Rubrika:
2014, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 8. - 15.2.2014
Účastníci: Markéta, Luděk, děti
Zimní prázdniny v Alpách a my – taky Vám to nejde moc dohromady?! Inu, už i my máme tu zkušenost.
Začátkem února totiž vzdávám čekat na zimu. Pravidlo – že přijít prostě musí – tento rok nějak neplatí. Přece nebudeme o prázdninách doma a na co jezdit někam na umělý sníh – ten máme na sjezdovkách i u nás. Luděk chce navíc na běžky. Jenže běžkovat se v tuto dobu pořádně nikde v Čechách ani na Slovensku nedá. Takže co dělat?
Přicházím s nesmělým návrhem vyrazit do Alp. Poprvé v životě. Návrh se pochopitelně neshledává s nadšením. Jenže křivka denních ani nočních teplot nechce klesnout pod nulu ani v dlouhodobém výhledu, natož aby se tam objevily nějaké sněhové vločky; a webkamery z českých hor ukazují stále jeden a tentýž zoufalý obrázek: šedobílé sjezdovky a kolem bahno. Kdy jindy tedy do Alp vyrazit?!
Jenže – letos to není ani v Alpách bůhvíjaké. Poté co složitým výběrem vybereme jedno středisko (nechceme žádnou přelidněnou továrnu na lyžování, chceme sjezdovky spíše vhodné pro děti a pohodové lyžování a hlavní podmínka je alespoň pár desítek kilometrů běžeckých tratí), zjišťujeme, že i tam je to se sněhem bída. Pod 900 metrů nad mořem vůbec žádný sníh není. A výš jsou zase jenom skály, tam se s běžkami nechytáme.
Doprčic, kam se jezdí do Alp na běžky? A pak jsme to objevili a máme jasno – Ramsau am Dachstein. Menší středisko, lyžovat a běžkovat se dá v několika výškových úrovních, a v nejhorším případě, na ledovci pod Dachsteinem, kde se lyžuje i v létě, se snad chytneme i v únoru. Najít ubytování už je záležitost poměrně snadná. Objevujeme úžasný Gasthof Hunerkogel, kde si nakonec objednáváme pobyt i s polopenzí. Výsledná cena pro celou rodinu vychází totiž levněji, než pronájem apartmánu na týden, kde bychom si museli sami vařit. Užíváme si tak zdejší vynikající kuchyni, v ceně je i sauna a sleva na autobus, takže nemusíme za celý týden ani jednou startovat auto. Gasthof se nachází na neskutečně krásném místě – přímo pod lanovkou na ledovec Dachstein ve výšce cca 1700 metrů nad mořem; na třítisícové štíty vidíme přímo z postele. Kromě něj stojí opodál ještě jeden hotýlek, jinak nic – a silnice nahoru je pro „cizí“ placená. Na menší liduprázdnou sjezdovku je to pěšky jen pár minut, do většího střediska přímo v Ramsau sjedete pohodlně po lyžařské cestě, která bývá každý den upravená. Někomu by toto místo mohlo připadat nudné, nám tam ke štěstí nechybělo nic. Zvyklí na samotu u lesa bychom na rušném místě špatně usínali, a hlavně – o to jedno „patro“ níž to se sněhem byla slabota. Nebýt toho, že první noc celou sněžilo, nevím nevím, jak by si Luděk zaběžkoval.
Do hotelu jsme dojeli v noci, teprve ráno můžeme obdivovat výhled z balkónku.
Realita - lanovka na Dachstein
První den Luděk vyráží dolů do Ramsau na běžky
A my s dětmi jdeme na sjezdovku u chaty Adlerlift, kde lyžujeme dva dny
Dvě sjezdovky máme celý den skoro sami pro sebe
V dálce je vidět obří středisko Schladming. Nějak nám víc vyhovuje zdejší menší sjezdovka s rodinným přístupem (vlekař pokaždé vyběhne z budky, nasadí kotvu pod zadek, prohodíme pár slov...)
Alpská chatička u sjezdovky
Češi obědvají namazané rohlíky s paštikou:-)
A Luděk si zatím dole v Ramsau užívá na běžkách
Realita běžkování v Alpách. Něco zkousneme, ale toto bylo fakt moc! Naštěstí všichni ostatní platí a výběrčího šlo obejít. Ano, nedělá se to, ale co je moc, to je moc!
Náš pokojík a výhled z okna
Třetí den jedeme lyžovat dolů do Ramsau. Sedačková lanovka děti nadchla.
Výhledy nic moc (za dětmi Dachstein)
Zkoušíme i černou sjezdovku s výhledem na Schladming
Čtvrtý den prohlašujeme za krizový a jedeme do Ramsau do bazénu. Máme tam totiž také slevu...
