Rubrika:
2023, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 15. - 17. 9. 2023
Účastníci: Markéta, Jana, Víťa, Šárka, Hanka, Honza (a Luděk)
Kamarádka Jana se inspirovala mými narozeninovými výlety s dětmi a tak svojí neteřince a synovcovi (dvojčatům) k patnáctinám věnovala „víkend v ČR, podle vlastního výběru.“ Děti ovšem žádný nápad neměly – tedy me že by ty naše měly, taky jsem jim musela pomoci – a prý to nechají na tetě. Takže se na mne obrátila, jestli nemám nějaký nápad, co by děti mohlo bavit. Zadání znělo: cokoliv, ale do Prahy nejedu.
Ráda jsem se do plánování zapojila, a samozřejmě, že jako první mne napadlo, že se k nim přidáme 🙂
Praha by možná děti bavila a ráda bych je tam provedla, ale když ne, tak ne. Dále mě napadly – Krkonoše, resp. Sněžka nebo nějaká skalní města či výlet po hradech a zámcích. Jana na Krkonoše myslela taky, ale trochu se jich bála, tedy toho, že to netrénované děti nedají. Já ji v tom ale podporovala a nakonec se výlet na nejvyšší českou horu setkal s takovým nadšením, že jsme do nejvyššího českého pohoří vyrazili i v neděli. Svoje udělalo i slunečné počasí, které ovšem vylákalo tisíce dalších návštěvníků, takže musím přiznat, že s Krkonošemi si asi dám chvíli pauzu.
Jana rezervovala ubytování ve Vrchlabí (apartmán u Kačáku), což bylo strategicky docela výhodné kvůli dostupnosti celých Krkonoš. Luděk se nakonec akce zúčastnil taky, ale jenom napůl. Vzal si s sebou kolo a v sobotu si na něm vyjel na Luční boudu. V neděli se vydal směrem k nám domů – nabrali jsme ho do auta až za Vamberkem, po ujetí asi 130 kilometrů.
Na Sněžku jsme se vydali jednou z nejlehčích tras – ze Slezského sedla – a po jejím zdolání jsme sestoupili do Pece. Nedělní výlet byl už kratší – vzali jsme děcka k pramenům Labe.
No a když už celá akce proběhla pod patronátem Jany, musím přiznat, že o od ní pocházejí i všechny zveřejněné fotky.
V sobotu ráno vyrážíme do výchozího bodu autobusem. Zalitovala jsem, že s sebou nemáme naše IREDO kartičky, zapomněla jsem jaksi, že platí i v sousedním KH kraji.
Ve Špindlu nám přípoj ujel, ale poměrně rychle jel další. Jen jsem si s klukama koupila kafe v automatu, už jsme nastupovali.
Na Slezském sedle (1197 m) jsme zahájili túru na Sněžku. Mělo by to být 9 km a něco přes 400 výškových metrů. Počasí sice vypadalo na nádherný den, ale na hřebeni docela nepříjemně foukalo.
Stoupáme v permanentním davu
Pauza u kamenů nazvaných Slonecznik (česky Polední kameny)
Výhledy do nekonečného Polska
Výhled přes Pielgrzymy do polského předhůří Krkonoš
Cesta vede nad jezírky Malý a Velký Stav, výhledy na polské chaty
Malý Staw, schronisko Samotnia a Sněžka!
Ohlédnutí za nepřístupným Stříbrným hřbetem (1489 m), stezka vede po hraně tak, aby bylo vidět na plesa
Trochu toho nezbytného pózování
Byl čas oběda. Jít na předraženou Luční jsme zamítli, protože Jana včera chytře zakoupila v KFC obří kýbl se smaženými řízečky a tak jsme před přeplněným Slezským domem poobědvali celkem zajímavě :-)
Závěrečný výstup, 1 km, 200 výškových metrů
Jako tohle jsem dosud viděla jen na fotkách a přestože jsem na Sněžce byla mnohokrát, naživo tento štrúdl lidí vidím prvně.
Jak jsem psala v úvodu, slunečné počasí vytáhlo do Krkonoš lidí snad miliardu. Příště (jestli ještě nějaké bude) raději zase za našich tradičních mlh a dešťů :-)
Horní stanice lanovky z Karpacze, Poláci to mají na vrcholek jenom skok
Česká poštovna na Sněžce - vzpomínám, jak jsem tu byla sama s dětma o Velikonocích, a Víťa, tehdy prvňáček, napsal babičce svůj první pohled.
Sestup po žluté přes Růžohorky
Ohlédnutí, když se prudký sestup narovnal
Na Růžohorkách stojí dvě boudy, zvolili jsme Děčínskou
Studniční hora, poslední pohled na hřebeny Krkonoš před finálním sestupem do Pece
Pec je tak trochu blázinec.
Autobus nám jel skoro hned
Naše ubytování ve Vrchlabí
Pro velký úspěch vyrážíme i na nedělní výlet do hor. S paní domácí jsme se dohodli, že můžeme ubytování využít až do večera, tak jsme si tam nechali věci a míříme autobusem na Zlaté návrší.
Liberecký kraj - tady by už naše IREDO neplatilo.
Pohled do míst, kde jsme se pohybovali včera
Lidí je tady oproti včerejšku podstatně méně
Nepřístupný Kotel (1435 m)
H a H na Harrachových kamenech (1421 m)
Harrachovy kameny a Sněžka
Opravdu máme Krkonoše skoro celé pro sebe
Jana s mládeží u pramenů Labe
Pramen je oproti minulý rokům po rekonstrukci, díky vodě vypadá jako skutečný pramen.
Tradiční mozaiky měst, kterými řeka Labe protéká
Violík - to jsme již na červené hřebenovce Česko-polského přátelství
Na červené hřebenovce Česko-polského přátelství
Vysoká pláň (1497 m) s polským vysílačem
Sněžné jámy a na dně jezírka Sniežne stawki
Sestup po žluté k Labské boudě aneb odpověď na otázku "kde si dáme oběd?"
Labská bouda dostala novou fasádu. Kontroverzní béžová mne ale nějak neurážela
Šárka vytáhla děti na maličkou zacházku mrknout na Labský vodopád (překvapilo mne, že si to pamatovala)
Docela to šlo - jak ceny, tak množství lidí
Cesta po hraně rokle s výhledem do údolí Labe
Zde prý Bohumil Hanč zahynul
Ohlédnutí za dnešním výletem, necelých 11 km, ale...
... nemohli jsme zůstat déle, čekala nás dlouhá cesta (my do Těchonína, Jana do Brna a pak ještě s dětmi domů)