Rubrika:
2015, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 1. 4. - 5. 4. 2015
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Nejprve to vypadalo, že bude letos slabá zima. A když už se člověk začal těšit na jaro, přišla předpověď s dalším sněžením; meteorologové dokonce vyhrožovali, že na horách napadne až 30 – 40 cm nového sněhu. Vypadalo to vážně! Už jsme měli přezuty letní pneumatiky a lyžovat se nám nechtělo. Kolo nepřicházelo do úvahy, tak jedině pěší výlet. Napadlo nás, že už jsme dlouho nebyli v Českosaském Švýcarsku. Kraj, kam jsme „zamlada“ poměrně často jezdili z Prahy na vandry, ale nyní, když bydlíme na opačném konci republiky, je poněkud opomíjený. Luděk tam v podstatě, kromě krátkého výpadu v roce 2003, ještě pořádně nebyl.
Vše se zdálo být ideální. Děti milují skalní prolejzačky, navíc překvapení, plavba na lodičkách v soutěskách se akorát měla o tomto víkendu zahajovat a takhle zjara by tam ani nemusel být nával. Navíc, v tamějších nadmořských výškách snad tolik sněžit nebude.
Chyba lávky! Velikonoce byly, narozdíl od vánoc, bílé po celé republice. A jak to bylo s tím návalem? Narazili jsme už při hledání ubytování. Chtěli jsme se ubytovat už od středy a všude, kam jsem volala, měli už obsazeno. Pravda, zkoušela jsem jen to levnější, ale i tak jsem byla docela nemile překvapena. Nakonec jsme sehnali chatičku v Intercampu Mosquito ve Vysoké Lípě . No, v létě by nás tam podle názvu nedostali, v zimě snad komáři nehrozí. Do chatičky je možné za příplatek půjčit si přímotop – snad tedy ty zimní velikonoce přežijeme.
Výlety jsme nakonec podnikli tři. V pondělí jsme totiž již chtěli být doma, aby kluci (Luděk s Víťou) mohli jít na vesnickou koledu, která se u nás v Těchoníně docela dodržuje.
1. Z Vysoké Lípy na Rudolfův kámen – Mariina vyhlídka – údolím Jetřichovické Bělé k Dolskému mlýnu a zpět do kempu
2. Z Vysoké Lípy do Divoké a Edmundovy (Tiché) soutěsky – na Pravčickou bránu a z Mezní louky stopem do kempu (Dobrý den, jedete do Lípy? Máte doufám na mysli Vysokou? … no jo, těch Lip je poblíž několik dalších … Česká, Krásná….)
3. Okruh v „Zadní zemi“. Autem do Doubice a pak pěšky – Tokání – Černá brána – Doubice
4. bonus cestou zpět: Panská skála a prohlídka skalního hradu Sloup
Intercamp Mosquito ve Vysoké Lípě . Světový název, ale chatky jsou úplně obyčejné.
Vyrážíme na první výlet a sněží.
Pláštěnky jsou trochu nepatřičné :-)
Vrstva sněhu přibývá docela rychle.
Ve skalách... na červené značce
Nad námi Rudolfův kámen - vyhlídka.
Na té značce je napsáno "Náročný výstup". Smála jsem se tomu, ale nakonec jsem se docela bála. Schody vytesané do skály, žebříky ... na tom všem 10 cm sněhu.
Kluci zmizeli nahoře a šplhat nahoru v kluzkém terénu bylo o hubu. Šárku jsem nakonec nechala na půli cesty (s příkazem: čekej) a lezu nahoru sama.
Altán nahoře. Má odsud být skvělý výhled...
Uvnitř altánu, který měl sloužit jako pozorovatelna pro požární hlídky.
Důkaz, že jsem vylezla! Rychle fotku a honem dolů za Šárkou.
Cestou není hospoda, musíme si dát svačinku vlastní.
Při sezení je zima, rohlík do ruky a šlapeme dál.
Pokračujeme po červené dál pod skalními převisy.
Vyhlídkové místo Vilemínina stěna. Naštěstí se nemusí nikam šplhat...
Vlevo Mariina vyhlídka na Mariině skále (kam míříme) a pod námi Jetřichovice. Tam taky míříme.
Žebřík na Mariinu vyhlídku vede skrz skalní štěrbinu, není na něm naštěstí tolik sněhu a dá se to.
Nahoře na Mariině vyhlídce
Pohled zpět k Vilemínině stěně a Rudolfově kameni
Pohled k Jetřichovicím. Jedním slovem úžasné!
