Rubrika:
2020, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 30. 12. - 3. 1.
Účastníci: My 4 + P + M + J + H + H + 4xZ
Nad organizací letošního Silvestra jsme dlouho váhali, ale nakonec jsme vzali v potaz dvě věci:
1. polovina zúčastněných měla nemoc C-19 již za sebou
2. druhá polovina byla v podstatě od 18. prosince zavřená doma, tedy “kdyby něco”, koncem roku už by stejně měli po karanténě.
Shodli jsme se, že riziko přenosu v této sestavě je skoro nulové.
Abychom byli co nejvíc venku, naplánovali jsme pro kamarády dva pěší výlety, třetí se vymyslel až těsně před. Oslava příchodu nového roku proběhla v decentním duchu. Už si přesně nepamatuji, na kolik osob bylo v té době omezené setkávání, ale bez mučení přiznávám, že jsme to maličko překročili. Vzhledem k tomu, že jinak opatření celý rok dodržujeme a respektujeme, jsme si malé “vybočení” snad mohli dovolit. Proto, prosím, o shovívavost.
Fotky pocházejí převážně od J, a mně bylo líto nechat si je jenom pro sebe.
Domky polské obce Kamienczyk
Polská zelená značka vede těsně po hranici.
Třetí den vyrážíme na výlet opět auty (mimo jiné musíme doplnit zásoby). Auta jsme zaparkovali na kraji obce Rychnov na Moravě. Oteplilo se na několik stupňů nad nulou. Rodina Z. odjela dnes už domů, takže jdeme opět bez nich.
A hned to bylo do kopce. Poutní místo s kaplí Panny Marie Celenské jsme minuli, ještě se k ní vrátíme. Protože u ní jsme si vyhlédli ohniště. Buřty máme tentokrát s sebou.
Jdeme na tajemný Rychnovský kopec. Trasa není nijak oficiálně značená, vedou nás jedině tyto modré pruhy. Plus zřetelná vyšlapaná pěšinka.
Rychnovský vrch (541 m) je opředený mnoha pověstmi o dunění, které sem v minulosti jezdila zkoumat řada vědců. Jediné dunění, které jsme slyšeli, bylo od vlaků nedaleké páteřní trati.
Kopec se na samém vrcholku jakoby rozdvojuje a tvoří dva hřebínky.
Uprostřed vzniklo několik maličkých jezírek. Údajně se proto kopec dříve nazýval Jezerní hora.
První jezírko slouží jako napajedlo pro zvěř.
Druhé jezírko - čekala jsem jen nějaké močály a jejich velikost mě překvapila.
Hřebínek je místy docela úzký
Výhledy jsou ale jen sporadické
Tábořiště s ohništěm, ale plechovky od piva musela po komsi odnést M.
Sešli jsme na cestu a vracíme se zpět ke kostelíku
Byli jsme líní to vzít po delší zpevněné cestě a tak jsme zvolili v mapě vyznačenou cestu. Brzy se nám naše lenost vymstila :-)
Cesta v podstatě neexistovala.
Takového dřeva, P možná litoval :-)
A když přes cestu neležely stromy, překonávalo se blátíčko.