Rubrika:
2007, Cykloexpedice
Datum výpravy: 05.05.2007 - 13.05.2007
Účastníci: Pavel, Míla
Ujeté kilometry: 541 km
Rok se s rokem sešel a dálky zas volaly. Slibné rozjetí sezóny v Pováží předznamenalo spoustu těch nádherných zážitků, které mě na kole tam někde za horami a řekami čekaly. Krom Balkánu volala i Podkarpatská Rus. Loňské putování mě nadchlo natolik, že i tento rok jsem musel vyrazit pod ty hustými lesy zarostlé Karpaty, které se kdysi tyčily na samém konci naší republiky.
Slavo tentokrát nejel, čekali nás společná výprava na Balkán. Ale sám jsem se do Podkarpatí nevydal. Moje cesty se setkaly s jednou milou duší Mílou, která se moc hlásila, že by to tohoto krásného koutu pod horami jela také. Vyrazili jsme tedy společně na cestu. Slavo nám nakonec domluvil start kousek od ukrajinských hranic v místě, kde už lišky dávají dobrou noc, ale lidé jsou tam tak srdeční, že jsme se cítili jako doma.
Pak už jsme jen objevovali to, co jsme loni se Slavem nestihli. Došlo i na pár hradů, několik velkých měst, vyhlášené koupání v solných jezerech v Solotvinu (proč jezdit daleko k Mrtvému moři) a také na zkoušku pevných nervů a odhodlání v podobě překonání sedla mezi Usť Čornou a Koločavou (kdo to tam zná, pochopí). Návrat domů kolem hrobu Nikoly Šuhaje a přes četnickou stanici v Koločavě byl už poněkud rychlý. Přeci jen jsme se předtím trochu zdrželi a opět jsem nedojel až na Jablunické sedlo, kde kdysi končila naše zem a kde mělo končit mé poznání tohoto cípu Karpat. Během pár dní bylo nutné se vrátit domů a tak jsme rychle projeli zpět cestou, kterou jsem již z loňska znal, pod zelenými poloninami pokrytými ještě zbytky sněhu.
Nechali jsme za sebou ten krásný kraj a přivezli si zas spoustu zážitků. Ten krásný kraj nádherné přírody, lidí posedávajících u silnic, kraj plný pasoucích se krav. Míla, která byla takto poprvé za východní hranicí, se vrátila stejně jako já nadšena. A to jsem ještě nevěděl, co všechno spolu ještě zažijeme. A také jsem nevěděl, že na Podkarpatské Rusi nejsem naposledy. Ale o tom zas někdy příště.
Už jen z kůlny kola vytáhnout
První kopeček nad Uličem, Ukrajina je pár set metrů vedle
Podkarpatská klasika, jízda mezi kravami
Míla poprvé překračuje širokorozchodnou železnici
Ráno nám přišel oheň rozdělat pasák krav
Přes řeku zas zpátky na silnici
Výzdoba kostela je nádherná
Židovská synagoga v Užhorodu
Tak to je experiment, může se jezdit na červenou
Paní se zrovna vrátila kravka z pastvy
Nápis v chodbách pod vsí Seredně z dob tureckých nájezdů
Ve vinných sklepích v Seredně
A tak si tam ty krávy sami chodí domů
Čtyřproudovka na Mukačevo
Parádní cyklostezka před Mukačevem
Vzpomínka na první republiku
V Mukačevu byla i Vinohradská banka
Z expozice lidových řemesel na mukačevském hradu
Podkarpatská historie, připojení k Československu
Panorama Mukačeva z hradu
Expozice anomálií přírody, vícehlavá čí vícenohá zvířata
Hned po ránu to chce tekutý jogurt
Vitamíny se prodávají hned u silnice
Technická závada byla díky ochotě místních rychle odstraněna
Cestou pod pohraničními kopci s Rumunskem
Takové vozítko jsem u nás neviděl
Takové malované zastávky kdyby byly u nás
Naše oblíbená studánka u čápa
Solný důl v Solotvinu se solným jezerem
Večerní koupání jako v Mrtvém moři
Ještě že nocleh máme pod střechou, venku zuří bouře
Ranní koupel s kouzelnými účinky slané vody
Škoda že si to jezero také trochu nevyčistí
Stále funkční solný důl pamatující monarchii pomalu chátrá
Děti u silnice dohlížejí na pasoucí krávy
Z hor se valí proudy vody
Přijíždíme do Usť Čorné – Herzlich wilkommen
Tak tady se mluví i německy
V místní pekárně kupujeme chleba
U známého dřevorubce v Usť Čorné
Přijíždíme do Ruské Mokré
Babička sedí na zápraží a nezná stres
Najednou z těžkých mraků vykoukl paprsek slunce
Dřevo se vozí z hor těžkou technikou
Míla spravedlivě všechny rozděluje o čokoládu
Konec světa v Německé Mokré
Tam za mostem začne strastiplná cesta na koločavské sedlo
Cesta končí v proudu vody, dle některých map tu má vést hlavní silnice
A jsme zase zpátky v řece
A vodou tlačíme stále do kopce
A teď už tlačíme na suchu
Okolní poloniny jsou ještě pokryté sněhem
Na koločavském sedle pod zasněženými poloninami
Výhled ze sedla k Siněviru
My dva, úspěšní dobyvatelé koločavského sedla
Ani cesta dolů není ideální
Kravky v cestě cestou dolů
Tele prchá před řítící se Mílou
Všude je po dešti ještě bahno, kaluže vody
První koločavská chalupa, nechybí satelity
No jo, podrbat by se chtěla nechat
Pod námi se už objevuje Koločava
Ani v Koločavě není zrovna všude asfalt
V Koločavě budují asi zrovna kanalizaci nebo vodovod
Na hlavní křižovatce pod hřbitovem v Koločavě
Míla hledá Šuhajův hrob, já zatím odpočívám
Jdeme do bývalé četnické stanice na jídlo
Oldřich Hrabal, jeden ze tří četníků zabitých Nikolou Šuhajem
Tři četníci odpočívají v Koločavě
Dřevěný kostelík v Koločavě
Jen tak kouká, usmívá se, bonbóny neloudí
Hospůdka u potoku, jak milé vidět češtinu
Mozaika na voloveckém nádraží
Matinko moja. Matinka odpočívá.
Pavel a Míla nad Volovcem
Zastavení u pramene s kapličkou
Stoupání do sedla nad Užokem
V sedle s výhledem daleko na východ
Cestou ze sedla nad Užokem s výhledem k polsko-ukrajinsko-slovenskému pohraničí
Poslední hřivny utrácíme za tekuté jogurty
Sjíždíme zpátky do Uliče, Ukrajina je zas jen kousek vedle
Rozloučení s našimi opatrovateli – děkujeme
Příspěvek byl publikován v rubrice
2007,
Cykloexpedice s lokalitami
Ukrajina.