Rubrika:
2009
Datum výpravy: 19.9.-27.9.2009
Účastníci: Pavel a Míla
V roce 2004 jsem do Banátu jen letmo nahlédl. Na samém startu tehdejší výpravy do Montenegra jsme tehdy s Pavlem Banát v podstatě objeli a navštívili přitom jen jedinou vesnici Gerník. Dodnes vzpomínám na to setkání s malými děvčátky, kterých jsme se zkusili česky zeptat a ověřit si tak, zda jsme skutečně v české vesnici, kdeže tu mají hospodu a ony nás ryzí češtinou poslaly dolů do vsi na náměstí. Tehdy mi spadla čelist a Banát se zapsal navždy do mého srdce.
Osudy Čechů se v Banátu začaly odvíjet od počátku 19.století, kdy jim bylo v Čechách slíbeno lepší žití na samém kraji rakouské monarchie. Odešli za vidinou kousku půdy, vykáceli husté lesy, založili několik vesnic a změnili kraj ve svá pole. Utvořili vcelku uzavřenou komunitu, která tak v cizí zemi uchovala kousek starodávného češství.
Dnes je vše jinak, svět se otevřel a s ním i uzavřený Banát. I díky tomu se do Banátu dnes vcelku pohodlně dostanete. Životy tamních obyvatel se nám zdají tak romantické, ale přitom je to i tvrdá dřina a daleko menší pohodlí, které si už v Čechách nedokážeme moc představit. Osud Banátu je dnes ohrožen paradoxně samotnou honbou za lepším živobytím, pod kterým si ale dnes lidé představují zejména honbu za materiálnem. A duševno, za které si nic nekoupí, zůstává stranou. Lidé odcházejí a globalizace ukusuje z ducha dosud od okolního světa oddělených míst. Přijde mi, že Češi z Čech naleznou v Banátu oázu klidu od rušného, materiálního světa. S nostalgií tak hledáme v Banátu svět našich rodičů nebo prarodičů, který nám už civilizace vzala. I svět, kdy lidé mají k sobě blíž. Naopak Češi z Banátu míří do Čech za tím materiálním světem. Každý touží po tom, co nemá. Všechno má svůj rub i líc.
Za ten týden co jsme po Banátu chodili s batohy na zádech jsme ani nestihli vidět a navštívit vše. Dodnes ale na tuto dovolenou vzpomínám jako na tu, že mi stačil pouhý týden, abych si pořádně odpočinul na duchu, byť můj fyzický boj s gravitací stahující mne s batohem k zemi při chůzi po strmých kopcích byl vyčerpávající. Už když jsme odjížděli, toužil jsem se tam vrátit někdy znovu. Dnes se po pár letech dozvídám zprávy, potvrzující nemilosrdný fakt o globalizaci pohlcující toto kouzelné místo. Nad Svatou Helenou už stojí větrné elektrárny…
Za časného rána svištíme směr Rumunsko
Osamělý křížek na poli u Svaté Heleny
Pohled do Srbska, které je hned naproti
Ze skály shlížíme do soutěsky Dunaje
Tady začíná soutěska Železná vrata
Svatá Helena, jedna z českých vesnic
U Hrůzů (a nejen tam) to na vás dýchne domkem vaší babičky kdesi na vesnici
Člověk by zapomněl, že je v Rumunsku
Obtěžkáni batohy kráčíme Svatou Helenou
CK Kudrna je tady jako doma
Křížky na polích tu jsou vyzdobeny
Typická krajina Banátu, kdysi tu byly husté bukové lesy, dnes tu jsou pole
Nalevo k jeskyni Vranovec, napravo ke Kulhavé skále
Kráčíme klidem bukových lesů
Pod klenbou Kulhavé skály
Turecká díra není zas tak malá, to světýlko uvnitř je Míla
Před Tureckou dírou se potkáváme se čtyřkolkáři. Dobří lidé se špatným koníčkem.
