Rubrika:
2008, Cykloexpedice
Datum výpravy: 8. 5. -27. 5. 2008
Účastníci: Pavel a Míla
Ujeté kilometry: 1885 km
Myšlenka podívat se do rumunských Karpat mě lákala již dávno. Luděk s Markétou tam byli v roce 2001 a dodnes na tu krásu přírody vzpomínají.
Bude to tedy letos opět Balkán, tentokrát ale ne ten albánský. Musím přiznat, že ten mi bude chybět. Bude mi také chybět společná cesta se Slavem, který se mnou ten žhavý albánský Balkán už dvakrát navštívil. Ale tentokrát mám s sebou Mílu.
Slavo potvrzuje, že je schopen sehnat možnost parkování přes své příbuzné a kamarády kdekoli na Slovensku. Stačí tedy zadat, že bychom rádi nechali auto co nejblíže ukrajinsko-maďarskému cípu východního Slovenska a už máme domluveno parkování v Tašuli, v malé vesničce kousek od Vyšného Německého.
Narychlo během pár dní balíme a plánujeme trasu. Návodem nám je trasa Luďka a Markéty. Sice asi nebudeme stíhat jejich tempo, ani nemáme tolik dní volna, ale alespoň víme, co by kde stálo za vidění.
A výsledek? Nádherných, dosud a dlouhá léta poté s Mílou za tři týdny nepřekonaných, leč bez chvatu našlapaných, 1885 kilometrů. Krása Podkarpatské Rusi, kláštery Bukoviny, nádherné Karpaty se všemi sedly, lesy, přehradami i soutěskami. Příjemní lidé i dávná historie navštívených krajů.
Ostatně, posuďte z fotek sami. Je to už devět let, než se tato výprava ocitla na tomto webu, určitě se už mnohé změnilo. Ta krása Karpat, ale zůstává v nás.
Naše cesta začíná trochu exoticky
Opouštíme startovní ves na samém konci Slovenska
Taková rána mám rád, dlouhý den nás budí už v půl šesté
Blížící se hranici tak i hranici dvou rozchodů železnic dokazují odložená vlaková dvojkolí
Na Ukrajinu vstupujeme přes pěší přechod v Malých Slemencích
Ještě kus za hranici vede souběžně ruský i „standardní“ rozchod
Dnes se už bohužel i na Ukrajině takový vesnický obrázek stává vzácnější
Přijíždíme k přechodu do Rumunska v Djakovu, ale prý na kole nemůžeme přejet
Za naložení do dodávky si obtloustlý Rumun řekl neskutečně peněz a tak znechuceně otáčíme zpět do Ukrajiny
Zkaženou náladu z tohoto administrativního nesmyslu spraví až jeden Oboloň
Cyklistická logistika v praxi
Prodávat točenou zmrzlinu na váhu vidím poprvé
Kostel Sv. Elizabety v Chustu
V dáli se objevují zasněžené vrcholky Karpat
Trať tu mají stále funkční
U studny, kterou jsme za ta léta, co sem jezdíme, přejmenovali na „U čápa“, musíme zastavit
Ulice léta nedostavěných hradů, snad je za ta léta už aspoň dostavěli
Nahlížíme i na kemp u solných dolů v Solotvinu, ve kterém jsme loni přečkali bouři
Ale v místě našeho loňského koupání je teď jen díra do země
Dodnes lituji, že jsem se nikdy nepodíval do solných dolů, teď už jsou zavřené
Proti proudu řeky Tisy se přibližujeme k hraničním horám Podkarpatské Rusi
Kluci se chtěli vyfotit, že jsou také cyklisté. Dneska už z nich budou chlapi.
Nahlížíme přes řeku do Rumunska na malé nádraží
O kousek dál už je železniční hranice Rumunska a Ukrajiny
Točené pivko bodne. Ještě netušíme, že bude hlavním podezřelým v následných zdravotních potížích.
Takováto zátiší pro turisty máme na Ukrajině rádi
Nedobře se mi udělalo, přesto mě chuť fotit neopustila. Projíždíme Rachivem.
Míle se ještě žaludek nerozhoupal a tak se pohupuje na lávce pro pěší
Na poloninách ještě leží sníh
Tu představivost a um obdivuji. Aneb jak otočit strom a vytvořit z jednoho kusu umělecké dílo.
Údolím Tisy nás doprovází i železnice
Hned u silnice se kocháme malým vodopádem Trufanec
Pod zasněženými poloninami za chvíli ulehneme
Ráno už je nám hej, tak v Jasinji hodujeme
Že by sama Hoverla v pěkném bílém hávu?
Stoupáme vzhůru na Jablunické sedlo
U tohoto minerálního pramene si Luděk kdysi uzdravil bolavé koleno
Kdeže ta romantika Jablunického sedla je?
No tak z druhé strany je pohled daleko hezčí. Ostatně koukáme od Moskvy, takže naše československé Podkarpatí je pro ně Zakarpatí.
Pro věřící tu vyrostl nedávno i svatostánek
A pár výhledů se tu také najde
Vzpomínka na časy československé prvorepublikové
Jo a časy polské jsou už také dávno pryč. Neuvěřitelné, jak válka zahýbala hranicemi.
Tak oni tu mají i sjezdovku
Dřevěné kostelíky jsou hezké na pohled
Ve Vorochtě jsou i skokanské můstky
Zimní sporty pronikly v tomto lyžařském středisku i do architektury
Další sedlo na sebe nenechalo dlouho čekat
To vypadá, že jsme vyjeli v zimě a ne až koncem jara
Ne vždy je povrch ideální, ale příště už po asfaltu
Malé připomenutí, že jízda po Ukrajině může být jízdou dlouhými rovinami
Válečné útrapy se tu připomínají všude možně
To nečekáme na bus, ale čekáme, až začne pršet (černá mračna nad fotografem nejsou vidět)
Všemožné způsoby místní dopravy včetně výcviku dopravní mládeže
Ukrajinský pozdrav z Kladna, obrácený to pohled na práci místních u nás
Vladimír je pohostinnost sama, prý má dnes i narozeniny
Končí naše cesta Ukrajinou, otáčíme do Rumunska
Ukázka hraniční administrativy, není nad to se přezaměstnat papírováním
EU nás vítá pěkným asfaltem
Kostelíky tu mají zas jiný líbivý vzhled
Průmyslová mašinérie jede, Rumunsko se po vstupu do EU vzmáhá (a lesy mizí)
V Radauti nahlížíme do nejstaršího kostela Moldavska z dob vlády knížete Bogdana
I nové kostely si tu drží tradiční vzhled, od starých budou skoro k nepoznání
Zpátky k horám je to po docela rušné silnici
Marginea je známá výrobou černé keramiky
V Sucevitě nás vítá opevnění našeho prvního kláštera v Bukovině
Bohatá fresková výzdoba klášterů je fascinující
Nebeský žebřík mi učaroval, chudáci ti, které nechali vylézt až nahoru, aby je stejně shodili do pekel
Pro pohled z takového úhlu jsem klášterům říkal hříbečky
Kláštery nesloužily jen k osvětě duchovna, ale zcela prakticky i k obraně
Jsme zpět v horách, sedlo Ciumarna dosaženo
Stojí tu i pěkný partyzánský památník
Holčina tu prodává malovaná vejce, jenže to je pro nás zboží nevozitelné. Pro radost jí Míla dává aspoň sušenku i bez prodaného vejce.
V podvečer ještě jen tak tak stíháme klášter v Moldovitě
A zase krásně malovaný hříbeček
Asi to nebude tak dávno, co tu prostředkem vsi jezdil vlak
Krásně se spalo na břehu řeky Moldovy
V klášteře Voronet jsou na zkásnutí turistů připraveni. Jen nechápu, proč ten rozdíl mezi klasickou a digitální fotkou.
Kláštery jsou si hodně podobné. Přesto ta velkorysá výzdoba vždy ohromí.
Hříšníci dojdou zatracení v ohnivé řece. Je to jak číst si v obrázkové knize.
Taková místní vesnická infrastruktura je pro nás malou exotikou, jejíž funkčnost je záhodno vyzkoušet
Jezdí to po silnici a má to čtyři gumy? Aneb ozdobení koně s praktickým povozem.
V horách jsou ukryté zchátralé doly
Dovnitř se neodvažujeme, byť je zdá se otevřeno
Výhledy na koberce zelených hor ze sedla Ostra
Zelené hory, řeka šumí, čas plyne. Pohodička.
Z místa noclehu je potřeba se zas spustit zpátky na cestu
Ty kostely se mi jen tak neokoukaly
Most přes začátek přehrady Izvorul Muntelui
Výhled na přehradu, od hor duní hromy
Spolehlivé rumunské patníčky, každý km ideální pro ověření správné kalibrace tachometru
U oběda pod přehradou pod přístřešek zavítal i autobus Moldavanů
Oproti nám rozjeli vaření ve velkém
Hráz přehrady Izvorul Muntelui
Vesnický kostelík, kolem samé pastviny
Přírodu tu decimují velké doly
Hory lákají na túru, ale my zůstaneme v sedlech
Pračka s velkým bubnem, vhodná na praní koberců, spotřeba vody neomezená
Vjíždíme do Bicazské soutěsky
Že tu na ty prodejce nic nespadne
Stovky metrů vysoké kolmé skály soutěsky
Serpentinami musíme ze soutěsky vyjet
My ale zkoušíme starý tunel, leč ten je přehrazen valem zeminy
Už se notně stmívá a za soutěskou projíždíme turistickým střediskem Lacu Rosu
Načervenalou barvu jezera si už nevychutnáme. Jezero vzniklo sesuvem v roce 1837, dodnes z něj trčí torza stromů.
A to už zase stoupáme do hor
Opevněný kostel v Gheorgheni
Začíná se to tu hemžit maďarštinou
Oni tu snad kvůli nám dělají nový asfalt
Připadáme si jak na Šumavě
To bych taky chtěl mít zavřený doma ve stodole vodní mlýn
S maďarštinou se objevily i nádherné vyřezávané brány s holubníky
Co brána to skvostný originál
Patníčky mají i svou plechovou podobu
A ještě se nám tu projeli vojáci v krojích
Ráno jak vymalované, noclehy s výhledem máme nejradši
Maďarská národní hrdost, vzpomínka na básníka Petöfiho
A jsme v Sighisoaře (Segešváru), rodišti Vlado Tepese
Historickému centru Sighisoary vévodí hodinová věž s orlojem
Hodinová věž v Sighisoaře s historickými domy
Dřevěné kryté schodiště z roku 1642
Vzhůru do kopce s davy turistů
Hodinová věž v Sighisoaře
Každá věž městského opevnění je jiná, protože ji spravoval jiný cech řemeslníků
Připadáme si jak u nás na vsi
Opevněný kostel ve vsi Apold
Drum bun, ať není žádné bum bum. Podle toho si toto rumunské přání šťastné cesty pamatuji.
A další opevněný kostel, zdálky vypadají jako hrady, tentokrát ve vsi Netus
Kraj opevněných kostelů, město Agnita
Horská výzva, Fagaraš, před námi
Leč plány se mění, přejezd Fagaraše není možný
A tak k Fagaraši jen vzhlížíme
Zákaz vjezdu kol po jediné cestě široko daleko skrz Fagaraš?
Přehrada na řece Olt u Brezoi, kde rušnou cestu opouštíme
Podél přehrad na řece Lotru míříme opět do hor
Kravky oddechují, kde si usmyslí
Takováto zpestření cest bohužel jednou vymizí
Oni se tu pasou v lese i vepříci
A jsme zase na dosah sněhu
Pro porci sněhu si stačilo odskočit do křoví
Kdo by tu v klidných horách čekal takové velké turistické středisko
Zas si připadáme jak někde na Šumavě
Stáčíme se na sever a stoupáme dál do hor. Asfalt zmizel.
No jet tu před pár týdny, tak se snad brodíme
Připadáme si jak ztracení v horách, asfalt stále nikde
A najednou další přehrada a krásná silnice
Jarní trávu využíváme k obědu u přehrady
Je to tu zas celá kaskáda přehrad
Když přes Zlatnu jeli Luděk s Markétou, tak tento komín čudil až běda
Zrovna se závody ve Zlatně na zpracování rud (asi zlatých) rovnají se zemí
Krásná cesta podél říčky Aries
Před sedlem Vartop se noříme do mraků
Díky průtrži povážlivě stoupá i voda protékající naší zastávkou
Nekonečné čekání až přestane lejt
Když jsme Fagaraš nepřejeli, tak jsme ho alespoň snědli
Sjetý plášť způsobil defekt a tak ho měním za rezervní
Krásný sjezd horskou silničkou
Škoda, že stavbičky pastevců zanikají
Jedeme, jedeme a najednou jsme na dně upuštěné přehrady. Zapomněli jsme odbočit.
Obvykle oheň nerozděláváme, ale po ledové koupeli a k opečení chleba bodnul
A tady zase létají komety a tentokrát je to celé nějak ručně malované
Modré pumpy se musí hned vyzkoušet
Rovina, rovina, rovina. Tak šlapeme, šlapeme, šlapeme.
Západ slunce poblíž slovenských hranic
Loučení s modrými pumpami
A šup na Slovensko, jsme v Schengenu, takže tu už nikdo nehlídá
Blížíme se k hradu Velký Kamenec
Na hradě Velký Kamenec. Do Tašuľi je to ještě kus cesty.
Po třech týdnech a 1885km v cíli
Nahrávání ...
