Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 8. 5. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 85 km
Sváteční výlet na kole jenom, jak se říká, kolem komína.
Rychnovský vrch (541 m n.m.) je osamocený kopec nedaleko Lanškrouna. Mnohokrát jsme na něj koukali, mnohokrát projížděli přímo pod ním. K návštěvě nalákal až článek na idnes. Ani my jsme však žádné tajemné dunění neslyšeli, ale vzhledem k tomu, že jsme samotný vrchol s koly stejně nedobyli, takže uvidíme (nebo uslyšíme) “někdy příště” 🙂
Cukrová bouda (590 metrů) je poslední kopec hřebínku, který se táhne od Mladkova přes Suchý vrch, Bukovou horu a Lázek k Moravské Sázavě. Hřebínku, který půlkou spadá do Orlických hor, půlkou do Zábřežské vrchoviny. Hřebínku, který je přímo nad naší chalupou. Cukrová bouda je též název lovecké chaty stojící kousek pod vrcholem, ale i název filmu z osmdesátých let umístěného do kraje pod Králickým Sněžníkem a do doby posledních dnů druhé světové války.
Jak na Rychnovský vrch (resp. pouze na poutní místo s Mariánskou studánkou na jeho úbočí), tak na Cukrovou boudu, jsme zavítali poprvé v životě.
Z domova jsme dojeli do Lanškrouna, kde jsme si dali předčasný oběd (neboť další hospoda, další záchytný bod na trase již plánován nebyl) a pak zamířili k Rychnovskému vrchu. Co vám jeho tvar připomíná?
Mně teda zdálky připomíná horu Říp
Zmíněný hřeben. Vlevo vykukuje Buková hora, uprostřed Lázek a ta vyvýšeninka úplně napravo je Cukrová bouda.
Zdější poutní místo vzniklo při studánce, jejíž voda v roce 1735 zázračně uzdravila těžce nemocného kováře. Ten zde jako výraz vděčnosti nechal vyvěsit svatý obrázek a později dřevěnou sošku, která však v roce 1749 byla přenesena do rychnovského farního kostela sv. Mikuláše. Kaple vystavěná v roce 1850 nad studánkou byla již vícekrát přestavěna. Dnešní podobu získala při přestavbě v roce 1931. Pramen s léčivou vodou vyvěrá přímo vedle oltáře, voda je odtud vyvedena mimo kapli.
Stoupání na Cukrovou boudu.
Jedeme z údolí Moravské Sázavy, z 290 m n.m., takže nás čeká převýšení 300 metrů, později mnohem vyšší. Asfaltka potěšila.
Lovecká chata Cukrová bouda kousek pod vrcholem
Obec Strážná s horou Lázek (714 m n.m.), což je nejvyšší vrch Zábřežské vrchoviny
Ohlédnutí zpátky (uprostřed Rychnovský vrch)
Na Lázku byla v letech 1933-1934 vybudována zděná Reichlova chata s restaurací, která se stala oblíbeným výletním místem. Její součást tvoří opláštěná dřevěná, 20 m vysoká pětipatrová rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výši 17 m.
Rozhledna i chata jsou však v soukromých rukách a nepřístupné. Luďkovi se podařilo zažít chatu i rozhlednu otevřenou, dnes se ale zajíždkou zdržovat nebudeme.
Obec Cotkytle. Nalevo Buková hora, napravo v dáli Jeřáb a vzadu za ním Králický Sněžník
Nechceme za žádnou cenu sjet z hřebene a ztratit výšku, zuby nehty se držíme hřebenové trasy, takže občas musíme terénem (zde zelená tur. značka)
Je tu krásně, že? Pohled dopředu na Bukovku, za níž vlevo lehce vykukuje Suchák.
A ohlédnutí zpátky, napravo Lázek.
V sedle nad Herolticemi (aneb Valteřice - hájovna) jsme odolali pokušení na babiččiny buchty a pokračujeme dál po běžeckých trasách. V lese je po letošní zimě doslova pohroma :-(
Procházka po lese je k pláči
A to už stoupáme z Červenovodského sedla na Suchák, objevily se dva fleky posledního sněhu
Když ho miluješ, není co řešit :-) Sice to byla zajížďka, ale doma k večeři čekala jenom studená plotna plus jedna porce zbytků, navíc to byla výzva. Těch výškových metrů za dnešní den bylo totiž skoro 1400! Tedy, vyjeli jsme všichni až na Víťu, kterému se na Suchák nechtělo, a tak jsme ho v první serpentině vyslali samotného domů napřed a holt musel dojíst ty zbytky. My jsme si dali večeři v restauraci a domů to už měli jen z kopce :-)
Nahrávání ...
