Rubrika:
2023, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 25. - 28. 2. 2023
Účastníci: Markéta, Víťa a Šárka
Našemu Víťovi bylo vloni 15 a protože to jsou narozeniny kulaté a tak trochu přelomové, dostal dárek netradiční.
Milý Víťo,
k Tvým patnáctým narozeninám bychom ti rádi věnovali speciální dárek – výlet dle vlastního přání na 3 dny do Tebou vybraného místa v Evropě v doprovodu jednoho z nás. Výběr bude jen a jen na Tobě – stačí ukázat prstem na mapu. Město, příroda, památková rezervace, nebo třeba zdolání nějaké hory…
Máma a táta
Největší radost z dárku měla Šárka. „Já bych byla strašně šťastná něco takového dostat!“ nadskakovala, protože věděla, že jí bude patnáct už za rok a půl.
Víťa zvedl od dárkového poukazu oči a jeho první jeho reakce byla: „A to jako na kole?“ „Když si to budeš přát, může to být i na kole,“ odpověděla jsem se smíchem, „ale myšleno to tak nebylo.“ (jako chápu, že nový iphone by ocenil víc 🙂 )
Jenže hned po narozeninách mu začala poměrně intenzivní příprava na přijímačky, a květen a červen pak utekly nějak rychle… Zkrátka do léta na dárek bohužel nedošlo. Ani na podzim to nebylo lepší, to zase nastalo zvykání na střední školu, internát, dojíždění. A tak tu najednou byly narozeniny šestnácté a hrozilo, že se na dárek zapomene. Což by sice znamenalo, že ušetřím, ale to jsem nechtěla.
Víťa toužil po návštěvě Londýna. A protože to je bratr velkorysý, vzali jsme s sebou i Šárku. Původní představu, že to bude speciální čas vyhrazený jen pro něho, nevyužil. Nepotřeboval s maminkou být sám. Tvoříme s dětmi skvělý tým, jsem zvyklá odjakživa brát je všude oba, když to šlo a tak to pro mne sice znamenalo vyšší náklady, ale nelituji – zase jsme si to víc užili ve třech. Výlet jsme nabízeli i tatínkovi, ale nestál o něj.
Jsem holka původem z Prahy, takže naplánovat prohlídky měst mi nedělá problémy. Desetimilionového Londýna jsem se však zprvu trochu zalekla. Kde začít? Přiznám se, že mě napadla i varianta jet s nějakou cestovní kanceláří. Děti to ale zamítly hned, přeci to zvládneme sami, ne? A měly pravdu. Ponořila jsem se do toho, plánování mě koneckonců baví. Dobře mi posloužily tyto stránky a nakonec si myslím, že jsme to vymyšlené měli pěkně a že to i dobře klaplo. Na odlet i přílet byly termíny dané, takže nějaké čarování s co nejlevnějšími letenkami nemělo smysl. Maximálně tak s leteckou společností a místem odletu a příletu. Obětovali jsme na to část Víťových jarňáků, ale stejně letos nebyl nikde pořádně sníh.
Výsledný itinerář byl následující:
Odlet v sobotu večer z Wroclawi na londýnské letiště Luton s Ryanair. Z letiště to je ještě zhruba hodina vlakem do centra města, a protože se mi nechtělo to řešit za tmy, v neznámém městě, naplánovala jsem nám první nocleh hned u letiště. Do hotelu jsme došli pěšky a do centra města se vlakem vydali až ráno, po snídani. Výhodu to mělo tu, že jsme v podstatě hned po vystoupení z vlaku byli v centru města, takže rovnou mohla začít prohlídka. Sice jsme si celý den nesli na zádech batohy, ale s nízkonákladovkou stejně žádné velké batohy mít nelze a hlavně, na tři dny jsme ani moc věcí neměli. První den byla na programu východní část Londýna, včetně návštěvy mrakodrapu The Shard, což jsem jako jediné měla rezervované a zaplacené ještě z domova. Pohybovali jsme se pěšky, hodinky večer ukázaly nachozených 16 kilometrů. Navečer jsme se vláčkem odebrali do hotelu na předměstí Greenwich. Další den jsme si pak pomohli vlakem a metrem a věnovali se památkám v západní části města, nachozeno skoro stejně.
