Rubrika:
2022, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 2. - 6. 3. 2022
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Naše letošní jarní prázdniny proběhly docela netradičně. Někdy koncem loňského roku jsme totiž babičce v Praze nabídli, že jí vymalujeme byt (tedy, malovat že bude Luděk, já tento „kšeft“ pouze dohodla 🙂 ). Jenže byt má 3+1 a malovat se měl celý (kromě kuchyně).
Tahle zima vypadala zkraje docela pěkně, sněžit začalo v listopadu, a jenom do vánoc jsme stihli jít na běžky minimálně 3x. Po vánocích přišla obleva a znovu sněžit začalo až v druhé půlce ledna. Nicméně padalo vydatně, takže to opět vypadalo se sezónou nadějně. Jak se ale přiblížily naše jarní prázdniny, začalo se opět oteplovat a pršet, sněhu ubývalo a podmínky se zhoršovaly. Původní plány, kam všude by se dalo vyrazit na lyže, se pomalu začaly transformovat do výletů pěších, případně kolových. Jednoho večera mě napadlo – už asi stárnu nebo co – že ty jarňáky by se daly využít k tomu sfouknout v Praze ten byt. (Já a trávit volno prací???) A tak jsem to zkusila navrhnout Luďkovi. Ten se nejprve vyděsil. Když jsem totiž přišla s tím, že: „Mám takový neobvyklý nápad na ty naše jarňáky, a asi se ti nebude moc líbit,“ zhrozil se, že budu chtít cestovat do Finska za polární září nebo tak něco. Malování ho taky šokovalo, ale nakonec se nad tím zamyslel a uznal, že vlastně proč ne, aspoň to bude hotové. Týden je hodně času, ten byt určitě zvládneme rychleji, takže nám ještě nějaký čas zbyde. A taky že jo. Vystěhovat, vyspravit zdi, vymalovat, uklidit, vyprat a pověsit záclony a nábytek znovu rozestavět nám trvalo přesně 3 dny! (Ne, určitě nechceme taky přijet k vám! 😀 ) Na tyto tři dny jsme babičku a děti z bytu vystěhovali (Já bych tu nejradši byla s vámi a něco dělala, řekla babi. Já bych upřímně byl radši, kdybyste tu nebyla, přiznal tchýni Luděk). A tak se stalo. Ve středu dopoledne jsme dílo předali a odpoledne se přesunuli do Lužických hor. Lokalitu jsme vymysleli během chvilky (s tím fakt nemám nikdy problém). Prostě zase někam do míst, která jsou od nás z východních Čech daleko, je to tam aspoň trochu atraktivní pro děti a nebude tam už sníh. Lyže jsme s sebou neměli, kola taky zůstala doma (předpověď předpovídala hodně studené dny i noci), nabalili jsme si akorát pohorky a teplé oblečení.
Ubytování jsme narychlo našli ZDE, leč s tím počasím a sněhem to úplně ideální nebylo – zkrátka když o něj nestojíme, máme ho nakonec docela dost. A tak jsme po první vycházce původní představy o zdolávání dalších vrcholků kopců maličko přehodnotili a snažili se zůstávat v nižších nadmořských výškách. Výlety jsme nakonec v pro nás neokoukaném kraji uskutečnili tři. U některých míst jsme vzpomínali (např. na oslavu třicátých narozenin našich dvou kamarádů v chatě na Jedlové), někde jsme ale byli úplně prvně.
Výlet č. 1 – Tolštejn – Jedlová – Jiřetín pod Jedlovou – Varnsdorf
Výlet č. 2 – Česká Kamenice – skalní vyhlídky Jehla apod. – Zámecký vrch – Pustý zámek
Výlet č. 3 – Rumburk – Dymník – Vlčí hora – Krásný buk – Krásná Lípa
Naše ubytování u Rabasů. Pronajímají v přízemí dva pokojíky se společnou kuchyňkou. Nakonec jsme tam byli po všechny 4 noce sami.
První výlet zahajujeme jízdou vláčkem do stanice Jedlová. Jedeme bez Šárky, je trochu nachlazená, tak zůstala radši doma.
Operují tady ČD. Překvapilo nás, co to přijelo :-)
Jedlová bývala osamělá zastávka uprostřed lesů, a ačkoliv je zde dopravní uzel, okolo široko daleko není nikdo a nic, pro koho bylo tak velké nádraží zbudované. Jen pro výletníky. Ocenili jsme nádražní restauraci a zašli si na ranního turka.
Výhled na horu Jedlová, která bude naším cílem.
Ale až později, to by bylo moc krátké. Ještě předtím lezeme po zelené na Jelení skálu. Cestou Luděk obdivuje hraniční kámen třech panství.
A bunkr (ne že bychom jich u nás měli málo :-) )
Na vrcholu kopce se nachází čedičová skalka zvaná Konopáč (nebo taky Jelení skála)
A nabízí pěkné výhledy na Jedlovou a další kopečky Lužických hor
Dál jdeme po neznačených lesních cestách směr Tolštejn. To množství sněhu v nějakých cca 650 nadmořských metrech nás docela překvapilo.
V noci mrzlo, kaluže byly zamrzlé. Led děti přitahuje, tenhle přitáhl i tatínka. Popadl šutr...
... a rozhodl se ho rozbít (ten led)
Bohužel. Led náraz vydržel.
Luděk si v ubytování vypůjčil papírovou mapu a teď marně hledá to světlemodré kolečko, které mu ukáže, kde se nacházíme :-)))
Pozůstatky středověkého panského sídla, které bylo zbudováno ve druhé polovině 13. století za správy rodu Vartenberků. Hrad plnil svou rezidenční funkci do poloviny 17. století, kdy byl v průběhu třicetileté války napaden a vypálen švédskými vojsky.
Má se tady za vstup platit, ale nebylo komu, tak jsme turnikety drze přelezli.
Z vrcholku skály (670 m) je pěkný výhled.
Naše zraky přitahuje nedaleká Jedlová (774 m), mimo jiné proto, že na chatě na vrcholku plánujeme dát si oběd. Doufáme, že bude otevřeno.
Výhled na opačnou stranu k vyšším partiím Lužických hor.
A k samotnému nejvyššímu bodu - hoře Luž, na které od naší poslední návštěvy vyrostla nová rozhledna.
Pohled do tolštejnského podhradí
Z Tolštejna nás vede červená turistická značka, zde mne zaujal lyžařský vlek, který byl zajímavě kotvený přes kopec (sjezdovka je za hřebenem)
Cesta na vrcholek Jedlové je asfaltová a mělo by jít o jedno z nejprudších stoupání v ČR. Na kole jsme zde byli s Pavlem v srpnu 2003!!! Akorát už si nepamatuji, jestli jsme to tehdy vyjeli nebo kola vytlačili.
Lužické hory. Nejde o souvislý hřeben, ale o jednotlivé kopečky. Maličko jako České středohoří, jen víc u sebe.
Cesta na Jedlovou. V lese bylo ještě spousta sněhu a ledu, na slunci už je cesta holá.
Vrcholek s chatou a rozhlednou. Teď se ukáže pravda - budou mít i ve všední den otevřeno? Měli! Jak hospodu, tak rozhlednu.
Výhled z rozhledny z roku 1891 směrem k Luži.
Výhled z rozhledny na Lužické hory
Když dostane Víťa foťák do ruky
Když dostane Víťa foťák do ruky
Na vrcholku Jedlové jsme kvůli množství sněhu a ledu přehodnotili náš plán dojít domů přes další vrcholky. Zamířili jsme na opačnou stranu.
Cesta dolů vede po sjezdovce a vzpomínáme u toho, kterak jsme nahoru v roce 2006 táhli dárky pro oba Pavly a já mrkvový dort :-)
Sjezdovka už prý bohužel pár let nefunguje.
A dole (cca 600 m n.m.) už úplně bez sněhu
Napravo Tolštejn, vlevo vykukuje Luž
Cesta vede přes Křížovou horu, kde se nachází významné poutní místo.
V 17. století v době protireformace museli místní luteráni opustit zdejší kraj. Rodina Dontova, která měla sedm synů, byla nuceni přestoupit ke katolictví nebo odejít ze země. Vybrali si to druhé. Leč podle legendy se sedmi bratrům zjevil Spasitel na kříži a vybízel je k návratu z nuceného exodu. Nejmladší z bratrů, který byl nemocný na nohy, se vrátil. Na úpatí hory nechal postavit dřevěný kříž a po svých modlitbách se i zázračně uzdravil. Od té doby začalo na Křížovou horu přicházet mnoho trpících.
Místní farář Gottfried Liessner nechal na vrchu postavit kapli s křížovou cestou.
Šesté zastavení jakoby mělo v dnešní době koronavirové jiný smysl
Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou
Kostel na náměstí v Jiřetíně
Pohled na Jiřetín a Jedlovou v protisvětle z cesty do Varnsdorfu
Ve Varnsdorfu si Luděk stihl ještě koupit slušivé kšandy na nové kalhoty a rovnou si je ve vlaku instaloval.
Druhý den je všechno jinak. Ráno je všechno pokryté čerstvým sněhem a dál drobně sněží. A to mělo celý týden svítit slunce!!!
Oprášili jsme auto od sněhu a vyjeli do České Kamenice. Máme v plánu dva okruhy. Ten první, dopolední, vede přes skalní vyhlídku Jehla.
Cesta na vyhlídku Jehla je zabezpečená zábradlím. Skála má stejnou strukturu jako nedaleká známá Panská skála.
Výhled na Českou Kamenici a Kamenický hrad nad ní (cíl našeho odpoledního výletu)
V dáli Růžovský vrch, který už patří k Českosaskému Švýcarsku
Modrá značka nás dovedla k Bratrským oltářům
Poutní místo Bratrské oltáře. Křížová cesta vznikla roku 1887 a tvoří ji třináct obrázků v dřevěných kapličkách, zabudovaných do pískovcových skal.
Prej, co tady prodávají :-)
Nový přístřešek u skalní kapličky Nejsvětější Trojice. Moc pěkný, ale na spaní nepoužitelný.
Skalní kaplička Nejsvětější Trojice
Skalní vyhlídka Tell-Platte. Místní okrašlovací spolek se zde "vyřádil" :-)
Další skalní vyhlídka nese název Ponorka
Jde o tři pískovcové věže vzájemně propojené lávkami.
Vyhlídka na Kamenický hrad a vlevo je vidět Jehla. Dopolední kruh byl krátký, měřil asi 5 km.
Park miniatur vodních mlýnků. Vše plně funkční.
Náměstí v České Kamenici. Dali jsme si oběd a po něm následoval delší odpolední okruh.
Kostel sv. Jakuba Staršího
Míříme na hrad, který se tyčí nad Českou Kamenicí. Nutno zdolat více než 200 výškových metrů
Zámecký vrch je výrazný osamělý čedičový kopec s nadmořskou výškou 541 metrů.
Skály opět připomínají Panskou skálu
Ačkoliv má jít jen o pozůstatky hradu, zbylo toho hodně - za mě docela dobrý :-)
Jaký použili stavební materiál bylo už cestou víc jak jasné
Na hradě je zbudovaná vyhlídková věž - volně přístupná
Na daleké výhledy máme dnes smůlu, ale Česká Kamenice je jako na dlani a za ní se tyčí Růžovský vrch
Dolů sestupujeme volně po loukách směr Vesnička (To velké V je správně, jde o název obce). Ohlédnutí za Kamenickým hradem - kopce jsou bez listí průhledné (a dělá je to menší)
Riedlova jeskyně nad Dolním Pryskem
Střední vrch - výrazná čedičová kupa o nadmořské výšce 593 metrů - láká ke zdolání, ale nakonec na třetí výlet půjdeme jinam.
Další "Panská skála", tentokrát naležato
Červená turistická trasa je uzavřená, neboť přes říčku Kamenici jaksi chybí mostek. Naštěstí se dal tok překonat po sousedním železničním.
