Dnes je 19. 03. 2024 - svátek má Josef

Putování k Jadranu

Rubrika: 2002, Cykloexpedice

Datum výpravy: 28.06. - 21.07. 2002

Účastníci: Markéta, Luděk

Ujeté kilometry: 1861

Do Chorvatska spolu s námi v létě 2002 zamířilo dalších asi milion Čechů. Po absolvování velmi únavné a stresující cesty ucpanými dálnicemi se dostanou do svého vysněného místečka. Většina z nich má velmi podobný program, a to ubytování v hotelu, penzionu či kempu a poté každodenní opalovací a koupací procedury na pěkném Chorvatském pobřeží. Budiž, nic proti nim. Každý má svůj způsob trávení volného času.  Faktem ovšem je, že tito lidé tvrdí, že Chorvatsko dobře znají, protože tam jezdí každý rok. Ano, určitě vědí, jak se dostat co nejrychleji na pobřeží, kde už na ně čekají místní poskytovatelé turistických služeb, pro které je slovo turista pouze synonymum slova peníze. Velmi dobře vědí, jak turistou zatřepat, aby vypadl co možná nejvyšší obnos.

Nám se naproti tomu asi nejvíc líbilo ve vnitrozemí. V chudších krajích, kde na podobné poutníky jako jsme my koukají jako na blázny, kteří jsou na tom snad hůř než oni. Berou nás jako rovný rovného, pohostí, poklábosí. Protože jednak jedeme zdaleka a jednak pokosit kosou louku, podojit krávu, zorat pole, to přeci nic není, ale na tom kole vyšlapat kopec až sem k nám, a takovou dálku, no asi nemají na auto, chudáci. My ovšem víme, že je to jinak, snažíme se jim vysvětlit smysl našeho způsobu cestování, ale většinou to nebývá  pochopeno.

Ale setkali jsme se i s jiným přístupem: „Ten kopec už odsud nahoru není tak hrozný a asi po kilometru se to láme a je tam rovinka“ ve skutečnosti znamenalo – dál se kilometr plahočit příšerným stoupáním, nahoře stoupání jenom lehce, ale opravdu lehce zmírnilo.

Zajímavé také bylo, že se nás někteří lidé často bez ostychu dotazovali na ekonomickou situaci u nás, na platy, na ceny (zejména na ceny aut). Bez váhání nám sdělovali výši svých příjmů a důchodů a chtěli to porovnávat s naší zemí. Dost často přepočítávali ještě na německé marky, těžko říci, zda si uvědomovali zánik této měny.

Ale nejzajímavější a pro nás tak málo obvyklé – když jsme denně několikrát slýchali slůvka „něma problema“ takřka ve všech navštívených zemích. Mám pocit, že v naší zemi je „všechno problema“, tak jaktože pro tyhle lidi, například v Bosně šest let po válce, s doslova holým zadkem s podstatně menší příjmovou, ale o něco vyšší cenovou hladinou „nic není problema“? Od naplnění šesti prázdných flašek studenou vodou, darování pytle fíků, usmažení vajíček až po poskytnutí noclehu na vlastním pozemku, případně technickou pomoc. Pro tyto lidi jsou to asi skutečně maličkosti a tak nám v tomto smyslu vycházeli vstříc. U nás by lidi při žádosti o přespání na jejich pozemku pravděpodobně ihned přepadla podezřívavost a obava, že jim může být něco ukradeno. Ale neházejme všechny do jednoho pytle, určitě se i nás najdou lidi, pro které to nemusí být „probléma“. Snad jich bude čím dál víc.

Pokud se chcete o našem putování dozvědět víc, podívejte se na stránky Putování k Jadranu. Zde se můžete podívat na fotky a stáhnout si cestopis v jednoduché textové podobě, bez fotek.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2002, Cykloexpedice s lokalitami , , , , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU