Rubrika:
2020, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 25. 10. - 1. 11. 2020
Účastníci: Markéta, Víťa a Šárka
O podzimních prázdninách podnikáme už tradičně sami s Luďkem poslední cyklovandr sezóny. Počasí bývá chladné, dny krátké… děti tak necháváme raději u babiček. Jenže letošní rok je po vícero stránkách jiný.
Tak za prvé, děti díky koronaviru do školy chodí na střídačku a podzimní prázdniny mají letos nařízené vládou týdenní, místo obvyklých pěti dní. Pohrávám si s myšlenkou vyrazit letos výjimečně i s nimi, někam na kola, na jih, do tepla…
Jenže je tady problém, a to uzavírání hranic. Nicméně nějaké možnosti by se stále ještě našly (láká mě například Chorvatsko). Ale bohužel, situaci komplikuje Luďkovo bolavé koleno. Nejen že nemůže pořádně šlapat na kole, bolí ho to i při chůzi a hlavně v noci. Vyšetření, léčba, rehabilitace – vše je na dlouho a tak oba doufáme, že to přejde samo. Ale pár dní před začátkem prázdnin už je to tutovka – nikam odjet nemůže. Můžu aspoň vyrazit někam já s dětmi? Sedí už skoro měsíc jenom u počítače, vypadnout by jim prospělo. Ale kam?! Nemám vůbec nápad. Na to jít v tomhle počasí někam pod stan nemáme všichni potřebné vybavení a ubytování už je u nás zase zakázané. Kreslím do mapy túru po polských schroniskách, tam se ještě může. Slovensko už je pro nás zavřené. Nevypadá to vůbec špatně, hodně mě to láká. Ale mám ještě jeden nápad – kamarádka Věra a jejich Granátka ve Středohoří. Nebyli jsme tam hodně dlouho… s dětmi vůbec. Stačil jeden telefonát a – přijet můžeme. Věra s dospělou dcerou by tam dokonce pár dní pobyly s námi. Takže dávám dětem vybrat: polská schroniska nebo Granátka. Volí druhou možnost. Má to ovšem háček…
Na Granátce není televize ani wifina a záchod a koupelna už jsou zazimované – jedině kadibudka na zahradě. “A je tam aspoň elektřina?” zvedá oči vsloup Víťa. “Jasně, neboj. Nechte se překvapit…” odpovídám dětem.
“Nevadí, když si vezmu auto?” ptám se Luďka.
“Jen jeď, my se o něj postaráme,” slibuje kamarád Belmondo.
Vyrážíme na celý týden a celý týden každý den podnikáme výlety do blízkého nebo i vzdálenějšího okolí Granátky. Zdoláváme další vrcholky Českého Středohoří, ty které ještě neznáme. Na spoustě z nich jsem ani já doposud nebyla. Na konto si tak můžeme připsat následující úlovky:
Bořeň, Milá, Košťálov, Hrádek (Oltářík), Kalich, Panna, Trojhora, Litýš, Varhošť, Plešivec, Radobýl, Raná, Oblík, Srdov, Brník, Buková hora, Vysoký Ostrý.
PS: V den odjezdu se dozvídám, že i Polsko přitvrzuje v opatřeních proti šíření viru. Horské chaty nově umožňují stravování jen formou výdejních okének a kdo ví, jak by to bylo s ubytováním. Udělali jsme dobře, nelitovala jsem ani minutu. Přitvrzuje se i u nás, zákaz nočního vycházení, omezení prodejů v neděli, o hospodách ani nemluvím. Ale na Granátce nám nechybělo skoro nic. Teplo bylo, voda (v kuchyni) tekla. A ten záchod venku se nějak vydržel. Výlety stály i za trochu nepohodlí.
Nahrávání ...
