Rubrika:
2014, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 3. - 9. 8. 2014
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Do Vysokých Tater jsme s dětmi vyrazili v době silných bouřek. Předpověď nevypadala vůbec dobře: od pondělního poledne do pátečního odpoledne trvalý déšť. Jenže, už jsme to měli naplánované, tak nezbývalo než doufat, že to nebude tak hrozné, jak to vypadá. Původně jsem chtěla jít, jako vloni, nějaké menší hory se spaním na chatách, Luděk však zatoužil podívat se do slovenských velehor a zavzpomínat na doby, kdy tam s kamarády pravidelně jezdíval.
Nakonec jsme to celé pojali jako oni tenkrát – levné ubytování v Popradu a následné dojíždění do hor električkou, popřípadě zubačkou. Počasí nakonec opravdu tak hrozné nebylo, každý den se dalo jít na výlet. Často jsme měli štěstí a mezi přeháňkami (a bouřkami) doslova kličkovali, přesto nás silný tatranský slejvák nad Zeleným plesem pěkně vyškolil – ani já, ani Luděk jsem něco podobného ještě nezažili. Holt, Tatry, i když se to nezdá, jsou hory hodné respektu.
Vysoké Tatry jsme také neplánovaně pojali jako trénink před přechodem bulharské Rily (absolvovali jsme s Luďkem koncem srpna) a rozhodně jsme v nich nebyli naposledy. Až děti trochu povyrostou, pustíme se s nimi na náročnější túry. Luďkovi zůstala nesplněná tužba zkusit si práci nosiče a na chatu pod Rysmi vynést pár kilo proviantu, Markétu zase láká výstup na Tatranský Kriváň.
Výlety, které jsme podnikli, patří v Tatrách k těm lehčím, a děti ve věku pět a sedm let je v pohodě zvládly!
– Výstup na Predné Solisko od Štrbského Plesa
– Chata pri Zelenom plese s neúspěšným pokusem dobýt Skalnaté pleso přes Velkou Svišťovku
– Popradské pleso a Symbolický cintorín
– Výstup k Téryho chatě a na Skalnaté pleso
Odpočinkový den jsme strávili v termálním kúpalisku Vrbov 🙂
Pozn.: K fotkám si pusťte následující nesmrtelný song Ivana Mládka.
Do Tater jedeme vlakem. Už na nádraží v Zábřehu jako by nás počasí chtělo upozornit, co nás v následujícím týdnu čeká.
Díky šílené bouřce se poškodilo zabezpečovací zařízení na trati a vlak měl "trochu" zpoždění. Dokonce se o tom psalo i na internetu.
Náladu si napravujeme v jídelním voze :-)
První pohled na Tatry (zatím zdálky) z nádraží Poprad-Tatry
Na Štrbském plese (cca 1350 metrů) vystupujeme z narvané zubačky
Štrbské pleso - kdo by neznal tenhle obrázek
Původně jsme chtěli podniknout jen nějakou rozehřívací procházku kolem jezera, nakonec stoupáme na Predné Solisko (vlevo)
Ohlédnutí zpět ke Štrbskému plesu
Chata pod Soliskom (1840 metrů). Vede sem lanovka, tak je tady spousta lidí.
Na výstup na 2093 metrů vysoké Predné Solisko je potřeba se posilnit.
Cestou nahoru (za Víťou trčí Kriváň)
Lidí je tu hodně, ale když se na to předem psychicky připravíte ... těžko chtít, abychom tu byli sami, to jsme měli jet jinam.
Na Predném Solisku (2093 m)
Blíží se přeháňka, nezbývá než sestoupit rychle dolů...
Mraky rostou doslova před očima, děti jsou z toho jako u vytržení.
Sestup Furkotskou dolinou
Na červené Tatranské magistrále, teď už je po dešti...
... ale další se blíží. Mimochodem, kalamitě, jež před deseti lety sice ráz krajiny na dlouhá desetiletí změnila, se nedá upřít jedno plus - daleké výhledy!
Zpátky "domů" jedeme električkou.
Ranní výhled z okna našeho ubytování - Králova hoľa v Nízkých Tatrách
"Naše" Lúčná ulice v Popradu
Ranní hodinku v električce si zkracujeme hraním karet
Z Tatranské Lomnice jdeme na Zelené pleso. Cesta dolinou Bielej vody je značená jako cyklotrasa! Pravda, dva cyklisty - bikery jsme potkali.
No, já nevím. Cyklotrasa jak ... silnice někde v Albánii.
Ale asi i Tatry potřebují přitáhnout cyklisty, tak holt se tu vyznačí pár kilometrů "cyklotras"
Dolina Bielej vody odděluje Vysoké Tatry od Belianských
Konečně se objevila Chata pri Zelenom plese. Kupodivu jsme tu o půl hodiny dřív, než ukazoval rozcestník, tak začínáme zvažovat výstup do sedla pod Velkou Svišťovkou
Chata pri Zelenom plese (1551 m) - okolí je úžasné!
Oběd taky! Obdivujeme organizaci stravování v tatranských chatách.
Sotva jsme došli pod exponovanou část výstupu do sedla pod Velkou Svišťovkou, spustila se nečekaná, velmi silná, ale hodně rychlá bouřka.
Chodníčky se změnily v potoky, nějaký goratex v botách nám byl na dvě věci, když tam voda natekla shora :-)
Všude kolem voda, ze skal se řítily doslova vodopády vody - neskutečné, kde se to vzalo. Volíme - rozumně - sestup a návrat stejnou cestou. Dobře jsme udělali, bouřka zuřila ještě hodinu a půl a mokré boty jsme pak sušili dva dny!
