Rubrika:
2015, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 7. - 10. 5. 2015
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Letošní jaro víc chodíme než jezdíme na kole. Kdybych to počítala, určitě mám víc kilometrů nachozených pěšky, ale ono se to v létě obrátí 🙂
Před týdnem jsme byli na kole na Slovensku, tento víkend (prodloužený o státní svátek) půjdeme pěšky na hory. Další víkend jsou Prčice, plánuji s dětmi třicítku ze Sedlčan, tak ať něco potrénujeme.
Vybrali jsme si Kysucké Beskydy. Jednak tematicky navazují na Slezské Beskydy, které jsme šli na podzim, a jednak se v nich nachází dostatek chat na přespání. Děti si ještě neunesou své věci v batohu na zádech, na rozdíl od kola, a kdo se s tím má vláčet. Navíc tyto horské chaty mají většinou specifickou atmosféru a jdete-li mimo sezónu, nejednou se nám stalo, že jsme v celé chatě přespávali úplně sami. Nevýhoda – vždy do této chaty musíte dojít, což třeba v případě Kysuckých Beskyd znamenalo poměrně náročné denní etapy s pochodem od rána do večera.
Kysucké Beskydy jsou slovenským pohořím, jehož hlavní hřeben tvoří hranici s Polskem. Ačkoliv, podle poláků jsou součástí většího celku nazvaného Žywiecké Beskydy (ano, to y po ž je správně 🙂 ) Pro hory jsou typické poměrně příkré svahy s hlubokými dolinami, nejvyšší partie horských hřbetů jsou travnaté a poskytují výhledy. Do hor je vsazeno množství malebných kopaničářských osad s částečně zachovalou původní lidovou architekturou. Nejvyšším vrcholem Kysuckých Beskyd je Velká Rača (slovensky Veľká Rača, polsky Wielka Racza, 1.236 m) nacházející se na slovensko-polském pomezí. Tolik a ještě víc se o Kysuckých Beskydech píše na internetu, je to velmi lákavé!
Abychom z hlavního pohraničního hřebene ušli co největší část, volíme cestu vlakem do zastávky Skalité-Serafínov, kde přechod zahajujeme. První nocleh si domlouváme telefonicky v polské Chatě pod Skalanka, která je od nádraží nejvzdálenější chatou a zároveň nejblíže položenou k Velké Rači. Protože ve schronisku na Velké Rači nocovat nebudeme, to je na další den zase moc blízko, objednáváme si druhý nocleh na Przegibku, chatě polského PTTK. Třetí nocleh necháváme raději otevřený, ale nakonec nocujeme podle plánu v penzionu Kohútik na slovenské straně hor. Ráno tak krásně stíháme první jízdu úzkokolejkou Oravské lesné železnice z Tanečníku na sedlo Beskyd a při cestě dolů se nám daří stopnout parní vláček železnice Kysucké. Do sbírky úspěšných stopovacích zážitků si tak po stopnutí vyhlídkového letadélka s kamarádkou Janou přidávám i parní lokomotivu.
Prodloužený víkend v Kysuckých Beskydech byl krásný, ale náročný. Trasa poměrně dlouhá, převýšení vysoká a stoupání strmá. Počasí panovalo vyloženě jarní: trochu sluníčka, trochu deště, na cestě hodně bláta a sem tam zbytky sněhu. Překonávali jsme polomy, stopovali medvěda a užívali si nádherné výhledy a přírodu s minimem turistů.
V půl čtvrté vystupujeme z vlaku...
a hurá do hor! S výhledem do údolí na Skalité.
Díky kešce jsme nalezli zajímavý bunkr. Bohužel jsme se ale nedozvěděli, k čemu sloužil.
Víťa - největší hubeňour a odvážlivec vlezl dovnitř
Výhled na Slezské Beskydy, ale polskou část
A tady už výhled směrem, kam jdeme. Kopce Skalanka a Kykuľa
Nocleh v nejvyšším patře chaty pod Skalanka
Takhle to dopadne, když si osmiletý Víťa sám povléká peřinu - povleče se sám :-)
Na večeři jsme si odskočili asi kilometr zpátky, ale stejně k jídlu neměli nic jiného než hranolky (resp. frytki)
Ranní debata se sympatickým správcem chaty
Cestou z Vřeščovského Beskydu nacházíme tuto zajímavě ohořelou větev. Musel sem uhodit blesk, jiné vysvětlení nemám a to zdaleka nejde o nejvyšší bod široko daleko!
Před námi Kykuľa, první tisícovka hřebene Kysuckých Beskyd
Svačinka na Kykuľe (1087 m)
Po pár kilometrech v bahně pěkně zřetelná stopa medvěda. Je to zajímavé, ale vidím tuto stopu poprvé v životě.
A o kousek dál ještě jedna menší. Naštěstí šel méďa opačným směrem, takže setkání snad nehrozí... Podle dalších stop ale víme, že si šel pěkně po turistické trase pár kilometrů - inu co by ne, za celé dopoledne jsme potkali jen jednu polskou turistku.
A tady se otevírá výhled na Malou Fatru a ten kopec napravo je už Veľká Rača.
No, vypadá to kousek, ale jdeme ještě skoro dvě hodiny
Konečně nahoře.
