Dnes je 14. 11. 2024 - svátek má Sáva

Železné hory a Pardubice s Pavlem a Mílou

Rubrika: 2020, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 22. - 24. 5. 2020

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Pavel a Míla

Ujeté kilometry: 156 km

Když si domluvíte víkend na kole s kamarády, nekonečně dlouho řešíte, kde se akce uskuteční (až nakonec vymyslíte lokalitu přibližně na půli cesty), pak se dohadujete, jaká bude trasa a tak, a v polovině týdne začnou zhoršovat předpověď počasí, vyhrožovat silnými bouřkami, deštěm, vichrem a dalšími jevy, máte dvě možnosti. Buď akci přesunout na jindy (resp. úplně odpískat, protože známe, jak to s těmi náhradními termíny bývá) a nebo to risknout a doufat, že tak hrozně nebude, že to nějak dopadne, že to nikdy nebývá tak zlé, jak meteorologové predikují, protože přece vždycky raději udávají horší variantu, aby nikdo nenadával, že zmokl, když mělo být hezky.

A když Pavel s Mílou předpověď počasí důkladně nesledují, nebo počasí vůbec neřeší, je to nakonec varianta úplně nejlepší. V průběhu akce sice bylo nutné plánovanou trasu radikálně překopat (zkrátit), protože pršelo nakonec opravdu docela dost, nicméně náladu nám to nepokazilo. Důležitější bylo sejít se a společně se projet.

My jsme víkend zahájili v pátek ráno, kdy jsme v 6:13 (!!!) nasedli u nás v Těchoníně na Leo Express a nechali se přímým vlakem odvézt do Pardubic. Setkání s Pavlem a Mílou nás čekalo až odpoledne za Chrudimí, takže jsme volný čas využili k návštěvě (zavřené) Kunětické hory a prohlídce Pardubic. Užívali jsme si také znovuotevřených zahrádek a slunného dne, což se ještě hned ten večer změnilo. Pršelo navzdory předpovědi už i v sobotu ráno a celé dopoledne. Odpoledne na chvíli sice přestalo, ale to jen nabíralo síly na sobotní večer. Když jsme v neděli ráno balili kompletně mokré stany a oblékali se do posledních suchých (spacích) věcí,  přešla nás docela chuť na to, o čem jsme s dětmi raději dopředu nemluvili – a to dojet domů až další den a po svých.

S kamarády jsme se rozloučili v neděli odpoledne na hradě Lichnice. Oni pohodovým tempem přes zřícený hrad Rabštejnek zamířili k autu na parkovišti kousek nad Chrudimí (bod č. 8 na mapě), my spěchali na vlak do Přelouče a těšili se domů ke kamnům.

Cestou jsme vzpomínali, kolik vody uplynulo od poslední společné výpravy do Žďárských vrchů a Železných hor, a protože s námi někteří tehdy ještě nejezdili, pár míst jsme tedy kvůli nim objeli znovu. I my jsme tato místa po letech rádi znovu navštívili, a u toho objevili i nějaká další, nová a neznámá. Krajina je tam nádherná, lesy střídají louky, a mírně zvlněný profil narušují údolí řek Chrudimky a Doubravy. Nezdá se to, ale těch kopců je tam dost, cyklista se v jednom kuse houpe nahoru a dolů, odpočine si teprve při sjezdu do polabské nížiny.

Fotek je tentokrát trochu víc než je u víkendovek obvyklé – to víte, když se sejdou snímky ze dvou fotoaparátů… 🙂 pak se těžko vybírá.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2020, Cestování s dětmi s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU