Rubrika:
2018, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 29. 3. - 1. 4. 2018
Účastníci: Markéta, Víťa, Šárka a babička H.
„Ahoj Markéto, přeji Vám co nejpříjemnější prožití velikonočních svátků, jistě jste vyrazili někam na kola,“ napsal mi do mailu kamarád Jirka.
Stejně jako my totiž předpokládál, že čtyřdenní volno využijeme k zahájení cykloturistické sezóny. Chuť byla, plán byl, předpověď také slibovala jakžtakž přijatelné počasí. Jenže Luďka koncem března přepadla „rýmička“ a do odjezdu ho nepustila. Na jízdu na kole se tak vůbec necítil. Rozhodli jsme se, že rozhodnutí necháme na poslední chvíli, ale čím se termín blížil, tím byla pravděpodobnost, že se Luděk zúčastní, menší. Nezbývalo, než vymyslet náhradní program.
Mohla jsem sice vyrazit sama s dětma. Jenže na kola jsem si netroufala. Představa, že by to obnášelo, že budu bicykly na auto nebo do vlaku nakládat sama, a co kdyby někdo z nás píchl? Jasně, kdybych hodně chtěla, zvládla bych to, ale cítila jsme, že i Luďkovi by bylo líto, kdybychom jeli bez něho. Na pěší hory se mi tentokrát příliš nechtělo. Tam, kde to mám vyhlédnuté, leželo ještě spoustu sněhu, a na vymýšlení něčeho nového nezbývalo příliš času.
Tak jsem oživila dávný sen, navštívil hlavní město Německa, Berlín.“Cože? Něco tak málo akčního?“ „Jo, prostě obyčejné courání po městě po památkách.“ No ale jak to bude vypadat?“ „Kašlu na to!“ bojovala jsem sama se sebou. Luděk o návštěvu velkoměsta příliš nestál, čili byla jedinečná šance si to užít podle svého.
Zabukovat hotel a koupit jízdenky na vlak je v dnešní době záležitost na malou chvilku. Však taky už bylo načase. Středa odpoledne a vlak odjížděl ráno v 6:53 z Těchonína. Přestup v Ústí nad Orlicí a v Praze. „Počkat? Co kdybych řekla mámě, jestli by nechtěla náhodou jet s námi.“ V 18 hodin vytáčím její číslo. Rozhodla se kladně ve 22 hodin. Objednala jsem další pokoj, jízdenku si babička zařídila sama. A bylo to! 🙂
Proč zrovna Berlín?
„Proč ne Vídeň?“ zamrmlal lehce náš předpubertální syn. „Ve Vídni jsme už byli, na kole. Jen si to možná nepamatujete,“ odvětila jsem, nemíníce si tu myšlenku v žádném případě zkazit. Berlín jsme ani jeden ještě nenavštívili. Nedělala jsem si iluze, že město za tři dny dokonale poznáme, a že o něm poté napíšu sáhodlouhý report. Vlastně, jak jsme odjížděli na poslední chvíli, neměla jsem žádný pořádný plán. Nějaké povědomí bylo, zbytek jsme ladili za pochodu.
Troufám si řící, že jeden univerzální návod, jak si užít zrovna tohle město, neexistuje. Berlín totiž není tak úplně standardní metropole. (Jo, metro v něm jezdí, ale jednou se mu říká U-bahn, jindy zase S-bahn. Obě dráhy někdy vedou pod zemí, jindy nad zemí. S-bahn navazuje na železniční síť a mívá zastávky na nádražích, jiný rozdíl jsem nenašla) Naštěstí jakožto bývalý pražák nemám problém se v systému MHD rychle zorientovat, zejména když jsme od hotelu dostali zdarma mapku a volnou jízdenku na celou dobu pobytu.)
Sto lidí může najít sto způsobů, co v Berlíně objevovat. Většina si asi projde klasické památky v centru, jako je budova Říšského sněmu, projde Braniborskou branou a po bulváru Unter den Linden zamíří na Muzejní ostrov, kde kromě muzeí stojí i Berlínská katedrála, a poté na Alexandrplatz pod nepřehlédnutelný televizní vysílač. Budou mít splněno to hlavní a zabitou jen asi půlku dne. Jenže co dál? Záleží, co vás zajímá. Své si tady najdou fandové všech druhů muzeí, milovníci moderní architektury, stylových kaváren, nákupů, pouličního umění a svobodného života. Mě z toho asi nejvíc přitahovala ta nechvalná a poměrně nedávná stránka historie, a tou je Berlínská zeď. Čára, která rozdělila město, ale byla symbolem rozdělení celé Evropy v dobách totality. Nebojte se, že na ni nenarazíte. Zůstaly po ní víc než jen stopy. Vydávají mrazivé svědectví nutící neustále přemýšlet. Nacházíme se teď zrovna ve východní nebo západní části? Jaké to asi bylo, žít za zdí, nebo před zdí? Ne, Berlín opravdu není obyčejné město, kde si odbudete památky, a jedete domů. Měla jsem pocit, že tři dny budou zbytečně moc a nakonec se mi zdálo, že to bylo málo. Něco mě nutí stále přemýšlet a touží se vrátit. Prozkoumat tohle a ještě tamto. Obejít další muzea, Pergamonské a hlavně The Story od Berlin s pravým (údajně ještě fukčním) protiatomovým krytem. Strach z jaderných zbraní je totiž jeden ze symbolů mého dětství. Bohužel. A nemůžu si pomoct, Berlín je té novodobé historie tak plný, že lituji, že jsem ten dějepis na škole nesnášela a nedávala víc pozor. O důvod víc si vše nastudovat právě teď.
Nakonec mi ani nebylo líto, že jsme nejeli na kola, ale courali po městě. I když, teď trochu kecám. Berlín je (kromě jiného) i město cyklistů, sdílená kola a půjčovny město doslova zaplavily. Smutně jsme koukali na všudypřítomné cyklostezky a dávali si pozor, abychom na žádné nepřekáželi. A tak teď už to vím zcela jistě – příště jedině s kolem!
Tak jsme tady (Wir sind hier)
Budova Říšského sněmu alias Reichstag je historickou budovou, dnes sídlem německého spolkového sněmu. Přístupná je skleněná kopule na vrchu budovy, ale prohlídku je potřeba rezervovat předem.
Prohlídka nám nesměla uniknout, čili první co jsme v Berlíně udělali - vystáli asi hodinovou frontu, abychom získali termín na další den odpoledne. S sebou nutno mít doklady totožnosti všech zúčastěných osob.
A pak jsme se šli ubytovat a užít si hotel. Nebylo to daleko a výhled jsme měli celkem exkluzivní, přímo na koleje :-)
Ráno se Šárka vzbudila a koukla ven z okna. Zhodnotila situaci a znalecky pronesla: Hele, támhle stojí pán s červenýma Ortliebama. A pak přijel vlak, a pána naložil...
Babičku trápí patní ostruha, která jí komplikuje chůzi. Do Berlína tedy jela s tím, že si stůj co stůj musí půjčit kolo. Dopadlo to dobře.
Na prohlídku města tedy míříme každý zvlášť. Objevili jsme zajímavý památník z roku 1945 postavený na počest vojáků Rudé armády zabitých během druhé světové války.
A kousek od něho už vyčuhuje Braniborská brána, neboli Brandenburger Tor
A ještě z druhé strany, protože sluníčko svítilo od východu
Akorát tři - jakoby čekaly na nás. Vypadají maličká, ale bohužel... I kdybychom dali sedlo úplně dolů, pro děti by to stále bylo vysoko. Navíc nemáme přilby.
Víťa smutně okukuje kolo jiné značky
Tatínkovi jsme koupili suvenýr
Checkpoint Charlie - bývalý hraniční přechod do Západního Berlína byl asi ten nejznámější. Znovupostaven v roce 2000 podle dobových fotografií. Dneska se tady můžete s vojáky vyfotit za 3 eura a za další euro vám dají razítko.
Styčné místo amerického a ruského sektoru rozděleného města. V roce 1961 zde proti sobě stály americké a ruské tanky, situace byla značně vyostřená.
Bývalé východní Německo, to znamená i auto Trabant. Zašli jsme do speciálního muzea.
Víťa ve skutečném autě, na které se kdysi dávno stály fronty
Lze absolvovat i spanilou jízdu trabantem po městě (my jsme šli raději pěšky), ačkolik jiná auta musejí mít známku splňující limity...
Nedaleko se nachází i poměrně velký zbytek Berlínské zdi
Z druhé strany je zeď opatřená historickými fotografiemi, je zde i volně přístupné muzeum
A také tady startují vyhlídkové balóny
Po Berlíně je rozeseto spousta automatů na staré fotky - pokud máte rádi nostalgické časy, stačí vlézt dovnitř, zaplatit pár euro...
... a chvíli počkat na výsledek.
Po Berlíně můžete potkat takovéto potrubí. Když jsem se pídila po jeho účelu, zjistila jsem, že to je kvůli odčerpávání spodní vody, která se nachází pod celým městem.
Postupimské náměstí lemují moderní budovy
A také jsou tu dva panely bývalé zdi
Vlastně napříč celým městem vede schválně viditelná čára, kde zeď bývala
Před lety se za tohle střílelo
Čára sice město naoko rozděluje i dnes, ale už to asi málokdo vnímá. Strážní budka tu zůstala jako memento.
Už nás bolí nohy, tak jdeme prozkoumat metro, resp. U-bahn
Když přijelo, nevěřila jsem svým očím :-) Připadala jsem si jak ve vláčku pro děti - tohle metro je snad ještě to původní Hitlerovo.
Vystupujeme na Alexanderplatze. Fronta na věž byla na 4 hodiny a příplatek za přednostní rezervaci přes internet se mi už nějak nechtělo platit.
Berlín dnes je moderní město
Berlínský dóm stojí opodál
A hned naproti (v Humboldtově boxu) je možno shlédnout plastický model Berlína. Na něm je již zakreslený plánovaný znovupostavený zámek, který je dnes úplně zbouraný a jehož výstavbu provází mnoho otazníků stran smyslu celé stavby.
Ale to jsme již na Muzejním ostrově, kde stojí komplex pěti muzeí a celý je zapsán do seznamu UNESCO. Zde: Altes Museum (Staré muzem)
Odpoledne se udělalo hezky a lidi se vyvalili v parku před katedrálou
Kolonáda u Staré národní galerie
Friedrichsbrücke s TV věží
Jedeme jednu zastávku S-bahnem.
Ještě jdeme navštívit Židovský památník.
Na obrovské ploše je umístěno 2711 betonových kvádrů a když jsem se pídila po významu, jediné co jsem se dočetla, že by měl památník z výšky připomínat vlny beznaděje či historií zmítaný židovský národ.
A že jsou důležité pocity, které z něho budeme mít, když budeme mezi kvádry procházet. Upřímně, prošli jsme se tam a zpět a já byla ráda, že jsme zase venku na slunečním svitu a v dnešní době.
Opět jsme narazili na vyznačenou bývalou Berlínskou zeď.
Berlín je město kol a taky tam můžete spatřit tohle pedálami ovládané vozítko.
Ale nás čeká Reichstag a prohlídka naplánovaná na 17 hodin. Prošli jsme náročným bezpečnostním prověřením, včetně rentgenu věcí a bund...
... a potom výtahem s výhledem do nekonečna vyjíždíme na střechu budovy.
Kupole na střeše je vskutku originální stavbou a její návštěva patřila k asi nejhezčímu zážitku z Berlína.
Skleněná kupole měří v průměru 38 metrů, dosahuje výšky 23,5 metru a váží 1200 tun
Je to v podstatě taková stezka v oblacích :-) Teprve až cestou dolů jsme zjistili, že rampy jsou dvě. Ti, co jdou nahoru, se nepotkají s těmi, co jdou dolů.
Trychtýř uprostřed slouží k odvádění vody a sněhu, zrcadla prý přivádějí světlo do hlavního sálu
Úplný vršek kupole není nijak zastřešen a všechen déšť nebo sníh odvádí trychtýř do kanalizace
Co by to bylo za návštěvu Německa, resp. Berlína, bez tradičního currywurstu, a když už tady nemáme tatínka s sebou, musím místní pivko ochutnat sama.
A vpodvečer se vracíme na hotel a krásně svítí úplněk.
Tak jsem zkusila cvaknout umělecké foto a nazvala jej "Dvě koule" :-)
Nábřeží Sprévy lemují moderní stavby a další se staví.
A na pokoji jsem potom vybalila ten dárek pro tatínka a vyfotila si selfíčko :-) PS: Je to první selfíčko v životě, které jsem zveřejnila, tak si toho važte :-)
Šárka zaběhla vedle do pokoje ukázat dárek babičce
Další den prší (dle předpokladu), takže jsme ze široké nabídky vybrali Technické muzeum, které by mohlo zajímat děti.
