Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 11. - 14. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ne že by u nás nebyl sníh. Napadlo ho docela dost, ale potřebovali jsme zase doručit zboží jednomu dobrému zákazníkovi ze Slovenska, a tak jsme vymysleli, že to opět spojíme s nějakým výletem.
Možností se nabízelo hodně, ale mě to táhlo do okolí Velkých Karlovic. V roce 2015 jsme tam strávili fajn týden jarních prázdnin, a moc se nám tam líbilo. Děti sice trochu brblaly, proč si nevezmeme s sebou i sjezdovky (na 2 dny!!!), ale měli jsme ještě jeden trumf v rukávu. Tím trumfem byl seriál Doktor Martin, který celou naši rodinu překvapivě nadchnul. Při jeho sledování jsme se jednak výborně bavili, ale svoje kouzlo mělo i prostředí, kde se děj odehrával. Malé městečko Protějov v Beskydech jsou ve skutečnosti právě Velké Karlovice, takže naše výprava se maličko nesla i ve znamení putování po stopách oblíbeného seriálu. A jakoby symbolicky jsme pobyt zahájili přímo v den premiéry Strážmistra Topinky, neboli volného pokračování tentokrát ale s jiným hlavním hrdinou.
Ubytování jsme zvolili v chalupě u Olšáků. V hotelu, kde jsme bydleli minule, dosti podražili, a navíc se na naše děti už nevztahovala skoro žádná dětská sleva.
Výlety jsme podnikli dva. Při tom prvním jsme se po bočním hřebeni přímo nad Karlovicemi skoro celý den probojovávali půlmetrem čerstvého sněhu na hlavní hřeben Javorníků (20 km) a při tom druhém jsme zdolali hřebenovou trasu Soláň – Třeštík – Partyzán s návratem po cyklostezce Bečva (28 km). Podmínky běžkování nebyly úplně ideální. O nějakých rolbou vyjetých stopách jsme si v Beskydech mohli nechat zdát, tak jsme s Luďkem zavzpomínali, jaké to bylo dřív, kdy na horách ani jiné stopy nebyly. Buď vyšlapané od lidí, nebo žádné. To by ale zase tolik nevadilo. Co bylo horší, tak to, že pod tíhou hutného sněhu (a že ho na hřebeni ležel dobrý metr!) začaly (zejména v neděli) padat stromy. Větve, špičky stromů, ba i celé kmeny. Že horská služba varovala lidi před vstupem do lesa jsme se dozvěděli v půlce hřebene. Lidí jsme potkávali dost, a dojet naplánovanou trasu se nám zdálo v ten moment nejrozumnější. Ale veselé to nebylo. S obavami jsme zvedali oči do korun stromů, odkud se nad nás špičky vysokých smrků zlověstně nakláněly. Spadaných větví a stromů bylo na trase víc než dost. V lese to práskalo, jak se k zemi řítila jedna větev za druhou. Ještě že jsou v Beskydech i pláně, kde jsme se cítili bezpečněji. A nejvíc jsme si oddechli až v sedle u Parzytána, odkud jsme „domů“ pokračovali údolím Bečvy.
Já vím, že si stěžujeme, když je sněhu málo, a teď je zase špatně, že je sněhu moc. Doufejme, že se příroda uklidní, a že si těch zimních radovánek ještě letos užijeme.
Mastňácky jsme se za padesát korun vyvezli kotvou na vrchol sjezdovky Kyčerka. Teda až na Luďka, ten si to vydřel po svých.
Po bočním hřebeni se vydáváme dál. Trasa není nijak značená, prošlapaná už vůbec ne, a ještě jsme zjistili, že občas jdeme po singltreku (sjezdové trati pro horská kola). Směrem z kopce to šlo, směrem do kopce se začínají děti trochu loudat.
Asi po kilometru jsme narazili na starší stopy po traktoru - byť byly zaváté, tak nutno přiznat, že jsme je velice uvítali.
A to už jsme u prvního cíle - Kaplička na Štrčkové. Objevila se v úvodní znělce seriálu Doktor Martin :-) A jak si vzpomněly děti, Irena tady trénovala běh na hasičské závody :-)
Sněží a není nic vidět, ke slovu přišla slivovička
Krásné místo, ale koleje od traktoru zde bohužel končí, dál si stopu musíme zase prošlapávat sami.
Kaple pod Javorníčkem se také objevila v úvodní znělce seriálu, leží už na žluté turistické značce. Tu od rána někdo prošlápl na lyžích, znamená to pro nás konec boření.
Doufejme, že má stejný úmysl jako my - vyškrábat se až na hlavní hřeben.
Sjezd na sedlo Příschlop - cestu nám zkomplikovalo několik spadlých stromů. Lyže dolů a kus musíme pěšky. Boříme se po kolena...
Na Příschlopu jsme dohnali dva skialpinisty. To byli oni, kteří prošlápli tu žlutou turistickou. Bohužel se ale chystají z hřebene sjet, vůbec se jim to nelíbí. Nám se zase nelíbí ta totálně zavátá zelená směr hřeben. Jde o necelé dva kilometry, ale sněhu je tady skoro metr. Luděk je nakonec ukecal, že se jim do údolí ještě nechce...
Po svačině se tedy v jejich stopách vydáváme vzhůru.
Není to vůbec snadné. Obcházíme spoustu spadlých stromů a cestu občas jenom tušíme...
Vypadá to jako idylka, ale je to spíš bílé peklo.
Konečně jsme se doškrábali na hlavní hřeben, někde jsme cestou překročili hranici a jsme na Slovensku. Děti už mají hlad, ale do nejbližší hospody je to ještě 5 km. Naštěstí už je hřebenová cesta projetá běžkaři.
Stratenec s rozhlednou a památníkem SNP jenom míjíme. Na výhled dneska štěstí fakt nemáme :-)
V horském hotelu Fran jsme si (za koruny) dali pozdní oběd...
... a pak se po sjezdovce vydali dolů. Je už po čtvrté, vlek už dávno nejezdil, svah byl tudíž prázdný. Pod sjezdovkou jsme najeli na silnici, a absolvovali sedmikilometrový sjezd na rozcestí do Podťatého na bus.
V neděli ráno se z našeho ubytování vydáváme na 2 km vzdálenou zastávku autobusu. Přes noc napadl další sníh.
Cestou si tak můžeme prohlédnout místa natáčení seriálu. Toto je protějovská škola a vedle altánek, ve kterém učitelka Lída omdlela.
A o kousek dál protějovské nádraží :-)
Nejvyhledávanější objekt je pochopitelně ordinace doktora Elingera, ve skutečnosti fara kostela panny Marie Sněžné
A o kousek dál informační centrum, aneb lékárna paní Kunešové. Mají tam dokonce k dispozici letáček s mapkou po stopách natáčení Doktora Martina :-) Šárka nebyla líná a pro letáček dovnitř zašla.
Karlovské muzeum "hraje" v seriálu policejní stanici. Tím končíme exkurzi po imaginárních místech známých z televize a nasedáme na bus směr Soláň.
Na Soláni (sedlo Čarták) nasazujeme běžky a vydáváme se po beskydské magistrále na 14 km vzdálený Třeštík.
Trasa je to pro běžky ideální, hřebínek se mírně vlní. Ovšem do okamžiku, než nás protijedoucí lyžaři začali varovat před padajícími stromy.
Některé smrky se naklánějí opravdu hrozivě, ale co dál? Sjíždět z hřebene nějakou neprošlápnutou cestou může být riskantnější, navíc běžkařů valí spousty, takže s maximální opatrností valíme taky dál.
Cesta je dokonce projetá rolbou
ale jen do sedla pod Kotlovou. Měl by tu být bufet, ale raději jedeme dál. Odpoledne má přijít vítr, tak to chceme mít raději za sebou. Mám na mysli tu trasu mít za sebou :-)
V lese jsou další spadané stromy a větve.
Na Beneškách v turistickém přístřešku svačíme a s protijedoucími běžkaři si vyměňujeme informace o spadlých stromech na trati. My už naštěstí máme větší část hřebene za sebou. Tedy, pokud bychom jeli jen na Třeštík.
Realita dnešního dne - bílá mlha :-)
Vypadá to idylicky, rampouchy připomínají vánoční ozdoby
Konečně jsme se vyloupli z lesa kousek nad Třeštíkem. Za Víťou je totálně zasněžené auto.
Ohlédnutí zpátky - v lese to praská, na zem padají malé laviny nebo celé větve. Strašidelné.
Konečně se z lesa vynořili i Luděk s Šárkou a další běžkaři.
Hospoda na Třeštíku nefunguje, ale stejně musíme vystoupat sjezdovkou na Sůkenickou, tak nám to zase tolik nevadí.
Totálně zavátá chata Sůkenická, musíme použít zimní vchod. Před pár lety jsme tady také strávili týden zimních prázdnin. Sněhu tenkrát moc nebylo.
Po jídle se vydáváme na 3 km přejezd do makovského průsmyku, rozhlednu jenom míjíme
Ten "drobeček" za Luďkem je spadlá špička stromu.
A v lese další - tahle je dost čerstvá. Uklidňuji se jedině tím, že když je špička už dole, zrovna pod tímhle stromem je tedy bezpečno.
Na hřebenovce je docela dost prokácených míst, profrčeli jsme to a konečně jsme "u partyzána". Začíná docela foukat, stopu dolů do údolí si musíme projet sami.
Napojujeme se na zasněženou cyklostezku Bečva a frčíme po ní opět až do Podťatého (cca 5 km).
Spolu s pěšími 2+2 km na bus a od busu to Luděk spočítal na slušných 28 km dneska. Nikam jsme ale nespěchali. V Karlovicích jsme přespali ještě jednu noc a v pondělí už jenom předali zboží (symbolicky přímo na hranici) a vydali se na cestu domů.
Nahrávání ...
