Rubrika:
2004, Cykloexpedice
Datum výpravy: 12.06.2004 - 05.07.2004
Účastníci: Pavel & Pavel
Ujeté kilometry: 2434 km
Rok se s rokem sešel a bylo třeba zas naplánovat nějakou pořádnou dovolenou. V práci nebyli proti tří týdenní dovolené ani letos, takže bylo jen na mě, jak je dokáži využít. A pořád mi ležel v hlavě ten nedokončený Balkán z loňska. Původní plán bylo chorvatské pobřeží a prozkoumání Bosny, jenže pak se objevila možnost se nechat odvézt do Rumunska a tak jsem trasu přehodnotil na rumunský Banát, Srbsko a hlavně prozkoumání Černé Hory. Svým způsobem zapůsobily i obavy z minových polí v Bosně a hlavně bosenské odkládání bezvízového styku přes sezónu. Když už se konečně rozkývali bezvízový styk umožnit, byla trasa už pevně v hlavě. Zbývalo se jen rozhodnout, zda jet sám nebo k sobě někoho sehnat. A našel se někdo a ne jen tak ledajak. Byl to Pavlík z Olomóca. Kdysi jsem ho potkal na cestě do Rakouska a přátelství vydrželo i bez cyklistiky těch několik let. Kupodivu na spolujízdu kývl 🙂 Nevyježděn, netrénován absolvoval dvě víkendovky jako rychlý trénink a už tu byl odjezd. Oblíbený šofér Luďka a Markéty Láďa nás odvážel do dalekého Rumunska, kde je měl nabrat a odvézt domů z jejich právě skončené cesty. Po jedné společné noci v kempu jsme se ocitli v neznámé zemi sami jen my dva, Pavel a Pavel. Bylo už jen na nás jak se dostaneme domů…
A následoval snad nejhezčí cesta, co jsem jel, cesta Banátem s českými vesnicemi, kde je čeština tak ryzí, že si připadáte jak kousek za Prahou, cesta Srbskem, kde válku připomínají snad už jen zarytí nacionalisté, no a hlavně cesta křížem krážem malou Černou Horou, která je tak nádhernou zemí, že Vám ani nevadí všudypřítomný bordel. Kolem vysoké hory, hluboké kaňony, kláštery a také parádní moře. Zas po roce jsem dojel k moři. Lidé přívětiví a upovídaní (však se také zrovna hrálo mistrovství ve fotbale a celý Balkán fandil Čechům). Moře jsme po dvou dnech po projetí krátkého pobřeží opustili v Boce Kotorské (snad nejhezčí zážitek z celé cesty) a zamířili zpět do vnitrozemí za poznáním raftařského ráje, kaňonu řeky Tary, a mohutného pohoří Durmitoru. Poté jsme se opět ocitli na chvíli v Srbsku a přeci jen došlo nakonec i na krátkou cestu Bosnou. Zde je válka patrná dodnes. Jednotky SFOR se tu prohánějí jak na cvičení, rozstřílené domy jsou v nejpostiženějších místech dodnes a narazili jsme i na obávaná ještě neodstraněná minová pole (vlastně jen jedno, ale i tak jsme se leckde báli sejít dál z cesty). Následoval krátký přejezd vnitrozemského Chorvatska a už jsme byli zpátky z Balkánu v nově rozšířené EU. Balaton jsem si pamatoval z dětství z jedné socialistické dovolené a už bylo na čase si vzpomínky trochu zaktualizovat. Zde také následovalo rozdělení naší společné cesty dvou Pavlů. Mě tlačil návrat do práce a Pavel se překvapivě rozhodl trasu prodloužit o Budapešť a dojez podél Dunaje, přes Slovensko až domů na Moravu. Celé ty dva tisíce kilometrů až sem byly pro něj dost náročné, trasa našponovaná, vzdálenost z Černé Hory domů nepředstavitelná a přesto to netrénován zvládnul, dojel a nakonec si to ještě prodloužil. Skládám obdiv jeho vůli. Díky Pavle!
Z Balatonu jsem si to již sám zamířil k další louži v rovinatém kraji, k Neusidlerskému jezeru a pak už rovnou na Vídeň, kde jsem chtěl dohnat rest z mé první zahraniční cesty, návštěvu Schoenbrunnu. Jenže jsem dojel pozdě večer, s kolem se tam nesmělo a nakonec jsem byl rád, že jsem po letmém zavzpomínání na vídeňské památky vůbec z Vídně vyjel a našel o půlnoci nocleh u Dunaje. Při krátké cestě po cykloturistické dálnici na dunajské cyklostezce jsem se jen usmíval a podivoval, jak jsem to tudyma před lety dokázal jet. V Kremži jsem odbočil na Čechy, abych si splnil další restík v podobě krásného údolí řeky Kamp a už jsem stál v Gmündu na hranicích. Zde jsem již nasedl na vlak a nechal se odvézt až do Prahy. Tachometr po těch třech týdnech ukazoval 2434 km.
A jsme v Rumunsku, zemi vozů Dacia (průjezd Temešvárem)
V Rumunsku se můžete lehce stát miliardářem :-)
A to jsou oni - šofér Láďa, vracející se Markéta a Luděk a také Pavlik (ještě netuší, co ho čeká)
A tady jsem i já (také nevím, do čeho lezu, vždyť na Balkánu jsem poprvé)
Termální lázeň pod silnicí v Baile Herculane
Lázeňské městečko Baile Herculane
A první kilometry po Balkánu…
Z Baile Herculane míříme do Banátu
V Rumunsku chodí krávy i po E70
Odpočinek pod banátskými kopci
Tam někde v kopcích Banátu jsou české vesnice
Cestičko do školy, po cestě po poli…(děti ráno musely do školy, pěšky)
Z výhledů na Banát jsme měli prd, viditelnost pár desítek metrů
Ani cesty nebyly po dešti nic moc, ale natankovat voda se tu dala
Jsme středem pozornosti místních
Asfalt tu není, ale jinak je tu elektrika, telefon i osvětlení
Jeden z mála ukazatelů, jen ten asfalt by to ještě chtělo
Žeby se i Pavel dal na pasení
Průjezd další, ještě rumunskou, vesnicí
Hlavní třída ve vsi, nepřehlédnutelná elektrifikace
To, že nebyl asfalt, nebylo to nejhorší, došlo i na brodění
Vítejte v české vesnici Gerník
Díky pomoci ČR je zde i vyasfaltováno (asfalt končil kousek za vsí)
Náměstíčko Husí rynek, značení KČT - prostě jako doma
Návštěvu hospůdky jsme nemohli vynechat, místní ale byli zrovna na poli
Před hospůdkou, satelitem zde chytají programy ČT
V jeskyni Filipova díra v Gerníku, Banát je i krasová oblast
V jeskyni Filipova díra v Gerníku
Český pes byl pravý opak všech těch volně pobíhajích rumunských
Škola, díky ní tu všichni umějí česky tak, že jsem si připadal jak pár kilometrů za Prahou
Banát, tam dole jsou už rumunské vesnice a za kopci teče Dunaj
A jedna z dalších rumunských vesnic
Přehradou zdvihlá voda Dunaje skrývá i vraky lodí
Přehradou zdvihlá voda Dunaje skrývá i starou usedlost (nebo hrad?)
Údolí Dunaje pod Banátem, hranice Rumunska a Srbska
Dunaj je i významnou dopravní cestou
Silnice děravá jak tankodrom, kravky na silnici…
Zřícenina hradu Cetátii Trikule čeká až ji podmáčí přehrada na Dunaji
Pavlovo kolo s pozadím hory nad Železnými vraty, nejužším místem Dunaje
Dunaj tu vypadá jak jezero
Sestup do propasti P.Ponicova
Soutěska Železná vrata na Dunaji
Nejužší místo soutěsky Železná vrata, sem se vtěsná celý Dunaj
Soutěsku ochraňuje malý kostelík s výjevy svatých i plavců
Vytesaná tvář panovníka Decabela
Žeby skoky do vody :-) Jen ten věnec házený do Dunaje mi nesedí.
Znovuzbudovaný klášter Vodita
Poslední kilometry podél Dunaje, opět po nebezpečné E70
Ilegální foto hráze přehrady a hraničního přechodu, už na mě startoval policista se samopalem
A jsme v Srbsku, prohlídka římské pevnosti
Pohodová jízda v rovině podél Dunaje
A došlo i na mě, lepím poté, co mi v plášti uvíznul centimetrový hřebík
Pokračujeme srbskou vrchovinou
Oběd u jednoho z mnoha pramenů, znalost azbuky je na Balkáně výhodou
Toto pózování stálo Pavla duši, za chvíli bude lepit
Údajně nejlepší lázně v Evropě (dle Srbů) - Vrnjačka Banja
Čest lázeňskému cykloservisu - jako cestovatelé dostáváme náhradní dráty zdarma
Jeden z prvních pravoslavných kostelů u Kraljeva
Vstupní brána do ženského kláštera Žiča u Kraljeva
Ženský klášter Žiča u Kraljeva
Takto se uklízí na Balkáně starý most - hodí se do křoví
Pohled z hradu Maglič - tam dole jsme spali
Cestou z hradu se nám do cesty postavily krávy - tahle ale neměla vemeno…
Ale Pavlík měl kravky jak na povel
Hrad Maglič - pod ním byl jeden z nejlepších noclehů
Pavel zase lepí - jsme jen kousek od Kosova
První minaret (Novi Pazar)
Ani ne tak espézetka, ale spíš komplikované zatáčky a hlavně prostřílené značky…
Pavel u jednoho z mnoha tunelů v kaňonech - vjíždíme do Černé Hory
Kaňony, tunely, zasněžené hory - to je Černá Hora
Kaňony, tunely, zasněžené hory a bordel - to je taky Černá Hora a Balkán vůbec!!
Sjezd k Ivangradu (dnes Berane)
Nocleh na sedle nad Andrijevicou - místo výhledů mraky a déšť
Z mraků se jen na chvíli objevil masív Komovi, pak následoval slejvák
Klesání k Podgorici jak na autodráze
Až tam někam dozadu se klikatí klesání do Podgorici
Nepopsatelné - vysoký železniční most v obrovském údolí nad Podgoricou
Ta paráda si řekla o foto
I já se nechávám zdokumentovat
A to už jsme skoro dole, ve svahu stoupá železnice z Podgorici
Jediné foto z Podgorici - pramen vody (stejné foto je i v průvodci)
Příjezd ke Skadarskému jezeru - nejprve se zdálo zarostlé
U Skadarského jezera - na obzoru hory, za kterými už je moře
Skadarské jezero je obrovské, na konec není vidět
A budeme stoupat - z nuly do šesti set a pak zas k moři do nuly
Stoupání jako by vedlo až do nebe
Tady už je Pavlík vysmátej, chvíli předtím ještě potil krev
Pohled zpět ke Skadarskému jezeru
Dosažení moře - jsem nejdál od domova, co jsem kdy byl na kole
Pobřeží Černé Hory je nádherné - už se jen jít vykoupat
Malý ostrůvek Svatý Štefan v členitém pobřeží
Svatý Štefan - rezidence boháčů, herců, hereček a kdoví koho ze světové smetánky ještě
Budva s pobřežními horami
U Tivatu nám večer létali u hlav komáři, ráno letadla
Obsazujeme opuštěný bar a užíváme si moře
Po úzké silničce míříme podél zálivu ke Kotoru
Risanský záliv - kostel na ostrůvku, vysoké hory, město Perast
Z Kotorského zálivu vyjíždí novozélandská jachta
Město Kotor pod horami - tam někam budeme stoupat
Vstupní brána do historického centra Kotoru
Fascinující obydlené úzké kotorské uličky
Bývalá kotorská věznice - zde byli vězněni čeští vůdci povstání v Boce Kotorské
Hlavní kostel v Kotoru, nad ním se tyčí kotorský hrad
A při cestě z Kotoru potkáte klidně i želvu
Stoupáme z Kotoru - strážní pevnost u sedla k Tivatu
Pod námi zůstává i tivatské letiště se zálivem a ústím Boky Kotorské do moře
Svět nám leží u nohou - Kotorský záliv jak na dlani (a to ještě nejsme nahoře)
Stoupání nad Kotor byl jeden z nejkrásnějších zážitků
Z výhledů jsme se nemohli vynadívat
V tisíci metrech zajíždíme do hor a loučíme se s mořem
Rodná kůča panovníka Njegoševa
A také jeho místo odpočinku - Njegoševovo mauzoleum (1654 m n.m.)
