Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 17. - 21. 4. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 247 km
Cyklostezka po zaniklé železniční trati ze Slavonic do rakouského Waidhofenu (an der Thaya) v délce 27 km je poměrně nová (2015) a ne moc známá. A když se pak pokračuje směrem na východ a překoná se menší hřebínek, je možné absolvovat dalších skoro 19 km též po bývalé železnici z Göpfritz do Raabs an der Thaya. To už stojí za to se do tohoto kraje vypravit! K tomu přidat Telč, Dačice a Podyjí, ať děti poznají zase další kus naší krásné vlasti. Předpověď hlásí poměrně vysoké teploty i v noci, není co řešit, balíme stany a spacáky… Jedeme přece na jih, ne?
Upřímně, vědět, že budeme v noci docela klepat kosu, asi bych na stanu netrvala, ale ona ta předpověď opravdu udávala noční teploty minimálně 5 °C, spíš vyšší. Ve skutečnosti první dvě noci mrzlo, nepomohly ani teplé péřáky. On je to docela rozdíl, když mrzne v říjnu po horoucím létě, a když mrzne v dubnu, kdy jsou meze ještě studené.
Čtyřdenní putování jsme zahájili ve středu večer v Okříškách, kam nás pohodlně dopravil vlak. Plán byl skončit v Třebíči. Jenže když se do programu zařadila návštěva JE Dukovany, což zajímalo hlavně děti (nás taky, ale už jsme tam před lety s Pavlem byli na jedné prastaré výpravě ještě s Terezou), musel se vzít ohled na otevírací hodiny infocentra. Takže jsme trasu nakonec maličko zkrátili a zakončili ji v Náměšti nad Oslavou v neděli v poledne. Návrat z velikonoc tak proběhl tradičně v neděli večer, u nás v Těchoníně se tradice docela dodržují, a děti to mají rády. Nechceme je tak o pondělní koledu připravit.
V Okříškách na nádraží ve středu večer zahajujeme velikonoční výpravu. První letošní pod stan...
Omrkli jsme zdejší zámek...
...a pak přes Heraltice pokračovali dál. Luděk v místní hasičárně požádal o vodu se slovy, že býval taky dobrovolný hasič, ale v Herolticích :-)
První nocleh na miniaturním paloučku v lese poblíž Opatova. V noci mrzlo
Jsme na Vysočině, takže samé kopečky. Počasí vypadá slunečné a teplé... jenže jenom vypadá. Slunečno je, ale docela kosa a vítr.
Příjezd do Telče - rybníky jsou tady všude
Po letech zase v Telči. I děti už tady byly, ale to bylo ještě když seděly ve vozíčku, takže si nepamatují nic...
Máme nový foťák, tak ho Luděk testuje
a zkouší i černobílý režim
Ale barva je barva. PS: Pro tuto fotku jsme se museli prodrat zástupem Japonců (nebo Číňanů) se selfie tyčemi
Raději pryč od UNESCA... Karmelitánský klášter Kostelní Vydří
V Dačicích vymysleli kostkový cukr a mají tady proto takový pěkný památník
Děti cukr odmítly ochutnat, tak musím sama :-)
Také je v Dačicích renesanční zámek
Pohled na zámek z druhé strany
Dačice opouštíme po terénní stezce, zdálky je město pěkně barevné
Vesničky jsou tady kouzelné, skoro všude mají nějaký rybníček
A to už jsme ve Slavonicích, na kraji města stojí ubytovna Pekoro, kde proběhla jedna z prvních, dnes už legendárních, výprav epastorku
Slavonice mají krásné náměstí
Slavonice jsou jedno z nejkrásnějších českých měst
A z nádraží kdysi jezdívaly i vlaky přes hranice do Rakouska. V letech 1902–1945 tady jezdívaly vlaky na Vídeň
Po druhé světové válce byl provoz na železniční trati v důsledku studené války zastaven. V roce 1951 byla na příkaz úředních míst provedena demontáž části trati na české straně hranice, aby ji „západní imperialisté“ nemohli zneužít. Také na rakouské straně hranice byly v pozdějších letech v některých úsecích vytrhány koleje a odstraněny železniční mostky.
Později se zvažovalo i obnovení trati, ale nakonec k tomu nedošlo. V roce 2010 se začalo jednak o cyklostezce po tělese bývalé železnice. Na českém území se nachází asi 1,5 km stezky, většina už je v Rakousku.
Kilometrovníky neudávají bohužel vzdálenost až do Waidhofenu, jsou historické, takže vedou až k počátku odbočky tratě, tipuji že do Schwarzenau. Po cyklostezce si užijete kilometrů jen 27.
Některá nádražíčka, jako třeba toto ve Waldkirchenu, je ještě původní.
Možné je dokonce přenocovat ve vagónu.
