Rubrika:
2021, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 21. - 23. 5. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 143 km
Vztaženo pochopitelně k Moskvě, resp. k Lesovně 🙂
Ale postupně…
Na tento víkend jsme si konečně naplánovali cyklovíkend se vším všudy, tj. natěžko se spaním ve stanu. Předpověď sice nebyla nejlepší, ale někdy od středy jsem si zakázala ji sledovat, aby mě to netrápilo. Zabalila jsem sebe a děti normálně jako na brzké jaro či pozdní podzim, vysmála se Luďkovi, který si do brašen sbalil kraťasy, a pak už jenom zbývalo počkat, až dorazí děti ze školy a z klavíru… Odjíždělo se autem a ne daleko, nespěchali jsme tedy nějak extra.
Nejprve přišla zpráva od Šárky a zněla přesně takto: Mě nejak bolí břicho ale to není jako z hladu nebo tak, bolí mě celý břicho jako pod strdcem a ja vubec nevim co mam delat dycha se mi trochu spatně.
To fakt chcete číst hodinu před odjezdem na plánovaný víkend. Nehledě na to, že okamžitě začne šrotovat v hlavě, co té Šárce může být. Na Covid jsou děcka testovaný a jiné nemoce teď snad nejsou, ne? 🙂 No, teď už si z toho dělám srandu, boleníčko bylo pravděpodobně z utaženého pásku na kalhotech po obědě, nebo skříplé mezižeberní svaly, protože to rychle přešlo a dál se neopakovalo.
Potom přijel ze školy Víťa a, že se mu na kole trochu viklají pedály. Luděk na to mrknul se šroubovákem a osa mu zůstala v ruce, kuličky se rozkutálely do trávy. Paráda! Jestli nám tím synek naznačoval, že chce zůstat doma, mohl si to lépe načasovat. Luděk naštěstí nějaký náhradní trojtác doma našel, jenže po nasazení na Víťův rám tam nešel zařadit největší tác. „To nevadí, ten potřebovat nebude,“ netrpělivě jsem nakukovala Luďkovi pod ruce, „on ten nejtěžší převod neřadí nikdy, ani na rovinkách.“
A tak jsme konečně vyjeli. Po zaparkování auta na parkovišti u bývalého hradu ve Skuhrově nad Bělou začalo pršet, a pršelo po celý zbytek dne. Další dva dny jsme mezi kapkami už naštěstí jenom kličkovali.
Auto jsme zaparkovali na poměrně rozlehlém parkovišti u zříceniny hradu ve Skuhrově nad Bělou. Nikde nikdo. Doufali jsme, že nám pod Božím dohledem přes víkend auto nikdo neodcizí. Ani neukradne :-)
A protože začalo pršet, byli jsme rádi za pěkný altánek hned u parkoviště. Rozhodli jsme se, že hrad si necháme na závěr.
Přijeli jsme do Deštného (13 km) a tam pochopitelně co? Pršelo. Co jiného byste od Deštného taky čekali. Ta zastávka lákala k noclehu, ale byla moc uprostřed vesnice.
Nás čekaly ještě dva kilometry a 120 výškových metrů. K tomu kostelíku nahoře napravo.
Kostel sv. Matouše stojí osamělě na kopci nad Deštným, v cca 720 nadmořských metrech. Ještě donedávna ruina, postupně se opravuje. U kostela starý německý hřbitov. Zajímavá historie.
U kostelíka stojí samoobslužný bar
Stojí tu díky jedenáctiletému Adamovi - občerstvili jsme se rádi a pochopitelně i zaplatili. Snad budou takoví všichni a nezklamou malého Adama a jeho sestru.
Ale kde složíme hlavu? Pršet na chvíli přestalo a nad horami se dokonce objevil náznak červánků. Ale je zima a tady fouká jak na vídrholci. Z kostela vyšel kluk, asi ho zamkne. A tak ne, to nebyl klíč, co držel v ruce, ale cigareta. Je jich pět a jsou tady na čundru. Promokli a místní je poslali spát do kostela. Je prý stále otevřený.
Jdeme se podívat a nahoře na půdě nacházíme dokonalé ležení.
Rozhodli jsme se ale kluky nerušit, a hlavně bychom nahoru nevytáhli kola a přes Víťovu nevoli hledali k přespání jiný prostor - že v kostelíku zůstaneme už bylo víc jak jasné.