Luděk s Šárkou lezou na vyhlídku.
Sestupujeme do Jetřichovic
Ohlédnutí za Mariinou skálou s altánkem
Zámek v Jetřichovicích a Mariina vyhlídka. Začíná se oteplovat, sníh taje a mně se zapařil foťák :-)
Skály nad Jetřichovicemi. Takové malé "monument valley"
Půvabná chaloupka v Jetřichovicích se spoustou dřeva (asi sem přes zimu nikdo nejezdil)
Pramen v údolí Jetřichovické Bělé
Uvnitř Dolského mlýna. Natáčela se tady Pyšná princezna a další pohádky...
A jsme zpět u kempu. Sníh už roztál, ale na kopcích okolo se ještě drží
Přes noc opět nasněžilo, takže další ráno opět vyrážíme a je bílo. Předpověď už však další sněžení nehlásí.
Sestupujeme do Divoké soutěsky
Divoká soutěska na říčce Kamenici
Cesta je úžasně přilepena na skalní stěny
Přístaviště, lodičky plují dneska poprvé v této sezóně
Pán nám vypráví, kolikrát denně se v sezoně musí s lodičkou otočit. Už jsem to zapomněla, ale bylo to slušné číslo!
Dolní přístaviště. Vystupovat a jde se pěšky.
Tunel vzniklý ze spadlého kamene
Z Divoké soutěsky přecházíme do Tiché /resp. Edmundovy/
Další skalní tunel - tentokrát ale nepřírodní
A jsme v přístavišti. Tady už sami bohužel nejsme...
Ale nakonec jsme zjistili, že většina lidí tu není kvůli lodičkám a tak plujeme skoro sami. Včetně psa :-)
Vyprávění lodivoda je velice vtipné :-)
Ukazuje rodinku: babičku, děti, rodiče a vypráví k tomu příběhy
A když plavba skončila, musíme zase po svých...
A pěkně zvostra nahoru na Pravčickou bránu!
Jeden z nejznámějších skalních útvarů v česku
Nedalo nám to a zaplatili jsme si vstup na vyhlídku. Stálo to za to!
Vyhlídla na údolí Labe, Labské pískovce.
Prostě neskutečné, dochází mi slova.
Vyhlídky jsou dobře zabezpečené.
Pravčická brána s restaurací Sokolí hnízdo (ta je zavřená)
Ještě jedna fotka a jdeme. Cesta je ještě daleká...
Po červené pod stěnami Labských pískovců...
Místo sněhu začíná pršet!
Po červené pod stěnami Labských pískovců - je to zároveň naučná stezka
Třetí výlet začal přejezdem autem do Doubice
Víťa, nedbal úsloví "jména hloupých na všech sloupích" a vyryl své jméno do pískovcového kamene. Prý, až tady půjde přístě, aby si to pamatoval :-)
Po žluté směr skalní město "Úzké schody"
Před vstupem do myší díry...
...nebo taky úzkých či trpasličích schodů...
Na Tokání stojí několik budov (bývalých mysliven) v alpském stylu. Původně jsme chtěli bydlet zde, bylo však beznadějně obsazeno...
Z Tokání po modré. Jsme tady trochu výš a sníh se stále drží.
Skoro nikoho nepotkáváme a to je úžasné!
U Černé brány. Úplně na konci světa...
Za branou (a za potůčkem) je Německo. Jak to tu asi vypadalo před 89 rokem? Bylo tam sice NDR, ale... Láká nás to i z německé strany, ale to zase někdy příště.
Ani dneska tu moc lidí neprojde, cesta zarůstá.
Máme málo času, zkracujeme si to za Hadím pramenem po "silnici" vytesané mezi skalami
A to už se vracíme. Cesta vede kolem Panské skály, nezbývá, než se sem zase po letech mrknout (byli jsme tady s Luďkem na asi druhém společném výletě) a ukázat ji dětem...
Panská skála (Varhany) jsou také známy z pohádky Pyšná princezna
Z vrcholku je nádherný výhled, dnes je však trochu pod mrakem
Nechce se nám domů, tak se ještě stavujeme ve Sloupu v Čechách
A jdeme na prohlídku hradu. Je doslova vytesán do kamene.
Výhled na protější kopec, kde stojí rozhledna Na stráži
Stavujeme se na obědě a ochutnáváme jarní zelené pivo :-) To ještě netušíme, že jaro ani zdaleka přijít nehodlá!