Malý úsek původních kolejí
Dobersberg byla také významná zastávka na této trati. Mají tu infocentrum a dokonce volně přístupné toalety se zásuvkami. Nebýt to přímo v centru obce, asi bychom se tu usídlili na noc.
Thaya neboli po našem Dyje
Blíží se večer a pomalu hledáme nocleh. Vytipovali jsme si pár zastávek, ale tady byl zrovna povrch nevhodný.
Tadyto se nám líbí víc. Navíc mě děsí další mrazivá noc a sem tak krásně svítí odpolední slunko, zastávka působí teple.
Jen Víťovi se tady nelíbí a šel by raději spát někam na louku. Jenže louky jsou u vody a bude tam kosa. Nakonec jsme ho přesvědčili a v zastávce si kvůli lepší izolaci postavili alespoň vnitřky stanů.
A vaří se večeře a nikdo už kolem nejde...
A ani ráno, žádný vlak nejede a kolem běžel jen jeden běžec. Teplota sice opět spadla k nule, ale v zastávce bylo lépe.
Nachází se na dvanáctém kilometru, kdybyste ji někdo hledal.
Ve Waidhofenu bohužel stezka končí.
Radnice na náměstí ve Waidhofenu
Překonali jsme hřebínek a v Groß-Siegharts najeli na další železnici. Nejedeme ji celou, 8 km z Göpfritz an der Wild nám bude chybět.
Vede nás po takové náhorní plošině
Sešup do Raabsu nabídl krásný pohled na zdejší hrad
Pohled na hrad z mostu přes Dyji
A od řeky zase nahoru :-) přes sto výškových metrů
Vracíme se zpět do Čech. Kdybychom měli jet po cestě, byla by to docela zajížka, proto jsme u Ludenu jenom překonali příkop a ušetřili si tím několik zbytečných kilometrů.
Na jihu Moravy se nachází podobná linie bunkrů, jako v našich Orlických horách, jdeme tedy na průzkum!
Jeden bunkr posloužil mladému studentovi pro projekt Bunkr cut. Byl to však jen umělecký záměr, já se těšila na nějaké testování odolnosti nebo něčeho podobného.
Obědváme v zámecké restauraci u zámku Uherčice
Další zámek je ve Vranově nad Dyjí, ale na prohlídku už je pozdě...
Tak si dáváme jarní zelené pivko s vyhlídkou na tuto monumentální stavbu.
Od řeky vidíme Vraní věž, která je součástí areálu zámku, leč veřejnosti nepřístupná
Pokračujeme podél řeky dál, po CT5122. Noříme se nitra NP a pomalu přemýšlíme, kde přespíme...
Zdoláváme dvěstěmetrový kopeček (200 výškových metrů) ...
Měli jsme vyhlédnuté toto místo s lavičkou a nádherným výhledem.
Chvíli jsme počkali, jak na nás místo bude působit a působilo na nás dobře, takže jsme postavili stany, uvařili večeři...
... a pozorovali měsíc na elektrárnou Dukovany. Byli jsme vysoko nad vodou, v noci bylo konečně krásně teplo!
U Čížova je možno shlédnout část linie železné opony
Hardeggská vyhlídka - Z dřevěného altánu se vám naskytne výhled do údolí Dyje i na malebné město Hardegg.
A o pár kilometrů severněji máme výhled na malebnou jadernou elektrárnu Dukovany (JEDU)
V Pavlicích měli udělaný zajímavý pramen vody pro pocestné. I když nešlo o pramen, voda byla z vodododního řadu, šlo o zajímavé zastavení.
Nocleh plánujeme co nejblíž elektrárny kvůli první ranní exkurzi. V Rouchovanech nabíráme vodu, za odměnu jsme pánovi pomohli se zaléváním.
Objeli jsme celou elektrárnu, přičemž jsme najeli několik kilometrů, je to fakt rozsáhlý objekt.
Odskočili jsme si ještě na zříceninu hradu Rabštejn
Vyhlídka na vodní nádž Mohelno
Výhled na oba bloky jaderné elektrárny
Nocujeme u malého rybníčku elektrárně na dohled. Baterky dobíjíme jenom ze vzduchu :-)
Hned ráno po snídani jdeme na exkurzi do informačního centra.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, jenomže díky dotazům se exkurze protáhla na více než dvě hodiny, takže jsme ji museli předčasně opustit, abychom stihli vlak.
19 km do Náměšti jsme nakonec zvládli za hodinu a něco, a tak jsme stihli u nádraží ještě oběd, ale z celého přejezdu mám jen tuto jednu fotku - z hráze Dalešické přehrady
Teď už nás čeká jen nakládání kol, dva přestupy a pak kopec k nám domů. A doma pletení pomlázek a barvení vajec.
Nahrávání ...