Ves Njegoši - tam na obzoru padají skály tisíc metrů do Boky Kotorské
Opevnění v sedle - místo našeho nocležiště
Černohorské vnitrozemí - vápencová pustina
Zajímavý seznam všech padlých ve vesnici od středověku do světových válek
Studna ve vápencové oblasti - voda je tu vzácností
Danilovgrad - mělo to být hlavní město Černé Hory (nic zajímavého)
Klášter Ostrog - pro nás nedosažitelný (notně zoomováno)
Důvodem nedosažení klášteru Ostrog bylo jeho umístění
Carev most u Nikšiče - jméno dle ruského cara Alexandra III. (18 oblouků, 269m)
Sběrač dešťové vody v černohorském vnitrozemí
Údajně nejlepší čokoláda v Černé Hoře - škoda, že to nebyly oříšky
V národním parku Durmitor
Projíždíme krajinou podobnou skotským pláním
U Črnoho jezero pod durmitorskými horami
Ráno jsem se těšil na výhledy na hory a připadal jsem si jak na Šumavě
Most přes kaňon řeky Tary - jedna z nejznámějších staveb Černé Hory
Kaňon řeky Tary - ráj raftařů
A ještě jeden pohled na most přes Taru
Místo kochání se kaňonem Tary si Pavel užívá dalšího defektu
Kaňonem Tary se projíždí mezi vysokými skalami (nejvíce 1300m)
A uzavřeli jsme jeden okruh - pohoří Bjelasnica
Podél řeky Lim jsme opustili Černo Horu a dočasně i Srbsko
A jsme v Bosně - pro nás neznámá země zdevastovaná válkou
Ale i v Bosně je příroda nádherná
A jsme zpátky v Srbsku, do Bosny se ale ještě vrátíme
Pan Danilovič - majitel malinové plantáže v Bajině Baště (výtečné maliny!)
Býčí trhy - nejdůležitější je usmlouvat dobrý obchod
Most přes Drinu - a jsme opět v Bosně - loučíme se se Srbskem
Bosenští kluci, fotbalisti
Zlomená duše válkou - zavražděné příbuzné mu už nikdo nevrátí
Doboj - měšita stojí nakonec přímo pod protitureckou pevností
Válka se přehnala krajem…
Celé vesnice byli zničeny, lidé zabíjeni…
Jen jednou jsme se v Bosně setkali s minovým polem
Přes řeku Savu jsme přejeli do Chorvatska
Přejeli jsme úzký cíp Chorvatska a vracíme se zpět z Balkánu do Evropy
Modré pumpy - komfortní zdroj vody takřka v každé maďarské vesnici
Kam až budu muset dojít, aby mi voda byla alespoň po pás
U Balatonu oslavujeme 2000. km a také se loučíme (Pavel míří na Budapešť)
Komfortní nocležiště na koberci pod střechou
Snídaně na terase restaurace
A to je onen restauratér - až budete v Balatonberény, stavte se u něj
Poslední společné kilometry podél Balatonu
A to již sám projíždím kolem Neusidlerského jezera
Přepychový zámek v Eisenstadtu - jedno ze sídel rodu Esterházy
Poprvé u Schoenbrunnu - velké zklamání, s kolem vstup zakázán
Schoenbrunn od hlavní brány
Po letech opět na kole ve Vídni - Národní muzeum
Hofburg zalitý večerním sluncem
Tak takto nějak jsem před pěti lety pózoval také…
Výletní loď na Dunaji s pozadím kláštera Goettweig u Křemže
Zřícenina Senftenberg u Křemže
Zřícena Kienberg v údolí řeky Kamp (podobný osud jako náš Zvíkov)
Hrad Ottenstein u stejnojmenné přehrady
Původní turbíny na ottenstainské přehradě
A další zřícenina - Lichtenfels (tu jsem i navštívil)
A hurá domů - přechod Gmünd-České Velenice
Čekání na vlak - a šlapání je konec
A Pavel mezitím prodlužoval trasu přes Budapešť (jeho noclehy pod plachtou)
A šťastně se vrátil z jeho zatím největší cesty
Nahrávání ...