Jen pár metrů pod vrcholem se nachází schronisko Wielka Racza. Četla jsem, že v dobách nedávno minulých, kdy se ještě nesměly hranice volně přecházet, se stávalo, že turisté ze slovenské strany, když je chytla na vrcholku bouřka, nesměli přejít hranici a schovat se v chatě :-(
Na vrcholu (1236 m) se nachází miniaturní rozhledna. Podle mě úplná zbytečnost, rozhled je i bez rozhledny jedinečný!
Ale když už jsme tady, tak na rozhlednu vylezeme, tato výška mi fakt nevadí :-)
Do chaty jdeme jen na pozdní oběd a pak spěcháme dál, na Przegibek je to ještě víc než tři hodiny chůze.
Po Velké Rače jdeme ještě na Malou Raču a pak dál po hřebeni
Polská značka však hřeben opouští a vede spíš úbočím. Kdysi tu vedla ještě jedna značka, která přímo kopírovala hřeben a tudíž i hranici, ale dneska už je nepoužívaná a zarostlá
Výhledy na vzdálené Nízké Tatry
Vůbec nám nevadí, že nejdeme přímo po hřebeni. Před námi Malá Fatra.
Kouzelné loučky s výhledy až k Oravským Beskydům
Cedule ještě z doby minulé
A další louky, tato se jmenuje Hala Srubita
A bahno a popadané stromy. To ještě netušíme, že další den to po celonočním dešti bude ještě horší.
Malofatranští krasavci: Velký Rozsutec a Stoh
Už se nám to zdálo nekonečné, ale jsme tady! Vyšli jsme z lesa a zbývá poslední asi kilometr k chatě.
Schronisko PTTK na Przegibku
Skromný pokojík na chatě. V noci vydatně prší a tak jsme rádi za nocleh pod střechou.
A další beskydský skvost, Bacowka PTTK na Rycerzowej. Úžasná chata pod horou Rycerzowa.
Žurek a rajská polévka - neodolali jsme
A přeci jsme nakonec i toho medvěda potkali! A nebyl vůbec nebezpečný :-)
Ohlédnutí za chatou. V dáli vystupují Oravské Beskydy a my se noříme do lesa a následně klesáme do sedla Príslop
Další část hřebene je už víceméně celá zalesněná, čili ne tak atraktivní.
Sedlo Príslop. Zde fakticky končí Kysucké Beskydy a začínají ty Oravské... Je tady pěkná loučka a srub. Ten bohužel slouží jako smetiště, až je mi z toho špatně.
Hřebenovka pokračuje přímo po hřebeni a cesta se s námi nikterak nemazlí. Hezky pěkně kolmo na vrstevnice, klouže to a není se čeho chytit. Kdyby tady dali lano, neškodilo by to :-)
Pokouším se vyfotit strmost kopce, ale na fotce je to prd oproti skutečnosti.
Víťa chudák, vpravo dole statečně leze
Konečně nahoře. Začíná ale zase pršet a trochu i hřmí.
Panský kamieň. Výhledy už opravdu nejsou. Ještě pár kilometrů a po žluté scházíme k penzionu Kohútik.
Penzion je trochu dražší, než byly polské chaty, ale v pokojích se topí, což se nám po pochodu v dešti hodí.
A ráno spěcháme na první jízdu vláčku oravské lesné železnice.
Spěchat moc nemusíme, jsme tu v deštivém a chladném ránu jediní zájemci, takže pojede jen tato drezínka :-)
Před samotnou jízdou si můžeme prohlédnout malé muzeum věnované lesním železnicím na Oravě a Kysucích a zakoupit suvenýry
A pak už průvodčí zapískal a my odjíždíme. Nikdo další nepřišel, jedeme sami :-)
Koleje se kroutí krajinou a šplhají do sedla Beskyd.
V sedle musíme vystoupit. Koleje jsou sice nově propojeny i s Kysuckou železnicí, ale to bychom si museli počkat na jiný vlak vypravený ze skanzenu Vychylovka. Naše drezína se vrací zpět. Ještě nahlédneme do stylové roubenky...
A protože se dozvídáme, že vlak, který vyjíždí z Vychylovky je plný, nebudeme na něj čekat a dolů jdeme pěšky.
Víťa ještě pomůže přehodit výhybku
Jdeme stylově po kojejích
Kysucká lesní železnice je totiž úvraťová a to musíme vidět!
Aby se při stavbě ušetřilo, železnice nabírá výšku pomocí tzv. úvratí - Nejede se zatáčkami, ale vlak najede do slepé koleje, přehodí se výhybka a couváním se přejede zase do další úvratě.
Nedaleko zastávky Chmúra jsme zahlédli poloprázdný parní vláček, který se vracel do Vychylovky
Využili jsme pauzu, kdy čerpal vodu, zamávali jsme na něj a požádali, zda by nás svezli dolů.
Za chvíli se už vezeme přes skanzen. O to, že jedeme zadarmo, ani nešlo. Spíš jsme rádi ušetřili pár kilometrů po asfaltu a hlavně - ten zážitek stopnout parní vlak! :-)
Vláčkem jsme se svezli ještě kousek za skanzen a pak se vrátili zpátky.
Koleje dál jsou bohužel v současné chvíli nesjízdné, ale kdo ví, třeba se i tuto část podaří jednou opravit. A to je konec výletu. Ve Vychylovce jsme si počkali na autobus do Čadci a odtud pokračovali vlakem domů.
Nahrávání ...
