Rubrika:
2005, Cykloexpedice
Datum výpravy: 18.06.2005 - 09.07.2005
Účastníci: Pavel
Ujeté kilometry: 1575 km
Po roce zas přišlo rozhodování kam vyrazit. Vyšťaven z práce jsem se těšil na ty tři týdny fyzické námahy a psychického odpočinku v sedle kola s řídítkami namířenými kamsi do dáli do neznámých krajů. Prst v mapě jsem tentokrát zabořil do bílého místa v mapě v bývalé Jugoslávii a to na celé to dlouhé pobřeží Chorvatska a na Bosnu. Cesta se tak začala rýsovat v místech mezi předchozími výpravami, kdy jsem ze severu načal pobřeží Chorvatska na Istrii a z jihu těsně minul Chorvatsko v černohorské Boce Kotorské. Bosnu samotnou jsem loni poznal jen letmo a to ještě v místech, kde nebylo na co moc koukat. Přiblížení se k Bosně mi pomohl vyřešit kamarád z jižního Slovinska, u kterého jsem si mohl po celou tu dobu nechat auto.
A tak jsem odstartoval svou cestu a vyrazil vstříc dalším balkánským dobrodružstvím. Cestou na jih jsem konečně viděl Plitvická jezera, kde jsem si splnil klukovský sen vidět jeskyni strážce pokladu na Stříbrném jezeře, poznal chorvatské vápencové hory u pobřeží, kde jsem se potil v nastupujícím letním vedru, zajel do bosenského Mostaru podívat se na znovupostavený turecký most, dojel zas po roce k blankytnému moři, navštívil Dubrovník, který byl pro mě symbolem dalekého Chorvatska, znovu dojel až do Černé Hory do Boky Kotorské, která mě rok předtím naprosto uchvátila, dobyl rok před tím nedobytelný klášter Ostrog či viděl opět masiv Durmitoru, který se zvedá nad Černou Horou obklopen hlubokými kaňony Tary a Pivy.
Skoro celou cestu zpátky jsem pak už putoval Bosnou. Tato země se dodnes probírá z válečných útrap. Avšak i zde je nádherná příroda s krásnými horami, kaňony řek a hodnými lidmi. Mnohdy se krajina podobá té naší, jen místo kostelů ve vesnicích jsou mešity. No a protože pocházím z podzámčí na Konopišti, bylo pro mně takřka nutností zajet do Sarajeva a najít místo atentátu na našeho zámeckého pána. Celkově mi při hledání různých zajímavostí v Bosně hodně pomáhal nově vydaný průvodce. Skoro vždy možné placení eurem mi pomáhalo se přecpávat v pekárnách výbornými koláči a burkem. V Čechách mi bude chybět i tekuči jogurt, kterého jsem prolil hrdlem spoustu litrů. Úspěšně jsem se vyhnul všudypřítomným minám a šťastně se po krátkém přejezdu Chorvatska vrátil zpět do Slovinska. Tam jsem naskočil zpět do svého auta a nastal návrat do reality všedních dní.
Zastavení v rakouských údolích
Pyramida v Rakousku (lom)
Moji hostitelé ve Slovinsku - rodina Crnič
Bela Krajina v jižním Slovinsku - země vína obklopená kopci
Tak této veselice jsem se den před odjezdem zúčastnil, spát se šlo až k ránu
První setkání s minovým polem - v Chorvatsku jsou naštěstí značena
Přímo pod Ogulinským hradem je mohutné propadání říčky do jeskyně
Propadání pod Ogulinksým hradem - říčka byla však vyschlá
Válkou poničený kostel - mnoho chorvatských vesnic bylo opravováno za pomoci různých zemí světa
Nocleh v Plitvickém národním parku - k dispozici byla lednička a pračka :-)
Snídaně v Plitvickém parku
Krajina Plitvických jezer
A už scházím k Plitvickým jezerům
Největší vodopád s bidýlkem pro turisty
Hejna ryb se proháněla v každém jezeře
Voda se dere kaskádami mezi jezery
Takový měl výhled indián strážící poklad - splnil se mi klukovský sen
Voda se dere všude, i z lesa
Zkamenělé stromy pod vodou
Každé jezero je označeno cedulí se jménem, hloubkou, rozlohou, nadm.výškou a mapkou kaskády
A zas se voda dere z lesa
Nejkrásnější vodopád - Veliki Prštavci, škoda že se nedá jít pod něj
Pohled do údolí Plitvických jezer
Tak tenhle motýlek si mě zamiloval, neustále na mě přistával a nechal se fotit
Česká reklama na Hamé v Chorvatsku
Na památku zahynulého českého vojáka z války
Pomalu schnoucí krajina ve vnitrozemí
Velké zklamání, uzavřené a opuštěné Cerovačské jeskyně, prý nejkrásnější v Chorvatsku
Strohé oznámení, že jeskyně byly zavřeny
Tento výhled do údolí Zrmanje mi zpříjemňoval nocleh
Nocležiště u zničeného kostelíka se hřbitovem - krajina byla díky válce opuštěná
A další zástupce hmyzu, který mě obletoval
Ten kráter vzadu je pramen Zrmanje
Viadukt Jadranské železnice ze Splitu (po ní jezdí Češi vlakem k moři)
Oběd v Kninu v úporném poledním vedru
Krasová jezírka u Kninu, v dáli kninská turecká pevnost
Bíle zářící pohraniční hory s Bosnou
Podél Peručko jezera s pozadím pohraničních hor s Bosnou
Úzké Peručko jezero se táhne do dáli
Domky jsou prázdné, hned u silnice je značka minového pole
Zastavení u pramene a kolo v plné kráse (nechybí tekuči jogurt)
Dům nebo loď? Škoda jen, že už tady nikdo nebydlí.
Náhle se u silnice objevily tyto kameny - náhrobky členů bosenské církve
U náhrobků bylo i několik studní
Na náhrobcích jsou různé motivy ze života kdysi dávno ve středověku
Sám jsem náhrobkům říkal popelnice a náhodou se naskytlo i porovnání
Rozlehlá krasová oblast u Imotskeho
Pohled na oblast u Imotskeho, ty dva krátery mají na dně hluboká jezera
Jezero Galipovac je také bývalou propadlou jeskyní
Já na vyhlídce na Plavo jezero u Imotského (hloubka vody přes 90m)
Červené jezero u Imotského (hloubka vody 290m a dno je -6m n.m!!)
První vstup do Bosny u Imotského, mířím na Mostar
Na Španělském náměstí v Mostaru, stopy kulek asi nejsou na fotce moc vidět
Památník na španělské vojáky SFOR
Válka je v Mostaru patrná dodnes
Malá mešita v mostarském muslimském starém městě
Uličky starého města Mostaru jsou plné krámků
Most přes Neretvu dělá Mostar Mostarem, sláva že už zase stojí
Dosažením mostu jsem dosáhl jednoho z hlavních cílů cesty
Mešitu se mi nepovedlo napasovat po mostní oblouk, musel bych do vody
Mostarská pláň, jsou zde největší vedra v Bosně
Památník na muslimské oběti války
Každá deska je plná jmen mrtvých z nedávné války
Bývalé královské domečky u mlýnků kousek od vývěru Buny
Vrelo Buny - z obrovské skály tu vyvěrá mohutný proud vody
Přímo pod převisem u vývěru řeky je i malý muslimský klášter
Co všechno tu v klášteře není zakázané
Bývalé mlýnky (byly horizontální v malých tunýlcích)
Vrelo Buny jako z průvodce (tj.romantika bez přilehlých restaurací)
Zavlažovací kolo na Buně tlačí vodu do vyprahlé mostarské pláně
Soutok Buny s Neretvou (jde o výtvor přírody nebo člověka?)
Starobylé městečko Počitelji s hradem a mešitou (ta byla za války zničena)
První pohled na moře - bosenský Neum
Pohled k hradbám Malého Stonu na poloostrově Pelješac
Na tomto místě jsem zakotvil i já a dopřál si koupání
Modrá je moje nejoblíbenější barva
Most přes záliv před Dubrovníkem
Uličky starého Dubrovníku
Dubrovník - perla středomoří
Dubrovník - perla středomoří
Dubrovník - perla středomoří
Uličky starého Dubrovníku jsou stále obydlené lidmi - visí tu prádlo, koukáte do kuchyní…
Kašna - bývalá zásobárna vody v Dubrovníku
Poznáte moje kolo mezi motorkami?
Dubrovník opouštím při západu slunce
Západ slunce nad Dubrovníkem
A jsem opět v Černé Hoře - výstavba moderního přechodu
Po roce opět v Boce Kotorské
Po roce opět v Boce Kotorské
Do té stěny nad Risjanem se za chvíli budu škrábat
A už jsem skoro nahoře, Boka Kotorská (Risjanský záliv) jak na dlani
Bývalá kasárna v sedle nad Risjanem
Slano jezero - v dáli Nikšič
Hluboké údolí pod Ostrogským klášterem - loni jsme ho tam odzdola nedobyli
Trubky vodní elektrárny míří strmě dolů do údolí
Moje první setkání s roháčem
A jsem u horního kláštera Ostrog - tyto stavby ve skále nejsou odzdola vidět
Další cíl dosažen - dobyl jsem klášter Ostrog
Duško - při baštění burku na nikšickém náměstí jsme si povídali o Černé Hoře
A to jsem já s mým bajkem - tuto fotku Duško odeslal chvíli poté mým kamarádům do Čech
Stoupám do hor k Durmitoru
Údolí Pivy - dnes zatopené přehradou (Pivský klášter musel být přenesen)
Pivský klášter - z venku vypadá obyčejně, ale uvnitř mi spadla čelist údivem nad malbami
V této stěně Luděk s Markétou sjížděli z Durmitoru
Cesta tunely v kaňonu podél dlouhé Pivské přehrady
Jeden tunel střídal druhý
Nucená přestávka v tunelu za bouřky
Jednu díru do skály udělala příroda, druhou člověk
Pohraniční hory s Bosnou nad Pivskou přehradou
Hráz Pivské přehrady (tato fotka už je ilegální - byl zde zákaz focení)
Kaňon Pivy pod přehradou (za tuto fotku se už na mě řítil hlídač přehrady)
Néé, bungee jumping není pro mě
Přechod Černé Hory s Bosnou
U přechodu se stéká Tara s Pivou
Toto je mezinárodní tah, tzv.éčko (jedem kamion jsem tu potkal)
Válka je patrná v Bosně skoro všude a k tomu se musíte mít na pozoru před neviditelnými minami
U řeky Miljacka v Sarajevu pátrám po místu atentátu na Ferdinanda (pro rodáka z Konopiště je to povinnost)
Nakonec spíš náhodou nacházím místo, z kterého se v roce 1914 změnily dějiny
Ze sucha stanu v kempu v Ilidži pozoruji nepřestávající déšť
Společná snídaně s partičkou Čechů, která sem vyrazila na trek do hor
Společně vyrážíme k vývěru Bosny (někteří si zkusili řídit obtěžkané kolo)
Tak takto pramení řeka Bosna - opět mohutný vývěr ze země
V muzeu sarajevského tunelu - mapka tehdejšího obklíčení města
Tunel - tehdy jediná spojnice obklíčených muslimů v Sarajevu se světem
Dům rodiny Kolarevů - z jejich zahrady se tunel vykopal
Billboardy varující děti před všudypřítomnými minami
Ve skále je ukrytá vodní elektrárna
Kaňon řeky Vrbas před Banja Lukou
Nocleh u Vrbasu - po bouřce přišla v noci povodeň a voda sahala až k pařízku mezi stromy
Byla tady vrcholová cedule, tak proč nezdokumentovat přejezd minisedla
Nepoznal jsem zda je to památník na světovou válku nebo na tu nedávnou
Sušení a slunění se u řeky Kupy před slovinskými hranicemi
Ze Slovinska jsem vyjel, do Slovinska se vracím
Americký Douglas z druhé světové války
Kolo na střechu, ohlédnutí za Belou Krajinou a hurá domu
Stinná stránka mého návratu - pokuta za rychlou jízdu
Toto mi bude v Čechách chybět
Nahrávání ...
