Rubrika:
2005, Cykloexpedice
Datum výpravy: 28.05.2005 - 19.06.2005
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 1734 km
Poslední rest z doby, kdy jsme byli ještě mladí a kdy jsme za kolem nevláčeli žlutý vozík se dvěma závazky. Nebudu se dlouze rozepisovat. Byla to krásná, ale náročná cesta. Ze Srbského Valjeva, přes Černou Horu a Kosovo jsme si zajeli do Albánie. Odtud zpět do Černé Hory, Bosny a Hercegoviny a vlakem domů z Chorvatského Splitu. Zažili jsme téměř vše: balkánské vedro, ale i sníh, déšť, mráz a kroupy. Zažili jsme spoustu příjemných zážitků, ale nebylo nám vždycky jenom hej. Řada kilometrů byla takříkajíc za trest a leckdy jsme si (alespoň já) šáhli hodně hluboko. Vypotili jsme litry potu, spořádali kila burku a prokecali řadu hodin s domorodci. Ale byli jsme i okradeni, zadrženi policií a málem nám omrzly nohy.
Doporučuji, máte-li zájem a trochu času, přečtěte si podrobné povídání o naší cestě, vše se dozvíte 🙂 Text zprávy v PDF ZDE!!!.Albanie2005_text
PS: Naše další velká výprava se uskutečnila až za 4 roky. Se dvěma dětma ve vozíčku Odra-Nisa-Rujana-Polsko 2009.
Naše první nocležiště ještě s Pavlem a jeho károu
Luděk na průsmyku 1.272 m.n.m.
Před námi krásný, 20ti kilometrový sjezd
Řeka Drina, za ní je Bosna a Hercegovina
Gigantický pomník na sedle Vladinjača (805 m.n.m.)
Potpečka pečina (jeskyně)
Vchod do jeskyně vede netradičně po úzkém chodníčku nalepeným na skále
Potpečka pečina - útvar oběšená ovce
Východ z jeskyně - všimněte si toho chodníčku napravo na skále
Ještě jeden pohled kudy jsme šli - jeskyně je obrovská!
Lepení na šotolině. Čekáme, až pojede někdo, kdo nám poradí, kudy dál
Jezírko v 1.400 metrech. Připadáme si jako na Šumavě
Opuštěná vesnice Golijanská řeka. Fotbal tu hrají krávy. Hnědí proti bílým, rozhodčí je hnědobílý :-)
Konečně jsme potkali člověka. Poradil nám kudy dál.
Na dalším průsmyku. Na kameni jsou srbské turistické značky.
Konečně sjezd. Jak jinak než s drokotajícími zuby. Samý kámen.
Všudypřítomné kolegyně :-)
Poprosili jsme o vodu a odcházíme s plnými žaludky: domácí burek, podmáslí a buchta.
Nouzový nocleh na spaseném trávníku
Náhrobky muslimů ve tvaru mešit a minaretů
Novi Pazar. Stará mešita a krámkový mumraj okolo
Za Novim Pazarem - blízkost Kosova je znát, je to samý minaret.
Vjíždíme do kaňonu řeky Ibar
Nechutná skládka v kaňonu Ibar
Ještě detailní pohled na skládku. Klasická ukázka jejich vztahu k přírodě - jsou t o ČUŇATA!!!
Opodál už je to zase hezké, ale v řece toho plave spousta...
Výhledy na černohorské pohoří Bielasica
Sjíždíme do Berane (dříve Ivangrad). Ty hory jsou pohoří Prokletije.
Pohoří Komovi (Černá Hora)
Tam někde nahoře je sedlo Čakor a tam jedeme!
Poslední zastavení v poslední vsi Velika před Čakorem
A už stoupáme, zatím pořád po asfaltu
Otevírají se nádherné výhledy
Romantický nocleh před Čakorem
Výhledy na Prokletije, krajina jako malovaná
Ještě jedna výhledovka, nemůžu se toho nabažit
Před Čakorem se pasou divoké koně
A už jsme tady - sedlo Čakor 1.849 m.n.m. s kulometným hnízdem
Na sedle jsou zbytky chat, zákopy a plechová budka
Pomníčem obětem zdejších válek na Čakoru
Ještě jeden pohled na pomníček a hory v Kosovu
Výhledy na druhé straně nejsou o nic horší, spíše naopak!
Tam dole je Kosovo... letos se tam už nebojíme
Sjezd je opět zážitek, skáčeme po kamenech
Pohled do Rugovské soutěsky
Cesta do Kosova už je dlouho nepoužívaná, skoro se ztrácí
Z čakoru do Kosova a Rugovské soutěsky
A tímto jsme oficiálně v Srbském (zatím) Kosovu
Je tu pár překážek. Tato první jde v pohodě objet.
za to tady jsme se zdrželi snad hodinu. Někdo tu podminoval svah, aby se nahoru nejezdilo.
Ale překonali jsme to a najeli na krásný nový asfalt sponzorovaný EU
Někdo si dal práci i s dopravními značkami
Rugovská klisura - jedna z nejhezčích soutěsek na Balkáně
Rugovská klisura - poslední foto z Kosova - v Albánii nám ukradli foťák a my přišli o jeden skoro celý vyfocený film
Tady už trpíme na Albánských cestách
Na cestách v Albánii (trasa Kukesi - Peshkopi přes hory)
Fantastický nocleh u řeky
Dopravní zácpa na albánské silnici :-)
Výhledy. Toto je typická krajina v Albánii. Barevné skály bez lesů.
