Rubrika:
2015, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 17. - 19. 4. 2015
Účastníci: Markéta, Víťa, Šárka, Hanka
Hanku znám asi nejdéle ze všech kamarádů. Bydlely jsme kousek od sebe a chodily do jedné základky. Moje nejstarší vzpomínka na ni je, jak jsme se společně na konci školního roku (já ve třetí třídě, ona v první) setkaly v ředitelně, aby nám byla, jakožto vzorným žačkám, předána knížka od SRPŠ 🙂 Od té doby uplynulo už hodně let.
Před nejakým časem jsme se Hankou asi na dva roky vzájemně odmlčely. Chyba v komunikaci, nepochopení, nebo jenom potřeba dát si chvíli s kamarádstvím pauzu? Nevím. Dopadlo to dobře, už spolu zase komunikujeme a kamarádíme jako dřív. A napadlo nás, že abychom si ty dva roky vynahradily, že strávíme společný víkend. Nad lokalitou jsme dlouho nepřemýšlely. Shodly jsme se, že jsme obě nebyly dlouho v Adršpachu – a děti tam nebyly vůbec a skály je navíc baví. Ubytovali jsme se v penzionu U skalního potoka, přímo v Teplicích nad Metují. Penzion se nachází za vstupní pokladnou, a v ceně ubytování je i vstup do obou skalních měst!
Luděk, aby mu to nebylo líto, vyrazil do Teplic s námi. Využil cesty autem, naložil do něj kolo a vydal se z Teplic sám směrem do Polska. Přespal na schronisku Andrzejówka a další den dobyl posvátnou polskou horu Ślęża a ještě dojel domů. Měl toho za 170 kilometrů na jeden den docela dost. Snad se tu tato jeho sólo akce objeví někdy jako samostatná výprava.
Protože jsme vyráželi hned po škole, jsme v Teplicích poměrně brzy a máme čas zdolat ještě zříceninu hradu Střmen.
No hradu... nic se nedochovalo, a navíc se musí nahoru po 300 schodech!
Nahoře je vyhlídka, já pochopitelně hysterčím ...
... a jsem ráda, že lezeme zase dolů.
V sobotu ráno vyrážíme na okruh, nejprve do Teplických skal.
Vstup do centra skalního města střeží brána
A pozor! Kus cesty je uzavřený z důvodu hnízdění sokola. Tak musíme zase zpátky...
Procházíme Chrámovým náměstím
Na dně roklí je všude starý sníh
Letos byla dlouhá zima, ale se sněhem jsme už nepočítali :-)
Skalní útvary jsou pojmenované, Šárka pochopitelně vidí ve všem oblíbenou kočičku :-)
Ještě se vracíme kousek z druhé strany okruhu, kde je ta uzávěra kvůli sokolovi a potkáváme ochranáře
Vypráví nám o vzácném sokolovi, který když by ho někdo při hnízdění vyplašil, již se taky k vejci nemusí vrátit. Dalekohledem ho dokonce ve skalní štěrbině vidíme.
A tuhle fotku nám pak jeden z ochranářů poslal emailem - měl na to lepší foťák než my :-)
A už přecházíme mezi Teplickými a Adršpašskými skalami. Moc lidí tu nepotkáte.
A tak zkoušíme zatlačit a pohnout skalkou :-)
Vůbec to tu není nezajímavé!
a vyhlídky (tam dole jsme předtím šli...)
A už jsme u hlavní žluté stezky podél Skalního potoka
A míříme k Adršpašským skalám
Je to docela náročné, samé nahoru a dolů - toto je jedno z Adršpašských jezírek
A od jezírka po schodech nahoru, docela dobrý trénink :-)
Už toho chvílema máme docela dost :-)
Po jezírku se lze plavit lodičkou
Jdeme okouknou velký vodopád - teče skrz jeskyni a blbě se fotí :-)
Celkově se ty skály blbě fotí. Jsou tmavé a nebe modré, do toho svítí slunce - a výsledek bída.
A to už vstupujeme do skalního města
Vyhlídka zvaná Velké panorama
A pokračujeme dál. Adršpašské skály jsou úplně jiné než ty Teplické.
Hanka s Šárkou a Starostová (Starosta je nalevo a nevešel se už)
Prolézáme myší dírou a jsme venku ze skal. Ještě malý kousek k oficiálnímu vstupu...
Nikoho asi nepřekvapí, že jezírko vzniklo zatopením bývalého lomu
A tady jsme celý víkend bydleli. V neděli ráno sedáme do auta a míříme na Ostaš
Cestou na vrchol hory procházíme skalní bludiště
Děcka někde splašily kus prkna, to si položily přes šutrák...
... a mají o zábavu postaráno, vyrobily si houpačku :-)
Bloudíme v bludišti na Ostaši
Náhled na bludiště svrchu
Skalní útvar Čertovo auto
Víťa a foťák nalezený v Tatrách - tady mu ještě fungoval.
Ostaš je stolová hora s několika vyhlídkami do vícero stran.
Tady jsme na jedné z nich.
Tady na další - směrem k Javořím horám. Vpravo dole pod námi je skalní útvar Kočičí hrad - tam prostě musíme jít :-)
Vyhlídka na zasněžené Krkonoše
Cestou na Kočičí hrad nemíjíme odbočku na Sluj Českých bratří
Pokyn k návratu zpět respektujeme
Keška uvnitř hradu nalezena díky vzájemné spolupráci se zkušenými geokačery (pán jich měl nasbíraných přes 7000!) Oni zaměřili, děti našly!
Po obědě v Ostaši vezu Hanku do České Skalice na vlak a pak se loučíme! Tak zase někdy... !