Rubrika:
2014, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 26. - 28. 9. 2014
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Jára K., Jana P.
Javorníky, ležící na československém pomezí, byly takové moje dlouho vysněné pohoří. Ležely mi v hlavě zhruba od roku 2003; tehdy jsme při cyklonávštěvě Beskyd v rychlosti vyběhli jen na jejich nejvyšší horu, Velký Javorník, a zase mazali dolů. Ale mě tenkrát zajímalo, jak to vypadá po hřebeni dál. Táhne se z Velkého Javorníku jak směrem na jihozápad, kde tvoří hranici mezi ČR a SR, tak i na opačnou stranu, na severovýchod, kde klesá ke slovenské Čadce. Na přechod úplně celého pohoří by to chtělo alespoň 4-5 dní, ale nejznámější a nejvíce frekventovaná část se za víkend krásně stihne. Hřebenovka Javorníků se často jezdí i na kole, ale … my radši ty hory chodíme pěšky.
Cestou z letošní dovolené (tj. z Francie) jsme se opět Javorníků jenom dotkli. Kohútka byla totiž místem, kde jsme po pěti a půl týdnech překročili hranice zpět do Čech, dali si první borůvkové knedle a kofolu. Jenže z hřebene jsme zase sjeli a dál pokračovali podél Bečvy. Na Javorníky jsem si opět musela počkat. Naštěstí už ne moc dlouho…
S Járou a Janou z Brna jsme si nějakou společnou horskou túru slibovali už pěkně dlouho. Jenže znáte to… A když jsme pak konečně nalezli vhodný a shodný termín, nemohli jsme se zase dohodnout, kam vyrazíme. Je to těžké, oni už byli skoro všude, my toho taky máme hodně prochozeno – a málokomu se chce něco jít podruhé, ne-li potřetí. Ukázalo se však, že Javorníky opomíjeli i oni – a tak nebylo co řešit. Naplánovala se trasa, domluvilo ubytování (což dalo nakonec nejvíc práce, neboť v údolí měli všude plno a v chatách na hřebeni už zase po sezóně) a mohlo se vyrazit.
Javorníky jsme přešli od Horní Lidče po Kasárna. Doufám, že na tu slovenskou část také někdy dojde…
Nahrávání ...