Nakonec jsme se utábořili v patře na kůru. Luděk s Šárkou si přinesli shora matračky, Víťa trval na úkrytu ve stanu, tak jsme jej vztyčili, aby byl klid.
Výhled na jednoduchý oltář a celý interiér. Moc dobře se tam ale nespalo, v noci do kostela pořád někdo coural, chodil, svítil a bouchal dveřmi.
Ráno jsme ale za sucho byli rádi. Opět se rozpršelo a hřebeny halila mlha. Nicméně jsme i přesto vyrazili, předpověď tvrdila, že dojde ke zlepšení.
Kaple Panny Marie u osady Polom
Kostel sv. Máří Magdalény v Olešnici s krytým schodištěm
"To jsem zvědavý, kdo první sleze," smál se na nás chlapík cestou na rozhlednu na Feistově kopci. "Nejspíš já," přiznala jsem bez mučení.
Tlačila jsem, i když mi Luděk namontoval nový převodník, takzvaný MEGARANGE. Rozhledna je třicet metrů vysoká a stavěli ji v roce 2020 v rámci nějakého česko-polského projektu.
Luděk s Šárkou na rozhledně
Výhled do podhůří - nejspíš Dobruška
Já nevím, proč musejí dělat ty rozhledny tak vysoké. Já vím proč, to byla jenom řečnická otázka. Aneb Markéta POD rozhlednou, foto první.
Pod rozhlednou je sjezdovka. Okolní kopečky jsou krásně jarně zelené
Vstup na rozhledny je jen pro inteligenty, kteří rozluští systém vstupního tlačítka s nápisem OBSAZENO :-)
Pevnost Dobrošov jsme jeli jenom okouknout, věděli jsme, že bude zavřeno. Od naší poslední návštěvy před bunkrem vyrostl nový objekt.
Okoukli jsme nedaleký N-S 73 Jeřáb
Jde o první vybudovaný objekt dělostřelecké tvrze Dobrošov - a my jsme přemýšleli, jestli náhodou není s "mateřským" bunkrem propojený podzemní chodbou, jako to mají na "naší" Boudě
Jiráskova chata. Doufali jsme, že okénko bude otevřené. Z příjezdové strany však vše vypadalo docela zavřeně.
Je odsud nádherný výhled mimo jiné na vodní nádrž Rozkoš
Ale chata nezklamala. Luděk si dal dvě polívky (Krkonošské kyselo a Primátora :-))
Náchodský zámeček a za ním ještě zasněžené Krkonoše (Sněžka se ukrývá v mracích)
A úplně vzadu silueta Javořích hor - to vše jsme měli z chaty jako na dlani
Na náměstí v Náchodě dominuje kostel sv. Vavřince s dřevěnou střechou a bání alá kostelíky z Podkarpatské Rusi. Přemýšleli jsme, zda se to sem hodí.
Ještě pohled z druhé strany - no, to nebe se mi moc nelíbí!
Ale vyhnulo se nám to a už si svištíme po cyklostezce Metuje
V Hronově provádíme ostrou otočku a od řeky stoupáme vzhůru k další rozhledně
Rozhledna Na Signálu zde stojí od roku 2014 a vyhlídková plošina se nachází ve výšce 25 metrů. Je tedy víc jak jasné, že zase zůstanu dole.
Výhled je kruhový - jedním směrem na Krkonoše. Pod rozhlednou stojí dvojice bunkrů T-S 1a Kóta A a B
Pršení přešlo do Polska nad stolovou horu Hejšovina
Táta na rozhledně. Ještě že s nima nahoru nechodím, tuhle fotku jsem naštěstí viděla až doma!
Krkonoše a trocha sněhu mezi Studniční a Luční horou a špička Sněžky
Druhá fotka ze série Markéta POD rozhlednou
Odskočili jsme si nabrat Ostrou vodu
Tak se ten pramen jmenuje kvůli vysokému obsahu železa
A další bouřka profrčela kolem nás
Zdálky se na to dívalo pěkně
Aby těch rozhleden dneska nebylo málo, tak ještě osmnáctimetrová rozhledna Žernov.
Výhled z rozhledny je tady takový slabší, k někomu domů :-) Ale vzadu je vidět Rozkoš
Pod rozhlednou je fotbalové hřiště a na hřišti nějaká parta griluje a točí pivo, Luděk by se k nim rád přidal. Ale má smůlu, musí jet s náma, pivo si veze a večeře bude na ohýnku taky (snad)
Markéta POD rozhlednou nevím kolik, že by číslo čtyří?
