Rubrika:
2017, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 5. 5. - 8. 5. 2017
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka a Honza (+ Lada, Pavel, Pepa, Hanka a Venca část Ještěd a zpět)
Ujeté kilometry: 180 km
Ať počítám, jak počítám, nějakých dvacet let už tomu bude, co jsme s Honzou ze Stráže (Hans von Vartenberg alias John Worry) chodili místo semináře ze statistického programu SPSS na pivo na žižkovskou Viktorku. Náhoda tomu chtěla, práce s SPSS mě pár let na to dobré dva roky v agentuře pro výzkum trhu a veřejného mínění Sofres – Factum živila, ale Honza, řekla bych, znalost tohoto softwaru nikdy nepotřeboval. Zůstal v rodné Stráži, kam jsme za ním čas od času s koly zajeli. Pak se oženil a přesunul ke své nastávající o kousek vedle do Břevniště. My jsme se zase přestěhovali z Prahy do Těchonína, ale s Honzou zůstali i nadále v občasném kontaktu. S příchodem dětí vyvstala potřeba trávit někde jarní prázdniny a tak začali Voráčkovci (již v počtu 4 kusů) jezdit k nám na Lesovnu. Nejprve sami, posléze se dvěma až třemi dalšími veselými rodinkami, čímž vznikla tradice „Expedice ANVOSEL“. Obdivovali jsme, že dokáží v sestavě čítající třináct hlav (resp. třináct… ehm…) zvládnout týdenní pobyt s jedním záchodem, takže hlavně pro ně jsme pilně pracovali a snažili se zvětšit ubytovací prostory, zejména – doplnit další WC. Ale to jsem odbočila…
Když letošní (již asi sedmá) expedice ANVOSEL končila, padaly od nich všech slova pozvání. „A kdy přijedete k nám? U nás je také krásně!“ „To je pravda… Dlouho jsme tam nebyli…“ začínala jsem si uvědomovat. A vzpomínat. Pokaždé, když jsme v minulosti do Stráže pod Ralskem přijeli, vítal nás Honza typickou otázkou: „Jeli jste přes PROSTOR?!“ se silným důrazem právě na slovo prostor. Měl na mysli bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko, do kterého byl 31.12.1991 zrušen zákaz vstupu a lidé se přes něj mohli začít volně pohybovat.
V okolí Ralska se ale nachází spousta jiných zajímavostí, ne pouze onen „prostor“. Zříceniny hradů, jeskyně, skály, hluboké borové lesy, relativně rovinky a z nich vystupující solidní kopce. A poblíž toho všeho uranové doly a ruiny objektů jako dědictví po ruských vojácích. Zkrátka kraj neobyčejně zajímavý.
Květnové prodloužené víkendy jsme už chtěli trávit pod stanem. Jaro však stále v nedohlednu.Předpověď na druhý státní svátek je však o něco lepší než na ten první, navíc noclehy pod střechou lezou nemálo do peněz. „Jedeme pod stan!“ rozhodli jsme se koncem týdne a ve čtvrtek zavolali Honzovi s dotazy, jestli stále platí jeho pozvání a jak by to vypadalo, kdybychom si u nich nechali přes víkend stát auto a kde bychom si mohli postavit na páteční noc stan. Bylo to dost narychlo, ale klaplo to. Voráčkovi neměli na víkend žádné větší plány a jejich několikapokojový byt bohatě pojmul i naši rodinu. („Kašlete na stan, pokojů máme dost!“) A následovalo přijetí, za jaké by se nemuseli stydět ani na Balkáně!
Cykloturistika čekala až na sobotu, kdy se měl podle plánu dobýt Ještěd (aneb to nejtěžší hned na začátek). Tedy nalehko; s tím, že se po poledni vrátíme do Břevniště, kde si naložíme bágly a vyrazíme na dvě noci do terénu. Honza se rozhodl, že se k nám přidá. Zájem projevila i jeho starší dcera a následující den se team rozrostl ještě o některé zástupce rodiny Cihlářových a jejich přátele. Ještěd nás dobývalo neuvěřitelných 10 osob! Po návratu čekalo další neskutečně vřelé přijetí u rodičů Jany a Pavla v podobě výborného oběda, až to skoro vypadalo, že nikam neodjedeme. Ale povedlo se. A aby toho nebylo málo, Honza se rozhodl, že pojede na víkend s námi! Dostal totiž svolení od svojí ženy Lenky (nebo to byl příkaz vypadnout? :-), načež z něho vylezlo, že už asi deset let touží jezdit na kole natěžko, jen zatím nevěděl jak na to a nedostal odvahu to vyzkoušet. Výlet s námi prý tedy pojme jako školení.