Kdy už budeme na asfaltu? (pozítří)
Luděk zkoumá jeden ze statisíců albánských bunkrů
Domorodec na oslu. To je totiž pro zdejší cesty nejlepší volba!
Sjezd k jednomu z mála mostů
Cesta podél řeky :-) Zakousknutá vpravo do terénu se šplhá kopce
Ale výhledy jsou fantastické. Škoda jen, že si je moc neužívám.
Široké řečiště řeky Veleshiees
Oáza u krámku v Muhuru. Zprava Luděk, srbsky mluvící pán a Markéta (více v textu)
Klasická skrumáž okolo nás v albánských vesnicích
Ráno před Mustafovým domem s tou sympatickou babičkou
Albánská škola - všude mraky dětí
Před Mustafovým krámkem. Zleva Luděk, albánsko-srbský týpek, Mustafa, Markéta, Mustafova žena, už nevím?
Na 20 kilometrů máme domluvený odvoz. Auta nakládáme na IFU
Horská vesnice Seliště, kde měli točené pivo!!!
Tito dva nás odvezli: Ramazán a Maxim. Věkově naši vrstevníci :-)
A dál už na kole - čekají nás nejhorší úseky
Tady se jet nedá. Úsek Čaf Mur - Burreli
Tady si myslíme, že tam nahoře už je průsmyk
Ale tady už vidíme, že stoupání nekončí
Děti to mají do školy hodně daleko
Cestu hlídají bunkry. Všimněte si, jak asi jedu rychle, když pořád nemůžu dohnat ty školáky.
Krajina za průsmykem. Sjezd k Burreli (za obzorem)
Ohlédnutí zpět odkud jedeme
Typický vozový park albánských silnic: osli, koně a mercedesy
Město Lezhe s pevností a horou s vysílačem
Cikánský slum na kraji Shkodry
Poslední albánský bunkr střeží cestu do Černé hory
Černohorské pobřeží. Počasí nám nepřeje.
Sv. Štefan - romantický ostrůvek, kam vybírají vstupné.
Gospa od Anděla - tam jsme spali
Hradby Kotoru se šplhají vysoko po skalách
Výhled na Kotor a Boku Kotorskou
Hory zasněžené čerstvým sněhem
Stoupáme do hor. Nahoře sněží!
Na průsmyku 1.487 metrů jsou zbytky čerstvého sněhu
Pohoří Vojnik, které jsme včera přejeli
Cykloturistika v Montenegru - asfaltové silničky a krásné výhledy I.
Cykloturistika v Montenegru - asfaltové silničky a krásné výhledy II.
Cykloturistika v Montenegru - asfaltové silničky a krásné výhledy III.
Černé jezero za Žabljakem
Výhledy na Durmitor od Černého jezera
Začátek cesty okolo Durmitoru
Prvních pět kilometrů je ještě asfalt
Předjíždíme stádo ovcí a koz
Ohlédnutí zpátky dolů. Cesta je hrozná!
Sněhu přibývá, ale zatím není na cestě.
První sedlo - 1.908 m.n.m.
Před námi už vidíme další sedlo
Tady už přituhuje. Sníh je i na cestě.
Cestu nám projela dodávka
Na sedle Priespa - 1.884 m.n.m.
Už to vypadá, že sníh končí, tak nazout suché ponožky a do mokrých bot igelitové pytlíky
Bosenské pohoří Bioč a Maglič v zapadajícím slunci
Přehrada na Pivě. Všimněte si té cesty, jak se křižuje ve stráni, tam jsme včera jeli.
Podél přehrady je to už pohodička
Konečně v Bosně a Hercegovině!
Cesta Bosenskou Sutjeskou
Cesta Bosenskou Sutjeskou
Nocleh za řekou byl skoro bez chybičky
Cesta pod Magličem nebo Biočem
Sedlo čemerno (1.293 m.n.m.)
Jezero Klinje ve východní Bosně, republika Srpska
Markéta vykonala pouť do její Meky :-)
Formální hranice uvnitř BiH mezi Republikou Srpskou a Chorvatsko-Muslimskou federací
Ještě jeden pohled na vodopády Kravica
Vodopád Kravica na řece Trebižat
Staronově postavený most přes Neretvu.
Detail mostu, který dělá Mostar Mostarem.
Vjezd do frekventovaného údolí Neretvy
Kaňon Neretvy - krásný, ale viděli jsme hezčí :-)
Takový to nápis nemíjíme bez povšimnutí.
Tady našli minu a hned tomu udělali náležitou reklamu
Nocleh za svatostánkem u Ramsko jezera
Svatostánek na poloostrově
Stoupání do Zahumenského sedla 1.225 m.n.m.
Pozor - může být zaminováno
Na památku osádky vrtulníku armády ČR, která zde zahynula při plnění úkolu 25.10.1998
Blato - poslední sedlo - 991 m.n.m.
Přijíždíme na bosensko-chorvatskou celnici
Posezení s celníky u Karlovačka
Moře. My jsme na 289m. vysokém sedle.
Odplouváme na Brač a máme krásný výhled na Makarskou pod horami
Na Brači - pohled zpět na pevninu
Semmarina - náš trajet zpět na pevninu do Splitu
Markéta vyjíždí z tlamy obrovského trajektu
Luděk vzorným pasažérem Jadran Expresu si čte o cestě z Hané do Jeruzaléma na kole
Markéta - reklamní foto na cestování v Jadran Expresu. Škoda, že tento spoj už nejezdí.