Nad malebným údolím na zalesněném ostrohu se nacházejí zbytky hradu pravděpodobně z počátku 14. století. Hrad byl postupně opuštěn a vypleněn. Na konci 17. století byl kámen z hradu použit jako stavební materiál například pro Ratibořický zámek. Vedle hradu je postavený altán, z kterého je překrásný výhled do Babiččina údolí. Altán byl postaven v roce 1798.
Výhled je opravdu krásný, údolí pod námi se nám zalíbilo na nocleh.
Do dneška se dochovaly jen zbytky zdí, brána a historická sklepení. Jinými slovy - z hradu Rýzmburk nezbylo skoro nic :-)
Nějaké zbytky hradu, ale těžko říci, zda náhodou nepatří k tomu altánu.
No a takhle to dopadá, když požádám Šárku (12 let t.č.), aby mi zapózovala :-)
Tak se mi nedivte, že už je raději nefotím... Mimochodem, prameny Haničky - zajímavé, skoro travertinové prameny.
Přes Červený most jedeme maličko zpátky
Až na tu louku pod Altánem
Tahle fotka vznikla jednou rukou. V druhé jsem držela ten klacek se špekáčkem. Mimochodem, ty buřty byly v plánu na páteční večer, jenže pršelo a u kostela navíc nebylo kde - tak jsme tři ze čtyř snědli studené a tenhle jediný zbyl na dnešní večer.
Nocleh pod borovicí - podle mě šlo o Douglasku nebo tak něco
Nedělní dopoledne je odpočinkové, čeká nás průjezd Babiččiným údolím - toto je údajný Viktorčin splav
Šárka u sochy - mám ještě dvě fotky, kde se tváří jak xxx, na tuhle normální jsem ji musela dlouho přemouvat
Pohled na Orlické hory přes vodní plochu nádrže Rozkoš
Nové Město nad Metují - náměstí
Nové Město nad Metují - zámek. Je zavřený, takže trpaslíky neuvidíme ani dneska.
Podél Metuje jsme dojeli až do Pekla
A Víťa si objednal speciální vodnický hambáč :-)
Veget skončil. Vyměnili jsme řeku Metuji za Olešenku, zmizel asfalt a stoupání přitvrdilo. Musíme tu výšku zase někde nabrat zpět.
Jedeme se podívat na zříceninu hradu Frymburk, ale při příjezdu jsem se lekla, že nás tam nepustí :-)
Jediný možný pohled na zřiceninu
A jedeme na další rozhlednu. Jmenuje se Šibeník.
Rozhledna postavená v roce 2020 využívá konstrukci bývalé větrné elektrárny. Měla jsem co dělat, aby se vešla do objektivu (ležela jsem na zemi, pozn. autorky)
Je prý stejně vysoká, jako ta na Andrlově chlumu (32 m), takže smůla, i zde zůstávám dole :-)
Je tu hodně lidí, takže Šárka nasadila náhubek
Výhled k Orlickým horám - Vrchmezí. Tam také nedávno vyrostla nová rozhledna, ale to zase někdy příště...
Teď náš už docela tlačí čas, navíc má prý ve dvě hodiny začít pršet a nás čekají ještě dva hrady a...
Gotický hrad z počátku 14. století, zřejmě pánů z Dobrušky; v roce 1425 pravděpodobně dobyt husity, poté zpustl. Nic tu není, jen valy.
Výhled do Polabské nížiny, napravo cca uprostřed lze tušit špičku Kunetické hory.
Kouzelné louky poblíž obce Šediviny, v dálce nejspíš Velká Deštná
A to je poslední fotka, blíží se totiž toto (a to už nás nemine!) a tak jsme nasadili a posledních 10 km k autu vzali vražedným tempem.
S prvními kapkami kluci nandavají kola na auta.
Ale když už jsme tady, jdeme ještě na "hrad" Skuhrov
Hrad opět nikde, ale je tu pěkný altán vhodný na přespání
Dřevěná rozhledna stojí na místě někdejšího hradu Skuhrov. Má dvě patra a její výška činí 10 metrů. Výhled je vzhledem ke vzrostlým stromům vcelku omezený.
Na jednu stranu městečko v údolí
Na druhou stranu šišky :-)
Šli sem jen Šárka s tátou. Víťa zůstal v autě, já pod rozhlednou
A takové to bylo hodné dítě :-)
Nahrávání ...