A musím říci, že jsme ho obdivovali. Šlapal s námi statečně celou trasu, po dvě noci klepal kosu ve slabém letním spacáčku a ještě nám dělal dokonalého průvodce po jeho rodném kraji. Objeli jsme si místa, která jsme znali z let minulých, přidali některá nová, která neznal ani Honza (cyklostezka Varhany) a na závěr obohatili vlastivědný výlet o prohlídku hradu Bezděz. Po návratu následoval opět výborný pozdní oběd u Voráčků a pak jsme již mohli nasednout do auta na dlouhou cestu k nám domů. Prodloužený víkend byl nádherný, ale přiznám se, že jsme se těšili do teplých postelí a na to, že se po tomto víkendu snad už konečně definitivně oteplí.
U Voráčků v pátek večer. Zahajujeme tataráčkem (jen tak na chuť) a pokračuje se až do noci...
Druhý den (po 800 metrech na kole) následuje prohlídka menšího Cihlářovic hospodářství :)
Je to velice úrodný kraj :-)
Je to velice úrodný kraj :-)
Je to velice úrodný kraj :-)
A tady jsme v plné sestavě připraveni k dobytí Ještědu. Vyrážíme jen asi s hodinovým zpožděním.
Vede nás Honza po cyklostezce Ploučnice, Ještěd se tyčí zlověstně nad námi.
Rozhodli jsme se jej zdolat z Křižanského sedla. Za Křižany tak konečně začínáme stoupat.
Křižanské sedlo (pouhých 576 m)
Mírně stoupáme lesní cestou na Výpřež
Hurá! Výpřež nebo také Tetřeví sedlo se ale nachází v pouhých 769 metrech...
Čili nahoru ještě skoro 250 metrů. Na třech kilometrech. Honza nás straší, ale není to poprvé, co na Ještěd jedeme, minule to Luděk dal dokonce s vozíkem... Jenže děti to jedou poprvé.
Víťa je nakonec nahoře jako jeden z prvních
I Šárka to zvládla, ale někteří (Pepa) tlačí
Lada také vyjela, ač její první slova vyznívala ve smyslu, že už nikdy a podobně :)
Za odměnu aspoň na polívku a kolu do "rakety"
Výhledy na Ještědský hřeben nejsou nic extra, ale důležitý je zážitek
a ten je silný :-) (už se všichni usmívají, i Lada :-)
Ještě pár vrcholových fotek
a může se jet dolů. Za pár minut koukáme nahoru nevěřícně "Tam jsme fakt byli?!"
Po výborném pozdním obědě u Cihlářů (kafe a buchta byly také) se přesouváme před Voráčkovic bytovku, kde nakládáme věci na kola. Nějak nevěřím tomu, že bychom ještě dnes odjeli...
Ale podařilo se. Honza nás provádí po nových stezkách směr Hamr na Jezeře (v dáli Ještěd)
Objíždíme Stráž po nádherných cyklostezkách.
Vstříc Ralsku! Honza tu zná každý potůček, tak nás informuje, kterak se čistí kraj po těžbě uranu...
Nad věznicí se kupí mraky, bude bouřka nebo nebude? Jediná bouřka se tou dobou ale nacházela kdesi na východě v Beskydech, jak jsem se posléze dozvěděla od kamarádky Ley, přímo nad jejich hlavami!
Nové cyklostezky pod Ralskem
Odbočili jsme k průrvě Ploučnice
Vyběhli si na nevysoký kopeček, abychom do skalní díry koukali shora
Ralsko stokrát jinak. Tuto horu objedeme celou dokola!
Velký Grunov,zahrádka sv.Zdislavy
První letošní nocleh ve stanu na louce u Velenic. Nechybí ani ohýnek a buřty. Vyzkoušeli jsme nový stan.
V údolí Svitávky se nalézá zhruba 300m dlouhý podzemní náhon, který přiváděl vodu do místní zrcadlárny. Vznikl v druhé polovině 18. století. Má 4 vstupy a je volně přístupný.
K prohlídce je vhodná baterka. Natáčely se zde některé scény z pohádky s Čerty nejsou žerty.
O kousek vedle další jeskyně Pusté kostely
Strop podepírají mohutné skalní sloupy.
Také se tady natáčely nějaké scény z pohádek.
Kopec Ortel připomíná Říp
Pod skalním hradem Sloup. Na prohlídku nejdeme, už jsme byli dva roky před tím
Nový Bor má pěkné náměstí, ale i uličky
Stoupáme nad Polevsko s výhledem na horu Klíč
Vyhlídka u kapličky nad Polevskem
Jedeme sem za účelem projet se po cyklostezce Varhany.
Ta vede od Panské skály do České Lípy po tělese bývalé železnice.
V délce zhruba 17 kilometrů a v tomto směru stále z kopce!
Stezka se klikatí krásnou krajinou
A už málo připomíná, že se tady kdysi jezdívalo vlakem. Inu, poslední vlak tudy projel 29. září 1979!
