Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 31. 5. - 2. 6. 2019
Účastníci: Markéta, Šárka, Hanele
Během jara jsem chtěla uskutečnit zase nějaký víkend s dětmi a kamarádkou Hankou, jenže květen skoro celý propršel a nebo jsme podnikali něco jiného – a najednou byl skoro červen a blížil se odjezd na naši velkou cestu. Ale přeci jen se jeden víkend našel. Víťa ovšem slíbil dědovi se před odjezdem podívat na jeho počítač, a Luďkovi se jenom s babami nechtělo; čili to dopadlo tak, že jsme jely opět jen ve třech. Toužila jsem podívat se do Jizerských hor pěšky, a dlouho jsem nemohla přijít na to, jak to pojmout. Na vandr nejsou Jizerky úplně vhodné, jednak je to CHKO a jednak jsou vzdálenosti docela velké, cesty vyasfaltované a tudíž je po horách jako takových vhodnější pohybovat se na kole nebo na lyžích. Ale severní okraj Jizerek nabízí terény a zákoutí pro kolo naopak nevhodná. To je ono, tam vyrazíme! Zbývalo sehnat ubytování. Ne že by se nedalo spát pod stanem, ale nějak jsem si zrovna v Jizerkách neuměla představit, kde bychom tábořily, navíc počasí slibovalo hezký víkend, tak jsem si říkala, že všechna místa vhodná k táboření budou obsazená. Ono ani sehnat ubytování nebylo úplně snadné. Buď měli plno nebo to bylo cenově poněkud mimo. Nechtěla jsem spát někde, kde bychom k horám museli ještě dojíždět autem. Už už jsem to málem vzdala, ale když mi paní v penzionu Poledník potvrdila, že mají volno v třílůžkovém dvoupokoji, zajásala jsem. Pobyt jsme si rezervovaly i se snídaní, ať si to užijeme 🙂 Vzhledem k vzdálenosti a špatné dostupnosti jsem vzala auto, Háňu nabrala v Nové Pace, odkud jsme se prokličkovaly horami až do Bílého Potoka.
V sobotu jsme podnikly výšlap po vyhlídkách v severní části pohoří. Překvapené, že Jizerky nejsou jen táhlé asfaltové stezky, jsme si všechny tři užívaly horský terén. V neděli jsme zdolaly horu Smrk, nejjednodušší cestou ze Smědavy. Na podzim jsme na Smrku sice byli s rodinou na kolech, ale vidět ten den nebylo nic. Tento víkend bylo krásně, viditelnost nádherná. Vyplatilo se poznat Jizerské hory zase jinak, než ze sedla kola.
Na závěr, než se pustíte do fotek, dovolím si jednu vtipnou historku 🙂 Na Holubníku mě požádal o vyfocení osamocený turista se psem. Když jsem mu jeho fotoaparát vracela, nabídl mi na oplátku: “Jestli chcete, tak já vás také S DĚTMI vyfotím.”