Podkarpatská Rus

Rubrika: 2006, Cykloexpedice

Datum výpravy: 20.05.2006 - 28.05.2006

Účastníci: Pavel, Slavo

Ujeté kilometry: 476 km

Podkarpatská Rus přitahovala mou pozornost už delší dobu. Vždyť stačí jen pohled na prvorepublikovou mapu Československa a hnedka Vás uchvátí ten jeho východní cíp, který však byl hned po 2.světové válce navždy utnut našimi osvoboditeli. A uchvátí Vás natolik, že se Vám začne stýskat po časech, kdy naše republika měla ještě hranici s Rumunskem, kdy cesta od západu na východ trvala nejspíš několik dní a kdy se v tamních horách honil s četníky zbojník Šuhaj. Takže v mém případě nezbývalo než se sebrat a zajet se tam podívat.
Průkopníky v našem seskupení cykloturistů tady na Pastorku byli Markéta s Luďkem, kteří neváhali tento drsně romantický kraj navštívit v roce 2001 při své Tour de Carpathia. Já jsem v posledních letech teprve postupně otáčel svůj hledáček zájmu od západu na východ díky mým několika balkánským cestám a také jsem si počkal na zrušení vízové povinnosti. Letošek zdál se být ideálním termínem a tak jsem se rozhodl vyrazit na Podkarpatskou Rus hnedka z jara, abych stihl ještě uskutečnit na začátku léta další výpravu za poznáním sluncem rozpáleného Balkánu. Ale o letošním balkánském dobrodružství až někdy příště.
Při přípravě cesty mi štěstěna přála a podařilo se mi přes net domluvit týden před odjezdem účast dalšího dobrodruha Slava ze Slovenska. Aniž bych ho do té doby viděl, domluvil jsem si s ním, že ho vyzvednu na rodinné veleoslavě na dalekém východním Slovensku a dokonce se podařilo domluvit zanechání mého motorového přibližovadla ve Snině až skoro u hranic s Ukrajinou. Slavo se ukázal být výborným spolucestovatelem a mohu jen dopředu naznačit, že Podkarpatím naše společné cestování neskončilo.
A tak jsme vyrazili. Podkarpatská Rus se zdála být malá, a na týdenní cestování tak akorát, ale nakonec jsme museli trasu zkracovat. Koločavy, vyhlášeného cíle českého turisty jsme ale dosáhli. Dokonce i hrob Nikoly Šuhaje jsme nakonec našli. Zůstalo tam ale stále mnoho k objevení a tak se tam rád zas vrátím. Bude si ale nutné pospíšit, protože mohu potvrdit to, co již psali Markéta s Luďkem, že i tam postupuje pokrok a země se mění ze dne na den. Mohu jen doufat, že při další cestě tam uslyším nanejvýš tak to dětské „Ahoj, dáš bonbon?“

S kolem na střeše uháním až na východ Slovenska (v pozadí Starhrad u Strečna)

Slavo už jen na Tarbaji zaklapne dveře a vyrážíme směr Snina

Rodina pana Savky, strážce našeho motorového oře

Vzpomínáme na slavnou Rudou armádu

Míjíme jarně zelené vrcholky Vihorlatu

Na přechodu v Ubľe vstupujeme oba poprvé na Ukrajinu a do bývalého SSSR vůbec

Úřední mašinérie se týká i nás a tak vyplňujeme imigrační bumážky

Kousek za hranicí nabíráme vodu

Klášter poznamenaný socialismem

Uvnitř klášterního kostela zrovna probíhá křest

Poprvé stojím na bájné ruské širokorozchodné železnici

Slavo před kinem

Potkáváme kněze

Odpadkové koše tu moc nemají, jeden z mála byl na tomto odpočívadle

Není nouze o vodu, stačí si jen natočit rumpálem

Jsme přepadeni malými zbojníky, chtěli vodu, pak mobil a nakonec dostali žvýkačku

Slavo pózuje po dobytí malého sedýlka

Tato mapa z benzínky nám sloužila celou cestu

Kupujeme chleba a debatujeme s prodavačkou

Klasický život na vsi – lidé sedí u silnice a probírají všechno možné

Ukazatel je obrovský, ale odbočku jsme málem nenašli

Koně míří navečer domů

K prvnímu noclehu se musíme přebrodit

Jako každé ráno nám dělají společnost krávy hnané na pastvu

Pokračujeme dál do hor

Z Balkánu mám ze psů respekt, ale tady to jsou zničené trosky

Stoupáme do sedla s nádhernou scenérií kolem

Kam až oko dohlédne se zvedají hřebeny hor divoké Podkarpatské Rusi

Dobře patrná čára nastupujícího jara – jen níž jsou již stromy zelené

A potkáváme místní

Snažíme se dorozumět, zas tak těžké to není

V prvním obchodě v horách

Nejvíc se tu v krámku točí chleba

Další krámek byl už lépe vybaven, ale na sčoty tu nikde nedají ani dopustit

Do krásy zapadlého Podkarpatí se dere civilizace

Ukrajinské pivo nemůžeme neochutnat

Slavo a rudoarmějec

Odpočinek u studánky

Stádo koz vracející se z pastvy

Vyhlídka nad Volovcem – na horách je ještě trochu sněhu

Ruské auto, které vyjede snad všude – ZIL

Babča žene večer kravky domů a my sháníme nocležiště

Nocleh s vyhlídkou

Setkání s "dědečkem Hříbečkem"

