Dnes je 19. 03. 2024 - svátek má Josef

Neziderské jezero a Hainburg

Rubrika: 2018, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 27. 4. - 1. 5. 2018

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka

Ujeté kilometry: 274 km

“Připrav se na to, že … jaksi … ehm… pojedete sice kolem jezera, ale vodu pro samé rákosí vůbec neuvidíte,” prozradila mi moje máma, když se dozvěděla, kam se na prodloužený víkend chystáme. Ona tam už byla, my ještě ne. Bylo to jedno z těch jižněji položených míst, která jsme si nechávali buď na brzké jaro, nebo naopak na podzim, protože v sezóně návštěva v úvahu nepřipadala (vedro, davy, komáři). Pokukovali jsme po něm už několik let a znovu to ožilo letos na velikonoce, ale ty jednak dopadly úplně jinak, a jednak, když jsem začala zjišťovat ceny ubytování v okolí jezera, protáčely se mi panenky. “To ne! Tam to chce jedině se stanem!” rozhodli jsme, a bylo tím pádem dané, kam letošní první výlet s brašnami nasměrujeme.

Neziderské jezero je největším jezerem Rakouska, ale částečně zasahuje i do Maďarska. Milovníkům cyklistiky je oblast velmi dobře známá, protože kolem celého jezera vede okružní cyklotrasa (B 10 – Neusiedlersee Radweg), a pokud nechcete (podobně jako my) jezero jenom obkroužit, nabízejí se další možnosti odboček do jeho okolí. Oblast je pro svoji nenáročnost (rovinky, značené cyklotrasy) velmi vyhledávaná, ale na druhou stranu nečekejte nic světoborného. Alpské štíty zahlédnete v dálce jen při velmi dobré viditelnosti, a abyste zahlédli jezero samotné, musíte využít některou z jednosměrných odboček vedoucí mezi rákosím. Ale ani tam není jisté, že se na pláž dostanete. Břeh jezera zabraly mariny a kempy, kam je přístup často možný jen, pokud jste v některém z nich ubytovaní, nebo pokud zaplatíte poplatek.  Koupání v jezeře ale stejně asi nějakým extra zážitkem není, neboť jeho hloubka se pohybuje zhruba mezi 60 – 80 centimetry.

To, čím je jezero a jeho okolí zajímavé, je právě onen zmíněný rákosový pás, který umožňuje hnízdění vodního ptactva. V okolí jezera najdete desítky dalších nevelkých vodních ploch, která jsou pro tyto ptáky a další vodní živočichy doslova rájem, celé území je dokonce zapsané na seznam UNESCO. Budete-li tábořit někde mimo turistické komplexy a kempy, dlouho do noci tak budete moci poslouchat žabí konzert. S východem slunce vás vzbudí kukačka, což člověka spolehlivě pozitivně naladí na další den. A zpěv dalších ptáků, zvuky, které znáte i od nás, zde ale tisícinásobně silnější, takže nebudete chtít dál na tábořišti otálet a vyrazíte brzy ráno. Nad hlavou vám přeletí volavka, kachní rodinky se budou procházet před kolem, v městečkách na západním břehu jezera čápi na komínech navečer klapají svými zobáky. Škoda utíkat do ubytování nebo za plot kempu, byť odměnou za nocleh je karta, která umožní přístup na placené pláže zdarma. Infrastruktura pro cyklisty a turisty je ale tak dokonalá, že stačí objevit příjemný sedánek, a vychutnat si kouzelný večer a ráno o samotě. Oblast kolem jezera, ač rovinky, není vůbec nezajímavá. Maďarsko jsme napříč na kolech projeli několikrát, ale Neziderské jezero je vážně něčím výjimečným. Budete přemýšlet nad tím, kde se tady jezero vůbec vzalo, a jak málo stačí vodnímu ptactvu ke štěstí.

Oblast kolem jezera ale není jenom příroda. Romantické silničky a cyklostezky, které volně přecházejí mezi Maďarskem a Rakouskem už jen málo připomínají dobu studené války, kdy zde vedla hranice mezi Západem a Východem, známá pod nechvalným názvem železná opona. Dneska je přechod mezi oběma zeměmi samozřejmostí, mnozí to ani nezaznamenají, ale my narození v sedmdesátých letech toto vnímáme velmi silně a rádi místa spjatá s touto historií navštěvujeme. Dříve ostře střeženou hranci poblíž jezera připomíná několik míst. Právě v Madarsku se totiž dost pravděpodobně započal samotný pád železné opony. Už v květnu 1989 Maďarsko oznámilo, že započalo bourání plotu na maďarsko-rakouské hranici, resp. zrušilo její elektronickou signalizaci. V červnu téhož roku se maďarský ministr zahraničí Gyula Horn se svým rakouským protějškem Aloisem Mockem nechali společně vyfotografovat při symbolickém stříhání drátů plotu. Fotka se dostala do médií a způsobila poprask, zejména u obyvatel tehdejšího NDR, kteří hromadně vyrazili doufajíc, že se jim podaří utéct přes Maďarsko do Německa Západního . Mělkými vodami Neziderského jezera i okolním rákosím utíkaly v následujících týdnech přes hranice do Rakouska další a další skupiny východních Němců. Napětí vyvrcholilo 19. srpna 1989. Tehdy se uskutečnila poblíž města Šoproň pokojná akce s názvem Panevropský piknik, kdy se na tři hodiny otevřely maďarsko-rakouské hranice. Asi tisíc východních Němců prošlo ten den hranicí a pohraničníci poprvé dělali, že nic nevidí. Událost se dostala do médií a říká se, že panevropský piknik byl jednou z předzvěstí pádu železné opony a komunismu v Evropě.

Jinou událost důležitou pro 20. století je možné vypátrat na východním břehu Nezideru. Po nenápadném mostě přes několik metrů široký kanál tu v roce 1956 po krvavě potlačeném protikomunistickém povstání v Budapešti prchlo do zahraničí několik set tisíc Maďarů, z nichž asi 70 tisíc právě přes zmíněný most. Ruští a maďarští vojáci tu pronásledovali utečence, směřující k hranici od devět kilometrů vzdáleného maďarského městečka Kapuvár a osadu Osli. Desítky lidí tu zaplatily za svůj pokus o překročení hranice životem. Most byl nakonec vyhozen do povětří. V roce 1996, po 40 letech od události byl most v Andau obnoven a stal se památkou připomínající oběti potlačeného maďarského odporu. Zajížka k němu ač nebyla po příliš záživné cestě, se vyplatila.

Komu tato historie nic neříká, najde u Neziderského jezera jiná místa. Tak třeba termální lázně Hegykő, zámek rodiny Esterházy v městečku Fertöd nebo město Šoproň, které by bylo škoda vynechat. A protože my máme radši kopečky než rovinky, protáhli jsme si oblouk ještě o pár km severněji do Hainburgu, kam svým posledním výběžkem zasahuje karpatský oblouk. Připomenuli jsme si tak výpravu od pramene Dunaje, kdy monumentální Andreas-Maurer-Brücke byl náš poslední Donau-Brücke. Nad Hainburgem se, kromě pěkného hradu, tyčí i nepříliš nápadný vršek Braunsberg. S výškou pouhých 346 metrů se jeví výšlap od Dunaje zdánlivě jako hračka, ale sklon dosahuje místy až 18 %, což s naloženými koly opravdu není zadarmo. Ale při výhledu na okolí, na město Hainburg s hradem, na slovenský Devín  a dokonce i na ten bratislavský obrácený stolek, ztracený dech cyklista zase brzy nalezne. A hlavou se honí pocit, že tady začínají Karpaty, a že kdybychom pokračovali dál na sever a pak na východ, dojeli bychom až do… 

Dost, konec snění, blíží se večer, tak nabrat vodu a někde zakempovat. A zítra návrat k autu a pozítří děti do školy… Ale to až zítra, dnes ještě jeden nocleh, u Dunaje přímo pod zříceninou Röthelsteinu. Lodě na řece rachotí celou noc…

Oficiální kolečko kolem Neziderského jezera měří asi 130 km, se zajížďkami a protažením naše tachometry ukázaly nějakých 275 kilometrů, což bylo na těch 3,5 dne úplně ideální. (Minimálně půl dne počítejte na cestu k jezeru, ať už autem nebo vlakem).

PS: Děkujeme tímto paní ředitelce ZŠ Těchonín za ředitelské volno v pondělí 30. dubna 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice 2018, Cestování s dětmi s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU