Rubrika:
2006, Cykloexpedice
Datum výpravy: 20.05.2006 - 28.05.2006
Účastníci: Pavel, Slavo
Ujeté kilometry: 476 km
Podkarpatská Rus přitahovala mou pozornost už delší dobu. Vždyť stačí jen pohled na prvorepublikovou mapu Československa a hnedka Vás uchvátí ten jeho východní cíp, který však byl hned po 2.světové válce navždy utnut našimi osvoboditeli. A uchvátí Vás natolik, že se Vám začne stýskat po časech, kdy naše republika měla ještě hranici s Rumunskem, kdy cesta od západu na východ trvala nejspíš několik dní a kdy se v tamních horách honil s četníky zbojník Šuhaj. Takže v mém případě nezbývalo než se sebrat a zajet se tam podívat.
Průkopníky v našem seskupení cykloturistů tady na Pastorku byli Markéta s Luďkem, kteří neváhali tento drsně romantický kraj navštívit v roce 2001 při své Tour de Carpathia. Já jsem v posledních letech teprve postupně otáčel svůj hledáček zájmu od západu na východ díky mým několika balkánským cestám a také jsem si počkal na zrušení vízové povinnosti. Letošek zdál se být ideálním termínem a tak jsem se rozhodl vyrazit na Podkarpatskou Rus hnedka z jara, abych stihl ještě uskutečnit na začátku léta další výpravu za poznáním sluncem rozpáleného Balkánu. Ale o letošním balkánském dobrodružství až někdy příště.
Při přípravě cesty mi štěstěna přála a podařilo se mi přes net domluvit týden před odjezdem účast dalšího dobrodruha Slava ze Slovenska. Aniž bych ho do té doby viděl, domluvil jsem si s ním, že ho vyzvednu na rodinné veleoslavě na dalekém východním Slovensku a dokonce se podařilo domluvit zanechání mého motorového přibližovadla ve Snině až skoro u hranic s Ukrajinou. Slavo se ukázal být výborným spolucestovatelem a mohu jen dopředu naznačit, že Podkarpatím naše společné cestování neskončilo.
A tak jsme vyrazili. Podkarpatská Rus se zdála být malá, a na týdenní cestování tak akorát, ale nakonec jsme museli trasu zkracovat. Koločavy, vyhlášeného cíle českého turisty jsme ale dosáhli. Dokonce i hrob Nikoly Šuhaje jsme nakonec našli. Zůstalo tam ale stále mnoho k objevení a tak se tam rád zas vrátím. Bude si ale nutné pospíšit, protože mohu potvrdit to, co již psali Markéta s Luďkem, že i tam postupuje pokrok a země se mění ze dne na den. Mohu jen doufat, že při další cestě tam uslyším nanejvýš tak to dětské „Ahoj, dáš bonbon?“
S kolem na střeše uháním až na východ Slovenska (v pozadí Starhrad u Strečna)
Slavo už jen na Tarbaji zaklapne dveře a vyrážíme směr Snina
Rodina pana Savky, strážce našeho motorového oře
Vzpomínáme na slavnou Rudou armádu
Míjíme jarně zelené vrcholky Vihorlatu
Na přechodu v Ubľe vstupujeme oba poprvé na Ukrajinu a do bývalého SSSR vůbec
Úřední mašinérie se týká i nás a tak vyplňujeme imigrační bumážky
Kousek za hranicí nabíráme vodu
Klášter poznamenaný socialismem
Uvnitř klášterního kostela zrovna probíhá křest
Poprvé stojím na bájné ruské širokorozchodné železnici
Odpadkové koše tu moc nemají, jeden z mála byl na tomto odpočívadle
Není nouze o vodu, stačí si jen natočit rumpálem
Jsme přepadeni malými zbojníky, chtěli vodu, pak mobil a nakonec dostali žvýkačku
Slavo pózuje po dobytí malého sedýlka
Tato mapa z benzínky nám sloužila celou cestu
Kupujeme chleba a debatujeme s prodavačkou
Klasický život na vsi – lidé sedí u silnice a probírají všechno možné
Ukazatel je obrovský, ale odbočku jsme málem nenašli
K prvnímu noclehu se musíme přebrodit
Jako každé ráno nám dělají společnost krávy hnané na pastvu
Z Balkánu mám ze psů respekt, ale tady to jsou zničené trosky
Stoupáme do sedla s nádhernou scenérií kolem
Kam až oko dohlédne se zvedají hřebeny hor divoké Podkarpatské Rusi
Dobře patrná čára nastupujícího jara – jen níž jsou již stromy zelené
Snažíme se dorozumět, zas tak těžké to není
V prvním obchodě v horách
Nejvíc se tu v krámku točí chleba
Další krámek byl už lépe vybaven, ale na sčoty tu nikde nedají ani dopustit
Do krásy zapadlého Podkarpatí se dere civilizace
Ukrajinské pivo nemůžeme neochutnat
Stádo koz vracející se z pastvy
Vyhlídka nad Volovcem – na horách je ještě trochu sněhu
Ruské auto, které vyjede snad všude – ZIL
Babča žene večer kravky domů a my sháníme nocležiště
Setkání s "dědečkem Hříbečkem"
Kolem stanu se nám přehnalo stádo ovcí a tak jsme dali i řeč s bači
To není pivo, ale naše první mléko přímo od krávy
Dřevěný kostelík v podhorské vesnici
Místní sirovodíkový minerální pramen
Jízda na povozu je tu stále typická
Jak pěst na oko působí stavba hotelu ve zdejší krajině
Na trhu v Mižhirji kupujeme pečivo
Na sedle před Siněvirským národním parkem
I takto vznikají naše fotky z cest
Klasická benzínka by se tu nevyplatila
Vjíždíme do Siněvirského parku
Místním mravencům předávám nesnědené pražské rohlíky
Projíždíme Siněvirskou Poljanou
Mezi místní jaksi nezapadáme
Co všechno žije u Siněvirského jezera
Slavo zkouší plavbu na voru
Mohutné vyřezávané sousoší u Siněvirského jezera (Slavo na něj vylezl)
Přenocovali jsme na oficiálním plácku přímo v parku – ráno leje – autobus veze děti do školy
Navlékáme protidešťovou ochranu a valíme do Koločavy
V Siněvirské Poljaně ještě kupujeme kefír
Zpáteční průjezd Siněvirskou Poljanou
Tenhle klučina nám toho moc neřekl, ale i tak dostal čokoládu
U bunkrů arpádské linie z 2.světové války
Dřevěný kostelík v Koločavě (akorát bimbali poledne)
No, prodej uzenin a sýrů na jarním slunci jistě nesplňuje naše západoevropské standardy :-)
Kupujeme máslo a pořádný kus (sluncem nataveného) sýra
Hlavní křižovatka v Koločavě
Svačina v Koločavě u památníku
Na rozlehlém koločavském hřbitově pátráme po hrobu Nikoly Šuhaje (napoprvé marně)
Jedeme do školy do muzea Ivana Olbrachta (sochu má před školou)
Pro paní učitelku Natálku si musíme dojít do četnické stanice
Nafoukli jsme paní učitelce kolo a míříme s ní zpět do školy
Za tajemnými dveřmi je malé muzeum
Paní učitelka nám zaujatě vypráví Nikolův příběh i o osudu Podkarpatské Rusi
Zanecháváme vzkaz v návštěvní knize
Takhle vypadá koločavský hřbitov, když přijede autobus Čechů pátrat po Nikolovi Šuhajovi
Prostý hrob Nikoli Šuhaje obležený českými turisty
Koločavské krávě tváří v tvář
Zdravíme se s českým autobusem, který míří dál na východ Podkarpatské Rusi
"Nerubej, ale sázej" – tyto výchovné "billboardy" mě dost překvapovaly
A takto vzniká deník z cest
Sláva bývalých kolchozů je pryč
Dřevěná zvonice do níž se dalo vlézt až ke zvonům
Za Slavem staví v Chustu nový kostel
Zřícenina hradu nad Chustem byla to pravé pro mě
Výhled na Chust a okolí z hradu
Zkoušíme si také posedět na zápraží
Místní se tu prohánějí na typických ukrajinách
Lékařský sbor léčebny tuberkulózy v Dovhe
Prší a tak se stavujeme na dva Oboloně
U výčepu nám ještě pomáhají přepsat z azbuky pár adres
Euforie po dvou Oboloních
Ve Svaljavě si Slavo dopřává pořádné jídlo
Takhle vypadám, když ochutnám sirný pramen
Slavný ropovod Družba na vlastní oči
V této vsi jsem se musel vyfotit
Ráno nás okukovali místní děti a nakonec dostali sušenky
I na jejich malého bratříčka zbylo
Ta radost v dětské tváři...
Varování o škodlivosti kůrovce
Otec nevěsty a otec ženicha nás zdraví na cestě na svatbu
U hranic tankují Slováci co to dá levnou naftu
Autíčko na nás věrně čeká
Cestou zpět autem se ještě zastavujeme u minerálních pramenů Sivá Brada na Spiši
A prameny si tu bublají a bublají už leta letoucí
Slava jsem dovezl domů do Trenčína a pak už mířím přímo zpátky do Prahy
Příspěvek byl publikován v rubrice
2006,
Cykloexpedice s lokalitami
Ukrajina.