Vzhůru na zřícenina hradu Fredd (Pustý zámek)
Z hradu toho moc nezůstalo, ale na vrcholku je pěkná vyhlídka do údolí Kamenice, které hrad nejspíš chránil
Vyhlídka na vrcholku skal zabezpečená zábradlím
Pískovcová skála Hrnčířský kámen se vyhnula stavbě železnice a díky ní získala svůj druhý název, Strážce trati. Odpolední trasa měřila něco málo přes 10 km, takže pohoda, dnes s námi šla i Šárka.
Večeři dnes vaří Víťa - upeče nám (mraženou) pizzu ;-)
Na poslední, třetí, výlet vyrážíme opět vláčkem k radosti Luďka. Protože sněhu moc neubylo, zvolili jsme opět nižší nadmořské výšky.
Tentokrát jsme se svezli trochu déle - vystupujeme až na konečné :-)
Ulici ven z města tu mají nazvanou hezky :-)
Naším prvním cílem je rozhledna Dymník na 515 m vysokém kopci.
Rozhlednu bohužel nalézáme zavřenou, ačkoliv je sobota, asi půl jedenácté a mělo být otevřeno od 10 hodin.
Luděk mě překvapil informací, že už jsme tady kdysi byli. Vážně? Většinou jsem to já, kdo si lépe pamatuje, kde jsme byli, ale návštěvu téhle rozhledny si pamatoval pouze Luděk, mně se to z hlavy úplně vykouřilo. Šlo o rok 2013 a byli jsme zde na kole. Ach, to stárnutí :-(
Tehdy byla rozhledna otevřená, teď není. Takže nezbylo, než sejít zpátky dolů. I když nebylo ani 11 hodin, "museli" jsme si dát oběd. Museli, protože jiná šance by později nebyla a Víťa bez oběda být prostě nemůže. Během jídla se Luděk dovolal na telefonní číslo opsané na dveřích rozhledny.
A dozvěděl se, že se pán dnes jenom maličko opozdil. Po jídle jsme tedy kopeček zdolali znovu. Pán nám chtěl dát vstup grátis (když už jsme se sem dnes vyškrábali podruhé), to jsme ale odmítli (o to nám nešlo, rádi na rozhlednu přispějeme). Nedal jinak, zdarma pustil aspoň děti.
Vyhlídka nebyla díky mrakům úplně do daleka, ale pořád to bylo o dost lepší, než při naší dřívější návštěvě. Před námi 6 km vzdálená Vlčí hora - náš další cíl
Vlčí hora je zalesněná protáhlá kupa nacházející se ve Šluknovské pahorkatině.
Na vrcholu jsou roztroušena skaliska čediče; sloupy obsahující značné množství magnetitu, vychylující střelku kompasu. Kompas jsme s sebou neměli, nebylo jak tento jev ověřit. Šli jsme tam hlavně kvůli rozhledně.
Luděk rád chodí proti proudu, tady vymyslel zkratku po nepoužívaných kolejích. U dětí se to setkalo docela s úspěchem.
Vzhůru na Vlčí horu - čeká nás další rozhledna.
Rozhledna stojí na vrcholu kopce vulkanického původu tvořeného čedičem a magnetovcem, který je zde značně obsažen a vychyluje střelku kompasu až o 40 stupňů. 65 vnitřních schodů vás zavede 19 metrů vysoko, odkud spatříte výhled na České a Saské Švýcarsko, Lužické hory, Labské pískovce i Krušné hory.
Výhled byl parádní, ale ne úplně dokonalý.
Vrcholek rozhledny se prý nachází 600 m vysoko.
Dneska jsme zaplatili trochu víc
Typické lužickohorské chaloupky s Vlčí horou
Lesní technikou totálně zničená cesta ani ne kilometr od hranice národního parku - ve kterém strašně vadí, že trempové přespávaj v lese :-(
Zřícenina hradu Krásný Buk
Pramen Zelený čtvrtek na kraji Krásné Lípy (mimochodem, moc "krásné" město - dobrá polovina města jsou ruiny továren a opuštěné domy)
Náměstí v Krásné Lípě. Na cestu jsme si koupili kebab a pak už jenom došli na vlak, který nás bez přestupu dovezl domů. Prázdniny tímto končí.