A to už se blížíme k České Lípě a krajina i profil stezky se narovnává,
Občas lze v nějakém domku odtušit bývalé nádraží
A to už je definitivní konec, připojujeme se k trati do Nového Boru
Ale není to všechno! Po nákupu v České Lípě pokračujeme ještě asi 4 - 5 km po bývalé železnici, tentokrát směr Vlčí důl.
A je to také paráda, nádherná romantická zákoutí, jaká lze vidět jedině z vlaku, dokud se trať nezruší.
Následně míříme směr Máchovo jezero. Luděk má mapu, takže to znamená, že se do ní občas zahledí a navrhne nějakou "alternativní trasu"
Která pak místy připomene loňskou cestu do Ruska :-)
Není moc míst, odkud lze z kola Máchovo jezero vidět, hráz ve Starých splavech je jedno z nich. A tak obdivujeme Blaťák se siluetou Bezzubu :-)
Navečer plánujeme opět ohýnek, jen nemáme nic na podpal. Pomůžou popelnice s tříděným odpadem :-)
Ještě jedno pivko v sympatické hospůdce v Doksech
Náměstí v Doksech alias Třeskoprscích (jen škoda, že už je muzeum Čtyřlístku zavřené)
A pak se už noříme do hustých lešů CHKO Kokořínsko - Máchův kraj
Na nocleh tyto lesy nejsou nic moc, ale něco nás táhlo k Fleslovu jezírku. A nebyly to jen tyto pískovcové sochy
Jakási intuice nás zavedla k nádhernému tábořišti
Kde na nás čekalo dokonce toto! Většinou bývá okolo ohnišť bordel, tady neskutečný pořádek. Snažili jsme se, aby to po našem odjezdu vypadalo stejně.
Ihned chystáme večeři. Luděk už neměl chuť na buřta, a tak si vymyslel kuřecí steaky.
Dalo to dost práci a příprava trvala nemalou dobu, ale výsledek stál za to!
Tak kdybyste někdy potřebovali nocleh poblíž Bezdězu, Fleslovo jezírko je romantické místo uprostřed lesů
Jen Vám nesmí vadit, že sloužilo k mytí vojenské techniky, když tu ještě býval vojenský prostor.
Bezděz co by kamenem dohodil!
Jedeme na kole, co to jde, ale tuhle ceduli jsme rádi uposlechli :-) A Honza nám rád pohlídal kola a počkal v kiosku u ranního piva :-)
Jedna ze vstupních bran do hradu Bezděz
Víťa se ujal služeb průvodce
Prohlídku zahajujeme v hradní kapli.
Po projití několika místností jsme se vykroutili točitým schodištěm nahoru na věž. Vyhlídka je skoro až do Prahy (na obzoru hora Říp).
Na sever jsou vidět zasněžené Krkonoše a napravo od nich i hřeben Orlických hor.
Jsem na hoře bez... jsem na hoře Bezděz :)
Výhledy do podhradí, kde na nás Honza ochotně čeká.
Je to takový poměrně syrový hrad, ale o to silnější je jeho atmosféra.
Neodolali jsme nabídce bufetu, v němž čekal Honza a odjezd se posunul o další půlhodinu.
Borové lesy kolem Bezdězu vypadají idylicky.
Ale na nocleh to v nich je bída.
Vjíždíme na letiště Hradčany
Jedna z drah slouží jako cyklostezka
Prozkoumáváme hangáry, dnes ukrývající malá sportovní letadla
Ralsko a Ještěd jsouz letiště pěkně vidět
V Ploužnici stojí domy po ruských vojácích. Honza vypráví, kterak se tam těsně po odchodu ruských vojsk byl podívat a domy prý byly stavebně i jinak v úplném pořádku, včetně veškerého vybavení. To až následně došlo k jejich drancování...
Některé jsou už zmodernizované a nově osídlené.
Ralsko zase z jižní strany
Projíždíme PROSTOREM. Toto prý bývala dopadová plocha pro tankové střely.
Blíží se fronta a začíná pršet, na Stohánek si ale ještě čas uděláme.
Na skále kdysi stával hrad.
Vyryté nápisy identifikovaly až vzdálené čečenské hlavní město.
Sochorův pomník je pro nás také symbolické místo. Vzpomínáme, jak jsme tu byli s Pavlem a brodili se dvaceti centimetry sněhu.
Nebylo komu strčit do ruky foťák a selfie tyč zatím fakt nevlastníme, museli jsme si pomoci samospouští. Pak jsme už uháněli do Břevniště a víkend pomalu končil. Nás čekala dlouhá cesta domů, Honzu odpočinek a přemýšlení, zda se ještě někdy na kole natěžko někam vydá. Zatím se zdá nadšený!