Rubrika:
2016
Datum výpravy: 30.3.2016
Účastníci: Markéta, Luděk
Když jsme podnikali velikonoční výlety na běžkách, tak nějak jsme počítali s tím, že za krásného slunečného počasí sníh dlouho nevydrží, proto jsme to brali jako poslední běžkování této zimní sezóny. Nicméně pravda je taková, že sníh ve vyšších polohách ubývá velmi zvolna a protože ho zásoba byla slušná a kvalita výborná, neodolali jsme s Luďkem a za sněhem do hor se vypravili ještě jednou. Chtělo to rychle, meteorologové slibovali rekordní teploty nad dvacet stupňů a tak aby to mělo ještě smysl. Jako jediný možný den v týdnu se ukázala středa, a i když zrovna na tento den byl hlášený déšť, nedbali jsme špatné předpovědi a vyrazili! A udělali jsme dobře. Oblastí, kde se ještě dalo běžkovat, už moc nebylo a my si vybrali Jeseníky, kde jsme tuto zimu ještě vlastně pořádně nebyli (když pominu Luďka, který si v lednu na Šerák zajel s K. Kaplanem, ale on nefotí…). Vybrali jsme trasu stejnou, jako jsme jeli v roce 2011 (ježiš, to to letí…!), jen v opačném směru. Bylo nám totiž jasné, že nad Skřítkem už žádný sníh nebude a oblasti bez sněhu bude lepší projít pěšky.
Noční mráz je dobré znamení až na to, že se musí oškrábat auto. Snad už tuto zimu naposledy. Děti necháváme ve škole a frčíme do hor...
Auto parkujeme v Rapotíně u kostela (stejně jako v roce 2011) a čekáme na autobus.
Startovní sedlo Skřítek. Pozitivní bylo, že kromě nás vystoupil z autobusu ještě jeden běžkař!
Připadáme si jako blázni, když s lyžema v ruce stoupáme a po sněhu nejsou ani památky.
Rychle ale nabíráme nadmořskou výšku a pomalu se nějaký ten sníh objevuje. Velmi sporadicky ovšem.
Ale ani jakási psychologická hranice 1000 metrů nepřinesla souvislou vrstvu sněhu.
Pod Ztracenými kameny (cca 1250 m) už trochu propadám panice a vidím se v duchu, jak neseme běžky trapně celou cestu v ruce.
Z kamenů je úžasná vyhlídka. Minule se stmívalo a my kolem jenom rychle profrčeli ve spěchu na autobus. Dneska máme čas...
Vyhlídka je v dnešním dni naprosto dokonalá. A to mělo pršet!
Na obzoru Beskydy s Lysou horou uprostřed!
Za Pecí (1311 m) konečně nasazujeme lyže a jedeme!
Výhledy do podhůří bez sněhu
Detail na Slezskou hartu u Bruntálu (vloni jsme z její hráze koukali na hřeben Jeseníků s Pradědem, teď koukáme obráceně) a napravo výrazná bývalá sopka Velký Roudný
Ohlédnutí zpátky - tento hřebínek je asi nejhezčí trasa v Jeseníkách
Praděd z hřebene, vysílač vypadá jako by stál nedaleko, ale když popojdete kousek, objeví se až na dalším kopci :-)
Vysoká hole (1464 m). Tady je vidět ta nutná ztráta výšky.
Praděd a Petrovy kameny. Sjezdovky stále jedou.
Petrovy kameny podcházíme a sjíždíme na Ovčárnu. Tohoto úseku jsem se trochu obávala, ale sníh je perfektní - pevný podklad a povrch maličko rozměklý (ne zledovatělý) - takže se dá jet úplně kudy člověk chce.
Na Praděd stoupáme po sjezdovce
Ohlédnutí za projetou trasou.
Luděk s Pradědem (nebo Pradědou?)
V restauraci nezbytný panáček
Během oběda se ale zatáhlo a začalo mrholit. Předpověď vyšla, jen ten mrak dorazil o pár hodin později. Teď už nám to ale nevadí :-)
Na Švýcárně už regulerně prší, ale stále se jede dobře. Protijedoucí nás infomovali, že se dá sjet až na sedlo, ale my to na Petrovce stáčíme dolů do Koutů, abychom na ČHS nemuseli dlouho čekat na bus a byli tak doma dřív.
Sníh na trase končí a s ním i naše běžkování této zimy. Rozloučení se sezónou bylo skvělé!
Příspěvek byl publikován v rubrice
2016 s lokalitami
Jeseníky,
Lesovna-Těchonín.
Nahrávání ...
