ale alespoň jsem si ověřil, že i v takovém počasí mají tyto hory své kouzlo. Po celý víkend jsme kličkovali lesy, projížděli bývalými vesnicemi, pohlédli na hranici i z druhé strany a objevovali tak historii tohoto kraje. Hory se rozhodly vyzkoušet naše nadšení je poznávat a tak nás za deštivé noci nechaly se stanem plavat. Stalo se tak nezapomenutelným zážitkem naše noční probuzení na vodní posteli. Zde patří dík jedné beskydské firmě na výrobu stanů, že do stanu skoro nezateklo a jen z obav z toho, že by se tak mohlo stát, jsme zakotvili kousek vedle a zas usnuli v hlubokém lese. Ten čerstvý vzduch nádherně uspává. Projet jsme nestihli rozhodně všechno, takže tu zůstalo i mnoho na příště, tak doufám, že to bude brzy.
Nahrávání ...
