Rubrika:
2018, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 26. - 28. 5. 2018
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka
Ujeté kilometry: 148 km
Směr této výpravy nám trošku neplánovaně stanovil jeden náš dobrý zákazník. Bylo potřeba doručit objemnější zboží do Bytči, a když jsme si spočítali, kolik by stála přeprava několikakusové zásilky PPL, vycházelo levněji se na Slovensko vydat osobně s tím, že když už tam budeme, uděláme si tam výlet. Mě to táhlo spíš na pěší, ale předpověď hlásila silné bouřky a tak jsem byla na vážkách, zda je rozumné se na hřebenové túry vydávat. Na kole se člověk pohybuje přeci jenom spíš víc v údolích a když už je nahoře, dolů se vždycky sjede rychleji. Luděk, ten to uvítal, kolu dá většinou přednost. Na víkend jsme nezvykle vyrazili až v sobotu ráno, a pouze s Šárkou. Víťa měl v pátek a v sobotu hasičské závody, po kterých si ho vyzvedli děda a babi z Heroltic. Na to konto jsme si vzali volno na pondělí, aby to mělo alespoň trochu cenu.
Volba padla na Bílé Karpaty, protože jsme tam nebyli už strašně dlouho, a s dětmi vůbec. Zavzpomínali jsme si na pěší vandr z roku 2004, kdy hranice mezi Českem a Slovenskem byly ještě částečně hlídané. Dneska už zátarasy na lesních cestách nepotkáte, natož pohraničníka a na Lopeníku stojí rozhledna jako symbol česko-slovenského přátelství.
Strmá vápencová bradla, která dala pohoří název, se dál vypínají na slovenské straně hor, a vzácné orchideje prý pořád ještě zdobí bělokarpatské louky.
Přejezd Bílých Karpat na kole natěžko je náročný. Cesty, které nám navrhly mapy.cz byly nesjízdné, k tomu horko a dusno, a nekonečná stoupání na nejvyšší vrcholy, u kterých jsme horko těžko vymýšleli varianty, abychom zbytečně neztráceli pracně nabytou výšku. Kilometrů nebylo moc, zato těch nastoupaných metrů tachometr ukázal přes 2500! Ale nocleh na v nedělním večeru opuštěném Velkém Lopeníku (až na tu vzdálenou bouřku, která se chvíli přibližovala!), neměl chybu. Všechny ty vrcholky jsme nakonec zvládli i přes technické obtíže, které se ukázaly. Šárce v tom horku a na kamenitých cestách povolila stará záplata a jak je dobře známo, záplata přes záplatu drží hodně blbě. Náhradní duše ležela zapomenutá doma… Při výjezdu na Velkou Javořinu, nejvyšší horu, zase Luďkovi popraskaly dvě špice a ráfek, že dolů z kopce do Nového Mesta nad Váhom jel s takovou osmou, že to byl zázrak, že vůbec dojel.
Nakonec jsem tak uznala i já, že bylo dobře, že jsme vyrazili na kole a závady se tak mohly projevit ještě před letní dovolenou…
Nahrávání ...
