Víkend na Oravici

Rubrika: 2014, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 3. - 6. 4. 2014

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka a L&L Michalkovi + vnučka Terezka

To jsme takhle jednou odpoledne seděli u našich přátel z Těchonína na zahradě, opékali si buřty a bavili se o cestování. Oni pořád básnili o termálku na Oravici, kam jezdí několikrát do roka. My jsme tam kdysi též byli, ale proč se tam nezajet podívat znova, zejména když Vám tam někdo zajistí ubytování, odveze Vás, navaří kastrol guláše, polívku, upeče sekanou … a navíc, kdy jindy navštívit termální koupaliště s výhledem na zasněžené vrcholky Západních Tater, než teď na jaře.

Takže stačilo Víťu na pátek odhlásit ze školy, nabalit plavky, turistické boty, mapu a ve čtvrtek po obědě nás MAD (neboli Michalkovic autobusová doprava, rozuměj sedmimístný Volkswagen) již odvážela směrem Český Těšín. Tam jsme nabrali poslední účastnici výletu, jedenáctiletou vnučku Terezku a pokračovali dál na Slovensko.

První den jsme prošli nejbližší okolí Oravice; jen tam, kam nás pustili ochranáři. Bohužel, v Tatrách platí již několik let sezónní (konkrétně: 1.11. – 15.6.) uzávěry turistických tras, takže na nějaké zdolávání Roháčských vrcholů jsme si museli nechat zajít chuť. Ale ono stejně na hřebenech hor bylo ještě poměrně dost sněhu, což by s dětmi bylo hodně náročné. Tak jsme to pojali celé spíš procházkově s následným několikahodinovým relaxem v termálním kúpalisku.

Sobotní výlet přes vrchol Skorušina byl už podstatně náročnější, takže následný odpočinek v bazénu byl více než zasloužený. Nenudili jsme se ani minutu. Na programu bylo učení dětí plavat, občas jsme si odskočili na pivko nebo na masáž, či pokecali s Poláky 🙂

Ještě jednou děkujeme Lence a Ludvíkovi za skvělý víkend!

Cestou se zastavujeme ve Staré Bystrici, kde se nachází první slovenský orloj.

A tady už je naše ubytování

Vidíme přímo na bazén a na zasněžené vrcholky Západních Tater

Termální koupaliště se nachází přímo pod sjezdovkou. Za tímto menším a obyčejným koupalištěm vyrostl nový meandr park, tam ale nemáme v plánu jít.

První výlet - Luděk vyfasoval mateřskou školku :-)

Hora Osobitá (1.687 m)

Jdeme Bobroveckou dolinou, kam až nám to ochránci dovolí :-(

Cestou potkáváme nádherné krokusy, bohužel jsme tu tak o týden později, mohly být ještě hezčí

A pozor, tady končíme. Máme echo, že ochranáři jsou kolem Oravice obzvláště zarputilí v pokutování turistů.

Hm, ale autem se do zakázané zóny může, zvuky motorových pil se ozývaly všude okolo. Že by ale tohle kamzíky a hnízdící ptáky stresovalo méně než pěší turisti?

V Juráňovej dolině je louka celá zničená od divokých prasat

Oplodněná žabí vajíčka jsou vidět skoro v každé louži. Jen v téhle jediné je požírali záhadní brouci v trubičkách - netušíte někdo, o co jde?

Nádherně kvetoucí lýkovec

Svačinka na kládách - dřevo se tady teda těží ve velkém! (fotil Víťa)

Víťa v kole

No, byl to takovej drobeček :-)

Zatahuje se, přišla kratičká přeháňka. Ty kopečky nalevo jsou už v Polsku.

Špionážní foto salaší v Polsku, aneb máme nový foťák, tak zkoušíme, co umí.

Šárka si našla ježečka (fotil Víťa)

Koník (taky fotil Víťa)

Scházíme po žluté zpátky do Oravice

Hory

Michalkovi se vraceli dřív a čekají na nás v bazénu :-)

Tak honem taky do vody, je tu skoro prázdno

V županech do hospody

A na pivko :-)

Večerní opékání

Kaplička na Oravici a za ní chata Oravice

U chaty Lux se chtěl se Šárkou pomuchlovat tenhle místní "pejsánek". Povalil jí chudáka na zem. A pak nás i kousek doprovázel.

Dětem se v 36°C teplé vodě líbí :-)

Luděk opět fasuje mateřskou školku :-)

Je to Ostrý Roháč, ne? Jistá si úplně nejsem, je to totiž skoro 20 let, co jsem tam nahoře byla :-)

Skřítci z pařezu

Cestou jsou všude šílené polomy

Tri kopy poznávám spolehlivě

Kolem 1.300 metrů se začínají objevovat zbytky sněhu

Vrchol Skorušina (1.314 metrů) dobyt!

Víťa na rozhledně. Díky mlze v údolí toho moc nevidíme.

Skupinové foto na Skorušině

Na konci hřebene sestupujeme do Habovky. Prudký závěr sestupu nás všechny oddělal. Ještě že se od nás Luděk dřív odpoutal a dojel stopem do Oravice pro auto.

Následuje pozdní oběd v Zuberci v kolibě a poté zase pár hodin v teplé vodě

V neděli si cestou domů jdeme projít ještě Kvačianskou dolinu. Luďa (ten druhej) nás vysazuje za vesničkou Huty, a na druhé straně doliny na nás počká.

Luděk opět, už potřetí, v obležení dětí :-) Jak jen to dělá :-)

Hlavním cílem jsou vodní mlýny Oblazy

Vzpomínáme na Pavla, ten sem jednu dobu jezdil často. My jsme zde poprvé.

Dolní mlýn je možné projít si i vevnitř

Mlýny jsou na kouzelném místě v Kvačianské dolině

Dolní mlýn

Šárka si hladí týden staré kůzlátko

I když to tak nevypadá, tak ta barevná je máma toho sněhobílého kůzlete.

Tatínku, vyfoť si mě :-)

Nová vyhlídka na Kvačianskou dolinu. Výhoda být tady brzy na jaře, listí nám ještě nebrání výhledům.

Kvačianská dolina

Foceno samospouší, ale myslela jsem, že Luďka přizabiju. Novej foťák položil na dřevěné zábradlí, do toho docela foukal vítr. Naštěstí to dopadlo dobře.

Holky na vyhlídce

Cesta Kvačianskou dolinou byla ještě nedávno státní silnicí. Vzpomínáme, jak jsme tu před deseti lety tlačili kola :-)

A tady v tom přístřešku jsme tenkrát spali. Na tu mrazivou noc asi jen tak nezapomeneme :-)

"Děda Luďa" nás ještě veze kousek za obec Kalameny, ukázat nám volně přístupné termální jezírko. Dosud jsme tady nebyli, jen jsme o něm slyšeli.

Poslední zastávka je u Lučanského vodopádu a pak už spěcháme domů.

Spěcháme opravdu hodně :-) Naštěstí to dobře dopadlo, kolegyně kolegovi pouze domluvila (no, podle Lenky to moc nezabralo :-))