Rubrika:
2021, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 21. - 23. 5. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 143 km
Vztaženo pochopitelně k Moskvě, resp. k Lesovně 🙂
Ale postupně…
Na tento víkend jsme si konečně naplánovali cyklovíkend se vším všudy, tj. natěžko se spaním ve stanu. Předpověď sice nebyla nejlepší, ale někdy od středy jsem si zakázala ji sledovat, aby mě to netrápilo. Zabalila jsem sebe a děti normálně jako na brzké jaro či pozdní podzim, vysmála se Luďkovi, který si do brašen sbalil kraťasy, a pak už jenom zbývalo počkat, až dorazí děti ze školy a z klavíru… Odjíždělo se autem a ne daleko, nespěchali jsme tedy nějak extra.
Nejprve přišla zpráva od Šárky a zněla přesně takto: Mě nejak bolí břicho ale to není jako z hladu nebo tak, bolí mě celý břicho jako pod strdcem a ja vubec nevim co mam delat dycha se mi trochu spatně.
To fakt chcete číst hodinu před odjezdem na plánovaný víkend. Nehledě na to, že okamžitě začne šrotovat v hlavě, co té Šárce může být. Na Covid jsou děcka testovaný a jiné nemoce teď snad nejsou, ne? 🙂 No, teď už si z toho dělám srandu, boleníčko bylo pravděpodobně z utaženého pásku na kalhotech po obědě, nebo skříplé mezižeberní svaly, protože to rychle přešlo a dál se neopakovalo.
Potom přijel ze školy Víťa a, že se mu na kole trochu viklají pedály. Luděk na to mrknul se šroubovákem a osa mu zůstala v ruce, kuličky se rozkutálely do trávy. Paráda! Jestli nám tím synek naznačoval, že chce zůstat doma, mohl si to lépe načasovat. Luděk naštěstí nějaký náhradní trojtác doma našel, jenže po nasazení na Víťův rám tam nešel zařadit největší tác. “To nevadí, ten potřebovat nebude,” netrpělivě jsem nakukovala Luďkovi pod ruce, “on ten nejtěžší převod neřadí nikdy, ani na rovinkách.”
A tak jsme konečně vyjeli. Po zaparkování auta na parkovišti u bývalého hradu ve Skuhrově nad Bělou začalo pršet, a pršelo po celý zbytek dne. Další dva dny jsme mezi kapkami už naštěstí jenom kličkovali.
Nahrávání ...