A tak se rácháme v bazénu a venku sníh a mráz a mraky a vítr a slunce a hory
No comment, děti blbnou, ale Pavlovi by to mohlo něco připomenout ;-)
Večer, když vystupujeme z autobusu, je nebe nad horami neskutečně tmavomodré. Předzvěst následujícího pěkného dne?
A opravdu - ráno slunce ozařuje vrcholky okolních hor - vstávejte lenoši
Tak vstávejte hernajs. Dneska to vypadá na lanovku nahoru na ledovec!
U snídaně zjišťujeme, že lanovka funguje. Nahoře, o tisíc metrů výš, panují úplně jiné podmínky a tak ne vždy, když je dole hezky, vleky nahoře a lanovka fungují
Dneska je ale krásně a parkoviště se rychle plní
Kupujeme předražený lístek (co naděláme) a pak stoupáme do bezmála třítisícové výšky
Vyhlídka na horní stanici
Pohled zpátky k našemu domečku (najdete ho?)
Pohled směrem k Hoher Dachsteinu, 2.995 metrů
Poprvé v životě lyžujeme v Alpách, poprvé v životě lyžujeme na ledovci. Tento je ale snad nejmenší ledovec v Alpách ...
Sjezdovky jsou sice perfektně upravené, ale je tu v krásném dni spousta lidí. A obsluha žádná, pod zadek musím dávat dětem kotvy sama. Za ty peníze jsem docela zklamaná. Zlatý Adlerlift dole...
Luděk si zatím zkouší, jaké to je běžkování skoro ve třech tisících.
Trasa dokonale připravená, ale přiznává, že dech se maličko krátil.
Nadmořská výška je ale znát i jinak - vítr stopu brzy zafouká.
Po poledni se začíná vítr zvedat a fouká ostřeji
Jdeme si dát pauzu a oběd do vytápěných šaten
Mají tu fotografie, jak to tady taky může vypadat - trénovat v létě sem jezdí prý i česká reprezentace
A po jídle jdeme do ledového paláce - zrovna se to tu nějak předělává, tak máme vstupné zdarma!
Procházíme chodbičkami v ledu s vysekanými postavičkami
Medvídek. Sleva, resp. vstup zdarma byl asi proto, že neměli vše tak krásně nasvícené. Ale za ušetřených 4 x 10 euro to stálo.
Neskutečné to bylo i tak!
A když vylezeme ven, zjišťujeme, že fouká stále víc a víc a i se nepříjemně zatáhlo
S Víťou jdeme sjet ještě aspoň jednou červenou sjezdovku
Jsme tu najednou úplně sami!
A pak se vracíme nahoru a jdeme si projít Skywalk
Jde o známou věc - lávku nataženou mezi skalními štíty. Netušila jsem, že se sem někdy podívám.
Skywalk vrcholí touto vytrčenou vyhlídkou. Je to sice dobře zabezpečené, ale kdo ví...
Luděk s Víťou na vyhlídce pro odvážné - pěkně mi mrznou ruce při focení
Ještě jeden pohled zpět k horní stanici lanovky a honem do tepla
Pohled na Hoher Dachstein, pěkně fučí, vleky už jsou zastavené. Připadám si jak v Himalájích, ale tam to musí být ještě o 200% horší.
A přitom to vůbec nevypadá, výhledy jsou stále parádní.
Takže lanovkou honem dolů
a zahřát se v teplé posteli a na lyžování (olympiáda) koukat jen v televizi :-)
Poslední den si děcka vyřvaly sedačkovou lanovku
Jenže celou noc zase sněžilo a lyžařská cesta dolů je zavátá.
Po chvíli ale potkáváme rolbu a dolů jedeme po manžestru.
Příjezd do Ramsau. Tuto sjezdovku míjíme, ta je pro mrňata.
Celkově je Ramsau celkem pěkně zařízené na malé děti.
My jdeme ale na červenou. Jenže, takový ty řeči, jak jsou všechny sjezdovky v Alpách upravené a kam se hrabou svahy v Čechách, berou dneska za své.
Rolba jela večer a ráno se nikdo nenamáhal. Všude muldy, stojí to za prd.
Večerní Gasthof Hunerkogel, kam se vracíme autobusem. Luděk byl celý den opět na běžkách a že dorazil až nahoru, si vysloužil obdiv místních. Všichni většinou jezdí dolů na lyžích a nahoru busem.
Luděk si zvolil nádherný okruh kolem kopce Rittisberg, kde my jsme lyžovali
Místy to tedy už připomínalo jaro
Dál už se rolbě zajíždět nechtělo
Není divu, sněhová pokrývka tu mizla doslova před očima
A konec - dál už to nejde...
Poslední snídaně - ale takto to vypadalo každý den
Poslední pohled na náš hotýlek - nakládáme auto a vyrážíme. Cesta domů je daleká.
Cestou ještě nabíráme sníh - na ukázku domů :-)
A poslední pohled na zasněžené hory někde v okolí Salzburgu. Prázdniny končí :-(