Kolem stanu se nám přehnalo stádo ovcí a tak jsme dali i řeč s bači

To není pivo, ale naše první mléko přímo od krávy

Dřevěný kostelík v podhorské vesnici

Místní sirovodíkový minerální pramen

Jízda na povozu je tu stále typická

Jak pěst na oko působí stavba hotelu ve zdejší krajině

Na trhu v Mižhirji kupujeme pečivo

Na sedle před Siněvirským národním parkem

I takto vznikají naše fotky z cest

Klasická benzínka by se tu nevyplatila

Vjíždíme do Siněvirského parku

Místním mravencům předávám nesnědené pražské rohlíky

Vstupní brána do parku

Projíždíme Siněvirskou Poljanou

Mezi místní jaksi nezapadáme

Co všechno žije u Siněvirského jezera

Slavo zkouší plavbu na voru

Siněvirské jezero

Mohutné vyřezávané sousoší u Siněvirského jezera (Slavo na něj vylezl)

Přenocovali jsme na oficiálním plácku přímo v parku – ráno leje – autobus veze děti do školy

Snídáme pod střechou

Navlékáme protidešťovou ochranu a valíme do Koločavy

V Siněvirské Poljaně ještě kupujeme kefír

Zpáteční průjezd Siněvirskou Poljanou

Tenhle klučina nám toho moc neřekl, ale i tak dostal čokoládu

U bunkrů arpádské linie z 2.světové války

Dosažení Koločavy

Dřevěný kostelík v Koločavě (akorát bimbali poledne)

Na trhu v Koločavě

No, prodej uzenin a sýrů na jarním slunci jistě nesplňuje naše západoevropské standardy :-)

Kupujeme máslo a pořádný kus (sluncem nataveného) sýra

Hlavní křižovatka v Koločavě

Svačina v Koločavě u památníku

Na rozlehlém koločavském hřbitově pátráme po hrobu Nikoly Šuhaje (napoprvé marně)

Jedeme do školy do muzea Ivana Olbrachta (sochu má před školou)

Pro paní učitelku Natálku si musíme dojít do četnické stanice

Nafoukli jsme paní učitelce kolo a míříme s ní zpět do školy

Za tajemnými dveřmi je malé muzeum

Paní učitelka nám zaujatě vypráví Nikolův příběh i o osudu Podkarpatské Rusi

Zanecháváme vzkaz v návštěvní knize

Takhle vypadá koločavský hřbitov, když přijede autobus Čechů pátrat po Nikolovi Šuhajovi

Prostý hrob Nikoli Šuhaje obležený českými turisty

Koločavské krávě tváří v tvář

Zdravíme se s českým autobusem, který míří dál na východ Podkarpatské Rusi

"Nerubej, ale sázej" – tyto výchovné "billboardy" mě dost překvapovaly

A takto vzniká deník z cest

Sláva bývalých kolchozů je pryč

Dřevěná zvonice do níž se dalo vlézt až ke zvonům

Vjíždíme do Chustu

Výherní automaty

Za Slavem staví v Chustu nový kostel

Zřícenina hradu nad Chustem byla to pravé pro mě

Výhled na Chust a okolí z hradu

Zkoušíme si také posedět na zápraží

Podvečerní jízda

Západ slunce

Místní se tu prohánějí na typických ukrajinách

A další ráno s kravami

Lékařský sbor léčebny tuberkulózy v Dovhe

Prší a tak se stavujeme na dva Oboloně

U výčepu nám ještě pomáhají přepsat z azbuky pár adres

Euforie po dvou Oboloních

Ve Svaljavě si Slavo dopřává pořádné jídlo

V lázních v Poljaně

Takhle vypadám, když ochutnám sirný pramen

Slavný ropovod Družba na vlastní oči

V této vsi jsem se musel vyfotit

Ráno nás okukovali místní děti a nakonec dostali sušenky

I na jejich malého bratříčka zbylo

Ta radost v dětské tváři...

Varování o škodlivosti kůrovce

Stylová studánka

Za jízdy

Další stylová studánka

Otec nevěsty a otec ženicha nás zdraví na cestě na svatbu

Setkání s vlakem

U hranic tankují Slováci co to dá levnou naftu

A jsme zpět v Ubľe

Autíčko na nás věrně čeká

Cestou zpět autem se ještě zastavujeme u minerálních pramenů Sivá Brada na Spiši

A prameny si tu bublají a bublají už leta letoucí

Slava jsem dovezl domů do Trenčína a pak už mířím přímo zpátky do Prahy