Rubrika:
2016
Datum výpravy: 28.9. – 30.9.2016
Účastníci: Pavel a Míla
Ujeté kilometry: 117km
Příjemně naladěni z týdenního přechodu Velké Fatry pokukujeme, kam bychom ještě letos vyrazili na víkend na kola. Prodloužený sváteční víkend na konci září si o takový výlet doslova koleduje. Tím spíš, že předpověď je slibná.
Jedno z bílých míst na mapě je pro mě Šluknovský výběžek. Vždy jsem do něj jen shlížel z hřebene Lužických hor, ale dál už jsem nikdy nevykročil. Za startovní a cílové místo volíme kamarády v Novém Boru, alespoň je navštívíme v jejich chaloupce na úpatí Lužických hor. Velkoryse se rozmachuji na mapě a navlékám na šňůru trasy jeden cíl za druhým. Vždyť to budou přece celé tři dny!
Jenže ouha! Přidalo se nakonec trochu komplikací a ve spojení s mým obvyklým rozmáchnutím na samotný Šluknovský výběžek vlastně ani nedošlo. Nejenže se ukázalo, že nezamířit rovnou do výběžku, ale zvolna jej oťukávat, znamenalo nestíhat, ale též zažívací viróza, kterou trpěly zejména děti kamarádů, je vysoce infekční, takže po dvou dnech inkubace doslova rozhodla, že výběžek dosažen nebude. Přímé následky odnesla Míla, mě naštěstí viróza neochromila, takže jsem mohl alespoň dovést výpravu zpátky do Boru.
Ale vůbec to neznamená, že bychom se po celé ty tři dny nudili nebo flákali. Ukázalo se, že Lužické hory a kraj kolem nich je doslova nabitý cíli k poznání. Ostatně posuďte sami při prohlížení fotek. Do Šluknovského výběžku se podíváme holt jindy.
Nadšeně se noříme do Lužických hor kousek od vrcholu Klíč
Za Klíčem se ohlížíme u kapličky v polích u Svoru
Z Rousínovského hrádku zbyly jen terénní úpravy
Na vrcholu hradního návrší je asi už jen patrný propad sklepa nebo hradní studny
Součástí hradu Milštejn je i skalní brána
Skalní brána na Milštejně vznikla uměle a byla součástí hradu
Hrad byl poničen lomem, ale nějaké to zdivo se ještě zachovalo
V zapadlém lomu pod hradem mají trampové chajdu
I v lesích Lužických hor je ukryté opevnění řopíků
U vodní nádrže Naděje, naposledy jsem tu byl s L+M na přelomu 2003/04 (viz.výprava Silvestr Stráž pod Ralskem)
Naskýtá se nám i výhled plochý vrchol Hvozdu s rozhlednou na jedné a chatou na druhé straně
Na přechodu ve Waltersdorfu mají památník obránci hranic z roku 1938
Sympatický rozcestník s vyřezávanými postavičkami u přechodu ve Waltersdorfu
Jsme přímo pod Luží na německé straně
A i když jsme pod Luží, kocháme se dalekými výhledy do Německa
Místo sjezdu do nížiny projíždíme skalami a měníme se na chvíli na pěší turisty
Horská chata Nonnenfelsen je doslova vestavěná do skály
Ale takovouhle skalní průrvu jsme tu nečekali
Teráska u chaty by zvala k občerstvení, ale mají zavřeno
Pod skalami leží lázeňské městečko Kurort Jonsdorf
Po přenocování v lesích míříme pod Hvozdem do Oybinu
Mohutná skála v Oybinu s hradem na vrcholu
Do Oybinu vede úzkokolejka z Žitavy, větší prohlídku Oybinu s hradem (v pozadí) necháváme na nějaký pěší výlet
Smírčí kříž u cesty ze 17.století
A konečně dorážíme k nejvýchodnějšímu bodu výpravy, trojmezí u Žitavy
Samotný bod trojmezí je mezi těmi vlajkami uprostřed řeky Nisy na soutoku s Oldřichovským potokem
Z německé strany hledíme přes Nisu do Polska a Čech
Honosné, ale notně zanedbané stavby v Žitavě. Toto bývala kasárna.
Uličkami Žitavy míříme do centra
Cyklotématické stojany na kola
Pěknou radnici v Žitavě mají
Žitavu opouštíme kolem rozsáhlých průmyslových areálů pamatujících rozmach průmyslové revoluce
Na kraji Žitavy hledíme přes zatopený bývalý uhelný důl na hřeben Lužických hor, z německé strany nazývaných Žitavské
Na těžbu uhlí tu mají vystavené i ukázky důlní techniky
Od Žitavy nás doprovází Horst, lámanou češtinou mluvící velmi aktivní a na kole úctyhodně jezdící cyklokolega v důchodu. Stavíme v jeho oblíbené pekárně.
Zde v Mittelherwigsdorfu se odděluje železnice zpátky do Čech na Varnsdorf
Vodní zámek v Hainewalde, připomíná mi to jihočeskou Kratochvíli
Hned naproti mají v Hainewalde druhý zámek
Pro tento kraj jsou typické tzv.podstávkové domy
Něco ze zdejší architektury
Podstávkové domy mají mnoho podob
Jak mávnutím proutku jsme rázem zpátky v Čechách ve Varnsdorfu
Zato socialistické stavitelství si s kombinací architektur nebralo servítky
Pekárnu a cukrárnu Sluníčko ve Varnsdorfu můžeme doporučit, Horsta jsme za jeho průvodcovské služby pozvali na kávu
Chodit ve Varnsdorfu na poštu je také radost z architektury
Dobýváme rozhlednu Hrádek ve Varnsdorfu, Horst statečně šlape také
Na tuto rozhlednu by se Markéta nebála
Varnsdorf nám leží u nohou
Zaostřeno na daleký Ještěd
Rozhledna Hrádek, radost pohledět, bývala tu vyhlídková restaurace
Mně tolik známý Tolštejn s Jedlovou z dosud nepoznané strany
Luž odsud vypadá pěkně vysoká. A to jsme sem včera shlíželi z jejího úpatí.
Můžeme se tu pokochat i výstavou fotek krás Lužických hor
Málem ta krásná stavba na Hrádku spadla, čest jejím zachráncům
Opouštíme Varnsdorf a ohlížíme se za Hrádkem, hned za ním je už zas Německo
Tři prameny Křinice jsou ukryté v lesích
Jeden z pramenů je v altánku
Další dva jsou hned vedle, tady by byl nocleh
V Krásné Lípě mají přes pod náměstím schovanou Křinici mostek ozdobený symboly čtyř živlů
Kousek za Krásnou Lípou dobýváme hrad Krásný Buk
Nezbyly z něj jen terénní úpravy ale uprostřed jsou schované základy válcové věže
Zbytky věže na Krásném Buku
V podvečer už vzhlížíme k dnešnímu cíli, Vlčí hoře
Ještě stavíme u památníčku na různých místech Evropy padlých místních německých vojáků z první světové války
Ke geologické mapě v Zahradách už dojíždíme pozdě, kocháme se alespoň upravenou zahrádkou vedle
Podvečer s výhledem na hřeben Lužických hor
Na úpatí hory pramení Veroničin pramen, prý tekl i v těch nejsušších dobách, nám samozřejmě neteče
Vrchol hory dobýváme za tmy a tak raději stavíme stan na jejím úpatí. A jdeme se koupat!
Druhý den je Míle zle. Vrchol s rozhlednou dobývám podruhé už jen sám.
Staré turistické značení 70.let, po stěnách fotky rozhleden
Vše dostatečně bytelné, ani na Vlčí horu by se Markéta nebála ;-) Vrchol rozhledny ukazuje rovných 600 m n.m.
Rozhledna Dymník nad Rumburkem v dohledu, holt někdy příště
Výhledy k Českosaskému Švýcarsku
Od roku 2003 co byl poprvé dobyt Děčínský Sněžník slouží jako orientační bod výhledů (viz.výprava Českosaské Švýcarsko 2003)
Německá rozhledna Weifberg, skálu na pozadí se mi nepodařilo identifikovat
Jo, to bylo už dávno, co stál vstup na rozhlednu 1Kčs (někdy později zdražili na 2)
Otáčíme k návratu a projíždíme nádhernými roklemi Českosaského Švýcarska
Skály připomínají hlavy obrů
Ikonka Kyjovského hrádku táhne nahoru do skal
Vrchol skal ukazuje praporek
Schodiště v těsné průrvě ale stoupá dál
Až se ocitám na plochém návrší, po Kyjovském hrádku ani památky
Procházím tedy celou stezku skalami, míjím tuto edukativní lavičku s rozpětím křídel ptáků
Vyhlídce ze Skalních bratrů brání bohužel stromy
Skalní bloky popadané do údolí Křinice
Bloky skal zavalily údolí, až vznikly průrvy nebo dokonce malá jeskyně
Restaurace Stará hospoda v Doubici je vyhlášená i pro park dřevěných soch
Tak tohle jim nevěřím :-)
Park soch je pro děti ráj
I kdejaký chlap by se tu rád změnil v kluka
Vystavena je tu i parní mašinka z nějaké lesní úzkokolejky
Inspirace pro rodiče co postavit dětem na zahrádce
Ještě že tak velcí mravenci nejsou, docela bych se bál
Zužitkovat k sochání se dá v lese kdeco a je to pak pěkně maskované
Loupežnická rodinka z jiné oblasti pískovcových skal
A na vše tu dohlíží snad sám Klement Gottwald s obrněnou stráží
I sochy mají svůj hřbitov
Pro děti tu je přichystán i skalní labyrint
Pro geology i trocha těch čedičových sloupů
Po Chřibském hrádku zbyla jen vytesaná prohlubeň na vrcholu skaliska
Z Chřibské pochází cestovatel Tadeáš Haenke
Nejstarší evropská sklárna v Chřibské byla bohužel před pár lety zrušena
Těsně před cílem míjíme pomníček Tomáše Holého, dětského herce našeho mládí
Nahrávání ...