A jdeme na pivo s pořádnou čepicí
Tady si fakt člověk připadá jak doma
Gerníkem k jeskyni Filipova díra, která je přímo ve vsi
Dostal jsem se až k hladině podzemního potoka
Z jeskyně vytéká potok, zdroj vody pro vesnici, i my se můžeme příjemně osvěžit
Turistické značení jak v Čechách na gernickém Husím rynku
Zdobené domy Gerníku. Hlavní ulice je tu již léta asfaltová.
Gerník opouštíme rázným krokem za hovoru s jednou paňmámou
Turista na cestách Banátem
Nabyl jsem dojmu, že v lesích tu vedla kdysi nějaká lesní železnice
Doplňujeme vodu u jednoho z mála pramenů
V podvečer dorážíme do rumunského Carbunari
Když v Rumunsku, tak rumunského Ursuse
Tihle dva nás pěkně pobavili
V Sasce-Romana začínáme trasu podél řeky Nery
Turistická trasa vede i přes řeku
Cesta se začíná zakusovat do skály
Na cestu tunýlky jsem se moc těšil
Je krásné babí léto tak proč se naposledy nevykoupat
Po obou stranách údolí řeky se bělají vápencové skály
Místy je patrná i do skály zasekaná cesta na druhém břehu
S těžkým báglem na zádech nejsou řetězy zrovna lehký úsek
Kempujeme přímo u vodní hladiny, naštěstí v noci žádná bouřka nepřišla
Jedno z nejkrásnějších míst soutěsky
Pod skalním převisem, jen aby se to neutrhlo
Hlubiny země volají, leč nejsme na lezení do jeskyní vybaveni
V ústí jeskyně v kaňonu Nery
U Čertova jezírka (Lacul Dracului)
Lacul Dracului. Ta díra vlevo je vchod do jeskyně
Jezírko působí hodně tajemně, jen se vynořit nějaká nestvůra
Vápencové skály na konci kaňonu
I místní (Rumuni) tvrdě hospodaří
Od Nery zpět vzhůru do kopců
Hospodáři se vracejí domů
Z louky našeho noclehu musíme balancovat na úzké lávce
Žádný Zetor, toto je ta pravá koňská síla
Do Gerníku jsme se vraceli kvůli nedalekým vodním mlýnkům
Než se namele, lze si i zatopit, aby koně neprochladli
Některé z mlýnků už pomalu chátrají
Mlýnků je tu celá kaskáda
Usedlosti na kopcích pomalu zanikají, mladí se již nechtějí dřít a mizí do měst
Z hřebene je vidět až k Dunaji
I tato usedlost je už opuštěná
Tak tady pěkně kvasí švestičky
Procházíme dvorem usedlosti na hřebeni
Objevují se pole, Rovensko se blíží
V Rovensku, další české vesnici v Banátu
U žlabu pro dobytek doplňujeme vodu
Máme možnost se podívat i do školy, počítačů tu mají víc než dětí
Tak jsme si koupili nadojené mléko, kravský sýr a chleba a návdavkem nám paňmáma dala ještě rajčata
To je pohoda, hlavně tím flákáním nedosáhnout jateční hmotnosti
Hluboko v lesích jsme nouzově zakempovali
V noci jsou husté bukové lesy pěkně strašidelné
Nalézáme zbytky lesní železnice. Dodnes tu jsou k nalezení pražce.
Zpevněný břeh potoka, kde vedla železnice
Ne, kudlanku bych za manželku nechtěl
České nápisy u křížku napovídají, že Bígr je nedaleko
Bígr, česká vesnice postavená do tvaru kříže
Čekání na odvoz si zkrátíme u piva
Babča si došla zadrnkat do Čech
Z Bígru se necháváme odvézt a soutěsku Dunaje pozorujeme jen z auta
Další den se všechno končí, Expres Hrůza nás veze domů
Tohle naplnit gulášem, to by byla porcička
Příspěvek byl publikován v rubrice
2009 s lokalitami
Rumunsko.