Rubrika:
2006, Cykloexpedice
Datum výpravy: 17.06.2006 - 09.07.2006
Účastníci: Pavel, Slavo
Ujeté kilometry: 1527 km
Balkán mě snad učaroval, poprvé jsem ho nakousl v roce 2003, když jsem se dojel podívat na Istrii. Podruhé rok poté, když jsem s druhým Pavlem vyjel z rumunského Banátu a přes Srbsko dojel do Černé Hory a z ní pak až domů projel kus Srbska, Bosny a Chorvatska. Další rok to byla čistě jugoslávská výprava ze Slovinska přes Chorvatsko do Černé Hory a zpět přes Bosnu. No a letos byla laťka posunuta opět dál. Nemusím snad dodávat, že mi dělal výborného parťáka po zdařilé výpravě na Podkarpatskou Rus opět Slavo ze Slovenska.
Vlastně jsem spojil tu letošní výpravu s tou předminulou. Zapojil jsem do ní totiž i Radovana z Bajiny Bašty, malého města na hranici Srbska s Bosnou, kterého jsem poznal právě před dvěmi lety a který se stal letos spolu s celou rodinou naším hostitelem na začátku a na konci akce a také strážcem našeho čtyřkolého přibližovadla. Patří mu velký dík.
Tentokrát se naše cesta zakousla do Balkánu zas o něco víc a za cíl jsme si dali poznání pro nás naprosto neznámého Kosova, které ještě před sedmi lety sužovala válka a které je dodnes obsazeno mezinárodními vojáky, dále pak poznání Makedonie, mé dosud jediné bývalé jugoslávské země, kde jsem ještě nebyl a také první vkročení do Albánie, země pro nás naprosto neznámé. Smělé plány hovořily i o zajetí do Řecka a třeba i do Soluně k moři, ale pořád jsme kdeco okukovali, kdekam se drápali a s kdekým si povídali, takže jsme museli naše plány trochu zkrátit. No a že jsem pak už potřetí navštívil Černou Horu, potřetí se ocitnul i v Bosně a vlastně i potřetí v Srbsku, to už se při pohledu na mapu rozumí samo sebou.
Zažili jsme toho a viděli hodně. Rádi vzpomínáme nejen na naše známé v Bajině Baště, ale i na hodné lidi v Arilje v čele s jeho starostou, díky němuž jsme se stali mediálně slavní už druhý den cesty. Určitě nezapomeneme na skvělé setkání se slovenskými KFORáky v Kosovu, kteří nám umožnili podívat se na místa jinak nepřístupná, kteří nám dali tolik jídla, že jsme ho jedli ještě hodně dní a kteří nás naši první noc v Kosovu chránili, když jsme ještě tak trochu nejistě nasávali atmosféru této země. Skvělé bylo také koupání v čistém Ohridském jezeře u něhož jsme se kochali i antickými památkami. I albánská čtyřicetistupňová vedra se nám vryla do paměti, avšak už po návratu jsem se zas do této hodně zvláštní země těšil zas. Dobrovolně povinně jsme též dojeli k moři, užili si jeho pobřeží a koupání v něm a přitom ještě poznali skvělé Brňáky. Válkou zmítaný Balkán jsme si zas připomněli na cestách Bosnou, naštěstí se rok od roku rány zacelují. Krásu celé Černé Hory snad nemusím připomínat, jel bych tam zas.
Do toho všeho spousta památek a jiných připomenutí bohaté historie Balkánu, spousta skvělých lidí, kteří nám ochotně poradili, pomohli nebo si s námi jen se zaujetím popovídali. No a že nejen kocháním je člověk živ, tak musím zmínit i kus žvance, protože na burek a tekutý jogurt se zapomenout nedá. Nezůstalo však jenom při těchto prostých lahůdkách.
Teď je před námi opět další sezóna a opět přemýšlíme kam pojedeme. Překvapí někoho, že to dost možná bude zas Balkán…?
Třeba vás naše loňská výprava navnadí. Přeji všem letos spoustu zážitků a splněných plánu.
Nahrávání ...