Lídl les - to pobavilo zejména děti. Mě zaujalo, že jsme všude četli, že se žádná obnova lesů v Tatrách provádět nebude - vše se nechá na přírodě. (Foceno totálně zmoklým foťákem.)
Od stanice lanovky Štart jdeme pěšky - lanovkou bychom si nepomohli, převýšení už ani nestojí za řeč
Slovenské cyklotrasy :-) A to ještě nevíte, jak to vypadalo dál, jen jaksi tam už nebylo to "céčko", tak by ta fotka nebyla tak efektní.
Stará stanice lanovky z Tatranské Lomnice
Do Tatranské Lomnice na nádraží dorážíme zmoklí až v podvečer - domů jedeme předposledním vlakem.
Třetí den je krizový, tak jedeme autobusem do Vrbova do termálka. Kromě toho, máme úplně promočené boty. To, že byly celou noc na topení, na nich ráno vůbec nebylo znát.
Čtvrtý den vyrážíme na Popradské pleso. Dětem boty uschly, nám s Luďkem bohužel ne, tak volíme lehčí túru, kterou musíme absolvovat v sandálech
Vystupujeme na zastávce Popradské pleso a jdeme s davem po asfaltu. Po asi kilometru překonáváme mostek přes potok a obdivujeme drsné tatranské borce, resp. jejich fotogenické pozice
Na symbolický cintorín by měl zavítat každý návštěvník Tater.
Jednak je to úžasné místo ukryté v horách, jednak by si člověk měl uvědomit, že i Tatry mohou být hodně nebezpečné. Neskutečné, kolik úmrtí tam bylo právě v červenci nebo srpnu.
Například paní, kterou jsme potkali ve vlaku, tam jela uctít památku kamaráda, horského vůdce, kterého donutil "zákazník" vystoupit na Gerlach i při nepříznivém počasí ... Jak to dopadlo, netřeba se ptát.
Popradské pleso (1494 m) s chatou
Opět obdivujeme propracovaný systém v chatě - zaplatíte, vyfasujete číslo a pak jen čekáte ...
V sandálech skáčeme po tatranském chodníku směrem ke Štrbskému plesu
Poslední túra je asi nejnáročnější. Boty máme konečně suché a tak vyrážíme pozemní lanovkou na Hrebienok (1272 m) a odtud pěšky na Téryho chatu
Cestou jdeme přes vodopády
Děcka hledají "medvědí" kešku
Počasí se ale začíná kazit
Posilnění na Zámkovského chatě - nestihla jsem ty knedlíky (pardon, zde se říká buchty na pare) ani vyfotit
Zámkovského chata v 1475 metrech, při ústí Malé studené doliny s neskutečnou atmosférou horské chaty, zásobované nosiči
Malá studená dolina - zahajujeme výstup na Téryho chatu
Prší, ale ne nějak moc. Hlavně, že je dobrá nálada.
Závěr doliny - chata je odsud normálně vidět. My ji však nevidíme, což je dobře - možná bychom výstup vzdali.
Díky dešti jsou všude potoky vody a většina lidí to tady otáčí a jde zpět
Ne tak my - Luděk přenáší jedno dítě po druhém přes nejprudší vodní toky
A nahoru nás jde už jenom pár
Před výstupem suťovistem s obrovskými kameny
Víťa se po kamenech pohybuje úplně v pohodě a všude musí být první! Jen mě trochu děsí, jak to půjdeme dolů.
Konečně! Téryho chata (2015 metrů nad mořem) je druhá nejvýše položená tatranská chata.
Jedno z pěti Spišských ples, u nichž chata stojí
Šárka zmoklá u výborného čaje
Potemnělá Téryho chata se specifickou atmosférou
U chaty. Pršet přestalo, oblačnost se zvedá, kameny oschly, což je záchrana - nebude to aspoň klouzat.
Ještě jeden pohled na Téryho chatu a jdeme dolů
Najednou je docela dobrá viditelnost
Sestup je vždycky náročnější, než výstup.
Pohled do Malé studené doliny
Ohlédnutí za Téryho chatou
Tam kde byly cestou nahoru potoky vody, je najednou sucho, tak to jenom přeskáčeme po kamenech ...
Ohlédnutí. Chata je pořád vidět. Jak jsem to říkala, kdyby byla vidět cestou nahoru, nevím nevím, zda bychom tam vylezli.
Na Zámkovského chatě si děti zaběhly koupit tatranské pexeso a pak jsem Luďka přemluvila ještě k výstupu na Skalnaté pleso. Tohle je pohled do Velké studené doliny.
Lanovka na Skalnaté pleso je sice vidět, je to ale ještě docela daleko.
Ohlédnutí za prošlou trasou a směrem do nížin
Kabinky lanovky - nohy začínají bolet - pojedeme dolů taky lanovkou
Bývalá horní stanice lanovky na Skalnaté pleso. Tam někde dole je ta spodní stanice s červenou kabinkou...
Skalnaté pleso (1754 m) s observatoří
Lanovka na Lomnický štít - nás se to netýká, my míříme už dolů
Tentokrát se vezeme i ze Štartu do Tatranské Lomnice
Navečer, po poslední túře, když už další den jedeme domů, se samozřejmě udělá krásně
Naposledy absolvujeme přechod mostu po kolejích. Je to sice zakázaný, ale zkrátilo nám to cestu na vlak zhruba o 15 minut a to už za to stálo!
To fakt myslí Slováci vážně? Čokoládu můžu všech příchutí, ale tohle ?
Víťa našel v lanovce foťák :-) Jde si ještě naposledy vyfotit elektrický vláček.
.
Nahrávání ...
