Rubrika:
2009, Cykloexpedice
Datum výpravy: 22.04.2009 - 11.05.2009
Účastníci: Pavel, Míla
Ujeté kilometry: 1472 km
Když jsme zas přemýšleli, kam na dovolenou, nějak nás to táhlo dál než obvykle. Létat s koly jsme se naučili v Portugalsku, takže už to nebylo jen o místech, kam se dostaneme po svých nebo kam dojedeme autem. Co se takhle vydat za hranice staré Evropy, co třeba přes oceán? A když Iberie vypsala letenky na Kubu za poloviční ceny obvyklých cen, byl cíl vymyšlen. Co tam zažijeme v tom dalekém Karibiku? Nesežere nás tam něco? Jaké to bude vrátit se do socialismu po dvaceti letech? Kdesi jsem četl, že být na Kubě je jako vidět dokumentární film z dob socialismu, ale vidět ho na vlastní oči a barevně. Také doporučení kamarádů byla více než pozitivní. Dostali jsme spoustu rad od zkušenějších. A tak jsme letěli.Vše pozitivní o Kubě se potvrdilo, vše negativní nenaplnilo. Rozhodně jsem se nechtěli nechat zavřít do nějakého letoviska a vozit klimatizovanými autobusy, to bychom z Kuby nic moc neměli. Daleko více si ceníme všech těch kontaktů s místními lidmi, ke kterým jsme měli tak blízko, jak jen cyklista může ze svého sedla k lidem mít. Na Kubě na vás dýchnou šedesátá americká léta, když míjíte ta krásná americká auta té doby. Kolikrát si už jen říkáte, že z některého by už pro dokonalost mohl vystoupit Elvis. Dýchnou na vás také šedesátá léta našeho socialismu, když vás míjí traktory a vozy s plnými korbami lidí cestujících za prací nebo když míjíte státní statky a zemědělská družstva obhospodařující kdysi koloniální plantáže. A vzpomínat na naše doby minulé můžete i v okamžicích, kdy Kubánci jezdí na našich jawách či vám vyprávějí, jak byli v Československu za prací. Potěší i to, že všichni vědí, kde naše daleká zem je. Potvrdíte si také pravidlo, že čím materiálně chudší člověk je, tím může být jen bohatší duchem a laskavější. Zkaženost penězi jsme poznali jen někde v turistických lokalitách, všude jinde k nám byli vstřícní a laskaví. A to i přes to, že všem muselo být z našeho zjevu a projevu jasné, že jsme jen turisté a nikoli místní. Mohli z nás tahat konvertibilní pesa, posílat nás do prodejen pro turisty, ale nečinili tak. O to víc jsme ocenili, když jsme s nimi mohli jíst obložené housky v kafetériích, když jsme s nimi mohli stát ve frontě na točenou zmrzlinu nebo je třeba i pozvat na jejich kubánský rum.Nakonec jsme z té Kuby viděli polovinu. Víc se proti tomu větru za ty tři týdny nedalo ujet. Však má také Kuba na délku nějakých 1200km. Nechat se někam převážet jsme nechtěli. Hezky pěkně všechno po svých. Přejídali jsme se ananasy a mangem, užívali pláží, nechali se spalovat nepřetržitým sluncem. Počasí vyšlo skvěle, až moc. Po nekonečném azuru jsme se už těšili do našeho mírnějšího pásma. Obtěžkáni zážitky jsme se nakonec zvedli nad velkou louži a přeletěli zpět. Malý kousek toho ostrova svobody zůstal v našich srdcích.