Má to být údajně největší technické muzeum na světě a zajímavý už je jen ten přístup k němu.
Když jsem si už myslela, že se v Berlíně dobře orientuji a že U-bahn jezdí pod zemí a S-bahn nad zemí, jeli jsme jedním podzemním S-bahnem a vykoulo nad nás nadzemní Účko.... :-)
V muzeu bylo spoustu expozic, začali jsme stylově, historickými jízdními koly :-)
A pokračovali kolejovou dopravou, kde si děti vyzkoušely, jaké to bylo tahat důlní vozíky
A pak následovala dobrá hodina mezi mašinkami
U některých mašinek se dalo jít i dolů - prozkoumat podvozky
naštěstí nezapřeli i takového vagóny :-( a pěkně jste si je mohli prohlédnout i osobně
Po mašinkách následoval přesun do dalších sekcí muzea
Zde například první dron :-)
Nebo takový ten automat na fotky pěkně zevnitř
Počátky kinematografie - fotky na válci, otáčíte a panáčci se hýbou
Těšili jsme se na oddělení starých telefonů.
I když pro jedenáctiletého Víťu je největší historie tento první iPhone :-)
Děrné štítky patřily k prvním záznamům dat, kdo je ještě pamatuje?
Kolikpak se toho psaní na ně asi vešlo. Zde například ukázka, kolik bitů je potřeba na zápis jednoho písmena
Ale tohle Víťovi už nic neříkalo. On se už pohybuje v megabytech, gigabytech a víc :-)
Ale historie počtačových her ho celkem zaujala
Asi první počítač Z1 z roku 1938.
Jdeme do další budovy, kde je pěkná expozice lodí, ale nohy už nás bolí...
A to ještě musíme šplhat několik pater vzhůru na letadélka...
Zajít můžeme i na terasu k tomu letadlu, které nás vítalo při vstupu. Letadla tohoto typu zásobovala Západní Berlín v letech 1948 a 1949
Nechápu, jak sem tolik letadel narvali...
některé exponáty jsou rozhodně velmi vzácné, ale prohlídka byla velmi únavná, a to jsme toho hodně vynechali. Měli jsme v plánu ještě další muzea, ale totálně zničení...
... jsme se po obědě přesunuli na Ostbahnhof (kde jsou mimochodem ta odvodnovací potrubí vyvedená v růžové :-) ...
... a jdeme se projít podle cca 1,3 km dlouhé tzv. East side gallery, která je asi největším originálním pozůstatkem zdi. Stojí na nábřeží Sprévy a je pomalována různými umělci.
Motivy jsou víceméně na téma politiky a svobody... Např. tento trabant projíždějící Berlínskou zdí...
Portrét sovětského fyzika Andreje Sacharowa
Nebo tenhle známý obrázek líbajícího se Ericha Honeckera s Leonidem Brežněvem
Na plynové masky nás upozornily děti
East side gallery občas připomíná...
Oberbaumbrücke přes řeku Sprévu se nachází poblíž (tudíž každý konec stál v jiné části) a byl také jedním se symbolů znovusjednoceného města.
Déšť neustával a babička už měla bolavé nohy, takže vystoupila na hlavním nádraží a šla do hotelu, já s dětmi jela ještě o dvě stanice dál, abych se podívala na onu známou stanici ZOO. Známou z knihy, která byla za mých "mladých let" skoro povinnou literaturou. Prostě jedno z míst, kde neexistovalo, abych bez toho navštívila Berlín.
A do hotelu pak jdeme pěšky za drobného děštíku. Minuli jsme zajímavou ruinu Kaiser Wilhelm Gadachtnis Kirche s novým kostelem (ta nízká budova napravo)
Vítězný sloup stojí na kruhovém objezdu a je v podstatě symbolem válek za sjednocení Německa. Je z roku 1873, takže to byly války prusko-rakouské, prusko-francouzské a dánsko-německé.
A asi poslední památka, palác Bellevue jen zvenčí.
Po nábřeží řeky Sprévy se vracíme k hotelu. Mít tak kolo...
A v neděli ráno po snídani (v hotelu už byla velikonočně laděná, včetně barvených vajíček) ráno v 9:17 nasedáme na vlak a frčíme zpět do Prahy a do Těchonína. Výlet byl parádní.