Rubrika:
2018, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 12. - 14. 10. 2018
Účastníci: Markéta, Šárka, Hanele
Už si vůbec nevybavuji, proč nejeli i kluci. Možná byly hasičské závody a proto Víťa zůstal doma, možná se vyskytla nějaká podzimní rýmička, nebo se jim prostě jenom nechtělo… zkrátka to dopadlo tak, že jsme na víkend vyrazily opět jenom holky, v oblíbené sestavě já, Šárka a Hanele. Po Českém ráji jsme si řekli, že by to chtělo zase někam do skal, to slaví u dětí úspěchy a na Kokořínsku jsem od odstěhování se na Lesovnu nebyla.
Byli mi líto, že jsme do vyhlášené trampské oblasti nejely s bágly jako na pěší vandr, ale nebyl o to zájem. Předpověď počasí byla skvělá, přesto jsme zvolily ubytování a výlety nalehko. Ale aby to nebylo zase tak mastňácké, objednala jsem chatku v kempu v Kokořínském dole.
Sobotní výlet po klasických peckách Kokořínska byl okořeněný večerním opékáním buřtů, neděli jsme věnovaly prohlídkám kradů Kokořín a Houska.
Víkend byl zajímavý ještě jedním zážitkem – v sobotu odpoledne jsme se poblíž Mšena úplnou náhodou potkali s jedním bývalým členem ePastorku, byl tam také na výletě, dokonce s celou rodinou. Neviděli jsme se spoustu let a tak jsem fotku ihned odeslala Luďkovi a Pavlovi s dotazem, jestli poznají, o koho jde 🙂 On sem Marťas už teď stejnak nechodí („Epastorek? Tak tam jsem nebyl hodně dlouho!“), takže mohu klidně napsat, že to rozpoznání nedopadlo úplně slavně 🙂
Chatičky v kempu v Kokořínském dole. Naše je zhruba uprostřed.
Kokořínsko je oblast nazvaná podle hradu Kokořín. Nebo se Kokořín jmenuje podle Kokořínska? Každopádně je hrad ukrytý v hlubokých lesích a není moc míst, odkud by na něj bylo vidět.
Jde o oblast plnou pískovcových skal, převisů, tajemných roklí, skalních obydlí, jeskyní, hradů... zkrátka takový malý ráj.
Co jsem se sem jenom najezdila z Prahy... Na vandry, na kola, na trojdenky se skautským oddílem...
Asi nejznámějším zdejším skalním útvarem jsou "Pokličky". Samozřejmě, že i naše cesta k nim vede. Je brzy ráno, tak by tam mohl být ještě klid. K pokličkám je nutno překonat převýšení 100 metrů.
Skalní útvar Obří hlava a žába
Může hlava políbit žábu? Může :-)
Průsečná skála byla vytesána v době 30ti leté války, aby se lépe vojáci dostali vozem k tábořišti.
Napojujeme se na tzv. Cinibulkovu stezku, která nás provede pěkným skalním městem (pod námi)
Chodbičky jsou tady opravdu hodně úzké
Zvětrávání skal - někdo si dal tu práci a do každé dírky vložil šišku
"Tatínek by se tady určitě zasekl!" pronesla Šárka.
Háňa je hubená, ta se nezasekne :-)
Martin, Petra, a jejich děti...
Jeskyně Obraznice. Za třicetileté války se zde ukrývaly cenné předměty a obrazy...
Skalní útvar Prolezovačky
Skalní útvar Prolezovačky
Vyhlídka na Vrátenskou horu, ale hlavně napravo od ní vykukuje Bezděz.
Městské lázně Mšeno mají nádech starých časů...
Za Mšenem procházíme údolím plným romantických staveb
Rokle Apatyka nazvaná podle léčivých bylin, které zde rostou
Navečer si v kempu chceme opéct buřty, jen není na čem sedět, chatky jsou docela mizerně vybaveny. Musely jsme si za tímto účelem vynosit koženkové židle zevnitř :-)
A ještě ohniště vyhrabat zpod listí.
Neděli věnujeme prohlídce hradů. Nejprve Kokořín...
Přístup do hradu po dřevěném mostě
Přivstaly jsme si, rychle se sbalily a tak stíháme první prohlídku.
Stín typické věže kokořínského hradu
Výhled z 37,5 metrů vysoké hradní věže
Socha Jarmily Špačkové, manželky dávného majitele hradu. Rodina Špačkových hrad vlastnila do roku 1950. V roce 2006 jim byl navrácen.
Hrad je to vcelku maličký, místnosti jsou umístěny nad sebou a do další se vstupuje po schodišti :-)
Po prohlídce Kokořína se přesunujeme na Housku
O Housce se traduje, že je postaven na bráně do pekla a tuto bránu zároveň střeží zavřenou. V tomto duchu se také celá prohlídka nese... Hrad je zdánlivě do čtverce, ale opravdu jenom zdánlivě...
Náš pan průvodce má sice pěkné boty, ale neustále se směje těm našim :-)
Ze sbírky loveckých trofejí
Zelená komnata je nejnádhernější místnost z celého hradu
Za komunistů pobýval jeden čas na Housce jako správce mladý evangelický kněz (a pozdějšímu signatář Charty 77) Svatopluk Karásek. Díky němu zde v této místnosti natočila pár skladeb kapela Plastic People.
Výhled z Housky na Bezděz
Na pozdní oběd jsme si zajeli do Lobče. Bohužel, zdejší chmelový produkt ochutnala pouze Háňa. Mě totiž čekala jízda autem a jaksi nebyl nikdo, kdo by to za mne odřídil :-(