Rubrika:
2008, Cykloexpedice
Datum výpravy: 29.08.2008 - 15.09.2008
Účastníci: Pavel, Míla
Ujeté kilometry: 1049 km
Tenhle rok se s dovolenými opravdu povedl, pod koly nám ubíhaly cykloturistické kilometry na Podkarpatské Rusi, v Karpatech i Biesczadach. V plánech na podzim jsme se však na mapě rozmáchli trochu víc, rozhodli jsme se s koly naučit létat. Šlapky jsme za křídla nevyměnili, jen jsme se odhodlali zkusit leteckou přepravu s plnou polní. Rozhodli jsme se pro výpravu do země, kde kdysi končil svět, pro Portugalsko. Zemi na konci starého kontinentu, zemi velkých námořníků a objevitelů. Zemi, jejíž kdysi velkou slávu odvál čas podobně jako nedlouho po naší cestě pominula sláva aerolinek Sky Europe, které jsme si pro náš počin vybrali a které nás zdárně přenesly během mžiku přes celý kontinent.
Naše cesta začala a končila v kolébce mořeplavců, v Lisabonu. Z něj jsme vyrazili k pobřeží za vzpomínkami na objevitelské cesty středověku. Na Cabo da Rocca, nejzápadnějším bodu Evropy, jsme hleděli k obzoru a v duchu mávali mořeplaveckým lodím. Užívali jsme si ale i nádherného pobřeží při osvěžení ve vodách překvapivě studeného Atlantiku. Po celou cestu jsme se střetávali s bohatou portugalskou historií a kochali se svéráznou portugalskou přírodou. Zažili jsme i první déšť po několikaměsíčním období sucha. Takřka denně jsme si na posilněnou dopřávali úžasné zákusky. Chtěli jsme dojet až do Porta, které se nám připomínalo při každém doušku portského, leč čas ubíhal příliš rychle. Cestou zpět jsme ještě vystoupali k portugalským nebesům při výjezdu na nejvyšší horu. Fotografie jen těžko zachytí tu nádheru. Už pak nezbývalo než uhánět zpět do hlavního města. Škoda jen, že jsme v této zemi nemohli zůstat déle. Zastesklo se mi i nad tím, že nemohu nasednout na obáglíkované kolo a dorazit z tohoto konce starého světa domů hezky po svých. Ale to už se zas učíme s koly létat. Všechno klape. Rychlý přelet a už jsme zas doma. Jak studená sprcha působí návrat z třicetistupňového tepla do Prahy, přes kterou se zrovna převalila studená fronta.
Když jsme se pak další rok vznášeli nad Portugalskem cestou na Kubu, kdy portugalské pobřeží pomalu mizelo na obzoru, nešlo se trochu nezasnít a nepředstavit si pocit všech těch mořeplavců, kteří se ve své době rozhodli prolomit hranice tehdejšího světa. I my jsme překonávali metu rodného kontinentu, abychom si zas rozšířili naše cykloturistické obzory. Ale o tom zas jindy.
Nahrávání ...
