Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 12. - 15. 4. 2019
Účastníci: Markéta, Víťa, Šárka, babička Eva z Prahy
Po velkém úspěchu loňské velikonoční návštěvy Berlína jsme chtěli vlakový prodloužený poznávací víkend nějakého města zopakovat i letos. Volba padla na Budapešť a termín zvolen týden před velikonocemi. Ty jsme letos plánovali strávit na kole, a tak nezbývalo, než vyrazit jindy a děti v pondělí uvolnit ze školy.
A co v Budapešti vidět? Záleží, co vás zajímá. I za ty pouhé dva dny se dá to hlavní z maďarské metropole poznat, včetně návštěvy místních termálních lázní. Chladné a pošmourné počasí k tomu vyloženě vybízelo.
První den jsme obcházeli památky pěšky, občas se svezli metrem (včetně jízdy údajně třetím nejstarším metrem světa po Londýně a Chicagu, v Evropě druhým nejstarším) nebo tramvají. Mezi hlavní pamětihodnosti města patří Bazilika svatého Štěpána, Parlament, Rybářská bašta, Budínský hrad a kopec Gellért s Citadelou a památníkem. U toho jsme míjeli četné sochy, typické pro Budapešť a užívali si výhledů na město rozpůlené řekou Dunaj z okolních vršků. Druhý den jsme metrem a autobusem vyrazili do čtvrti Óbuda, kam mě nalákala socha lidí s deštníkama. Zpět do centra jsme se vydali pěšky přes Markétin ostrov. Odpoledne nás čekala návštěva lázní Széchenyi, kam jsme s dětmi dojeli metrem (babička na kole) a pěšky přes náměstí hrdinů a kolem hradu Vajdahunyad.
Rychlík Praha - Budapešť právě dorazil na nádraží Keleti. Abychom po městě dlouho netápali, rezervovali jsme si apartmán nedaleko nádraží.
Jde o starý byt v retro stylu, připadala jsem si tady jako u babičky na Vinohradech
Bazilika sv. Štěpána je vedle ostřihomské baziliky nejvýznamnější duchovní stavbou v Maďarsku.
U nás sotva roztál sníh, a tady už kvetou tulipány. Jen Šárka se moc nechtěla fotit.
Babičce se moc pěšky chodit po městě nechtělo, tak si - podobně jako vloni v Berlíně - půjčila městské kolo a naše cesty se tak rozdělily.
Nás už to pěšky také nebavilo, tak jsme se svezli metrem...
Budova parlamentu (Országház) patří k nejvýraznějším a nejkrásnějším stavbám celého města.
Je považována za jednu z největších vládních budov v Evropě.
Dokonce se nám povedlo zahlédnout střídání stráží
Hned naproti parlamentu (na druhou stranu od řeky) stojí Etnografické muzeum
My se ale vydáváme směrem k řece. Na druhé straně přes řeku je vidět Budínský hrad (nalevo) a Rybářská bašta (napravo)
Rybářská bašta je relativně nenápadná stavba
Budapešťské tramvaje jsou kouzelné, svezli jsme se kousek po nábřeží
Budínský hrad. Budapešť může svojí polohou LEHCE připomínat Prahu, moje rodné město, takže města rozkládající se na kopečkách s protékající řekou mají pro mě silnější atmosféru, vnímám je jako hezčí.
Na oběd musíme zajít do McD :-)
Jedna z budapešťských soch je dívka se psem.
A opět jedeme kousek tramvají, Víťa si ji fotí.
Socha malíře Ignáce Roskovicse
Už doma při přípravě zajímavostí jsem našla, že je možné v rámci prohlídky města absolvovat jízdu plovoucím autobusem, tzv. RiverRide. Nakonec to bylo příliš komplikované (musel se rezervovat přesný čas a jízda-plavba docela dlouho trvala) a i drahé, tak jsme na autobus koukali z pevniny.
Zdálo se nám to i bezpečnější :-)
Na nábřeží se nachází zajímavá socha nazvaná "Boty na dunajském nábřeží"
Šedesát párů bot mužů, žen a dětí připomínají smrt Židů v Budapešti za druhé světové války. Velice působivé.
Pěšky na Rybářskou baštu jdeme kolem Matyášova chrámu
Rybářská bašta (Halászbástya) je další nezbytnou zastávkou v Budapešti
I v chladném dubnovém dni je tady plno turistů
Výhled od bašty je fantastický. Bašta stojí v Budě, parlament v Pešti.
Víťa s Šárkou v Budapešti
Jedna z věžiček Rybářské bašty. Vzpomínám, jak jsme sem před 17 lety vyjeli s Luďkem na kolách, při naší druhé cestě ze slovenského Štúrova až do chorvatského Zadaru.
Budínský hrad je historický hrad, někdejší palác a sídlo uherských králů. Dnes je zde muzeum.
Abychom se dostali na vrch Gellért, musíme z hřebene sestoupit zase na úroveň Dunaje. Převýšení je směšné, ale po celodenním trajdání po městě už se únava trochu hlásí.
Výhled na město a na Széchenyi lánchíd, což je nejstarší most v Budapešti, který spojil dvě města, Budu a Pešť
Procházíme zahrady pod hradem
A to už stoupáme na Gellért a cestou míjíme sochu Princ Buda a princezna Pest
Spojení dvou měst rozdělených řekou Dunaj
Výhled na město z Gellértu, a hlavně Budínský hrad tady vynikne v celé své velikosti
Socha Svobody na 26metrovém podstavci na vrchu Gellért byla vztyčena v roce 1947 na památku osvobození Maďarska od nacismu během druhé světové války.
Stojí za to sem vyjít, i když vyhlídku v dnešním dni kazí pošmourné počasí.
Cestou zpět dolů k řece byla Šárka celá u vytržení z pampelišek, které zde už kvetly v plné kráse
A ten popluje až do Dunajské delty :-)
Měli jsme koupené celodenní jízdenky na budapešťské MHD, takže před cestou domů jsme si ještě projeli celou trasu historického metra M1. Je fakt roztomilé.
A jéje, tady někdo jízdenku neměl.
Trasa Metra M1 je dlouhá 5 kilometrů a nachází se na ní 11 stanic, vede v podstatě pod rušnou Andrássyho ulicí. Stanice se nacházejí těsně povrchem země, v podstatě jakoby v prvním patře pod ním.
Vysoké stropy a obří dveře v našem bytečku.
Zbývající trasy metra už připomínají to pražské.
I jejich linky jsou podobné.
I vagónky jsou jasný design alá mitiščinskij mašinostrojitelnyj zavod :-)
Potkali jsme další zajímavou sochu, Szindbad - lodník. Vyloženě vyzývá k posezení.
Sousoší Várakozók - lidé s deštníky
Je to velice hezké sousoší.
Zpátky jdeme pěšky přes Markétin ostrov (Margit sziget), který je dnes rekreační oblastí
Nachází se zde několik zajímavých staveb a historických památek. Vodárenská věž, japonská zahrada, ruiny bývalého kláštera...
Dnes se zde ale koná maratónský běh a celé město tím žije. Toitoiky ve formě pisoárů jsem viděla poprvé :-)
Vodní autobus zajíždí až sem
Přes ostrov a po nábřeží se táhne šňůra běžců
My se noříme zpět do centra a touláme se ještě trochu ulicemi.
Potkali jsme třeba inspektora Colomba s jeho psem
Na budově ministrerstva zemědělství je umístěn další zajímavý památník obětem maďarské revoluce 25. října 1956, známý jako "krvavý čtvrtek"
O pár ulice jsme potkali Ronalda Reagana
Další památník obětem německé okupace.
Socha tlustého policajta připomíná trochu českého Švejka a je obtížné ji v těch davech lidí neminout :-)
Nějaký budapešťský bezdomovec měl postýlku fakt stylovou :-)
Zpět u baziliky svatého Štěpána
Někde jsem se dočetla o vyhlášené zmrzlině podávané nikoli po kopečkách, ale ve tvaru okvětních lístků
I když nebylo na zmrzlinu úplně teplo, neodolali jsme :-)
Tak tam by mě nikdo nedostal
Oběd jsme si dali v nestylovějším McD v Budapešti
McD ve staré budově hned vedle nádraží Nyugati
Víťa si zkouší babiččino městské kolo
Odpoledne se vydáváme metrem do termálních lázní. Fronta u nápisu na Náměstí hrdinů
Termální lázně Széchenyi, babička sem jela na kole a teď řeší, kde ho zamkne.
Je tu trošku narváno, ale lázně jsou stylové
A poslední den se už s Budapeští loučíme. Bylo to fajn!
Nahrávání ...