Třetí den už bylo nutné se sbalit a protože letadlo odlétalo z Gatwicku až večer (Wizz Air), měli jsme ještě celý den, kdy jsme si prohlédli nějaké další zajímavosti, a došlo i na jízdu bezobslužnou tramvají DLR a také patrovým autobusem, tolik typickým právě pro Londýn. Večerní přílet do Prahy nebyl úplně marný – přespáním u babičky jsem za jednu noc v Londýně ušetřila 🙂
Orientaci a pohyb po městě jsme nakonec zvládli bezchybně (paradoxně, nejtěžší z celé cesty bylo najít stanoviště autobusu č. 106 směr letiště na nádraží ve Wroclawi 🙂 ), sice pořád mobil s mapou v ruce, ale zvládli jsme i MHD – vše fungovalo perfektně, jízdenky jsme řešili automatickým pípnutím platební kartou, na vlak posloužila aplikace Trainline. S angličtinou mi děti pomáhaly alespoň do té míry, že mluvit jsem sice musela já, ale oni daleko lépe rozumějí.
Na poznání hlavních památek Londýna považuji tři dny jako minimum, ale i při delším pobytu bych věděla, co dělat. Třeba výlet vláčkem k moři nebo návštěva hradu Windsor by určitě ještě stály za to!
Let za tmy. Holandsko z výšky. Je pěkně vidět pobřeží, kde země končí....
Upozornění na jiné zásuvky tu mají už na letišti. No tak uvidíme, třeba budou mít v hotelu ty evropské.
Hm, tak nemají. Tak šup na recepci, zapůjčit si adaptér.
Ranní výhled z okna našeho hotelu. Co deset minut přistávalo nějaké letadlo.
Poprvé v Londýně, poprvé v Anglii. Takhle nějak to vypadalo po vystoupení z vlaku, Londýn nás uvítal fakt stylově, okamžitě bylo jasné, že to tu bude trochu jiné
Tohle fakt mělo smysl! Mimochodem, levostranný provoz mě udivil takřka okamžitě, Jo, věděla jsem to, samozřejmě, ale nějaké rychlé přebíhání silnic, když "nic nejede" se může šeredně vymstít. Auta se totiž vždycky vyřítila ze směru, odkud jsem je fakt nečekala. A to nemluvím o kruhových objezdech :-)
Socha Wild Table of Love na Paternoster Square
Katedrála svatého Pavla (St Paul's Cathedral) se nachází nedaleko
Je tak ohromná, že se do objektivu ani nevejde!
Od katedrály už to není daleko k Temži. Přešli jsme ji po Millennium Bridge, most jen pro pěší. Vlevo jsou vidět mrakodrapy čtvrti City, napravo věž Shard. Návštěvu ale máme rezervovanou až na pozdější dobu.
Tate Modern - britské národní muzeum moderního umění. Tam nejdeme, umění nerozumíme.
Millenium Bridge a katedrála svatého Pavla.
Shakespeare's Globe - Shakespearovo divadlo je tak trochu utopené na nábřeží mezi výškovými budovami. Ale takový Londýn prostě je - historické budovy se mísí spolu s modernou,
Southwark Bridge - jeden z mostů přes Temži
Golden Hinde - replika vlajkové lodí Francise Draka, na níž obeplul v letech 1577–1580 zeměkouli.
Katedrála v Southwarku a nad ní se vypíná The Shard.
Památník Velkého požáru Londýna (1666), též zvaný Monument je 62 m vysoký.
Jdeme okouknout mrakodrapy čtvrti City a tak trochu doufáme, že bychom tu mohli narazit na nějaký bufet. Je totiž poledne... Ovšem kancelářská čtvrť je v neděli vylidněná.
Hele, tady někdo stanuje (pěkně si tam ten bezdomovec chrupkal)
Po dlouhém hledání nalezen bufet a tak mohl být splněn jeden z plánů - dát si tradiční fish & chips
Kostel opět v kombinaci s moderními domy
Taky znáte tu budovy ve tvaru okurky? Jmenuje se 30 St Mary Axe nebo taky Gherkin a docela se mezi sousedními velikány krčí.
Sousedé ji převyšují o hodně
Pomalu jsme došli k paláci a pevnosti Jeho Veličenstva, neboli Tower of London.
Sloužila jako pevnost, zbrojnice, pokladnice, mincovna, palác, místo poprav, observatoř, útočiště a vězení především pro vězně z vyšších vrstev.
Jenom jsme ho zvenčí obešli, o návštěvu děti nestály. Na pozadí všudypřítomné mrakodrapy
Čeká nás zvedací Tower Bridge, jeden z hlavních symbolů Londýna
Důkaz, že jsme tam fakt byli :-)
Protože jsme měli ještě docela hodně času a The Shard už nebyl daleko, přiměla jsem děti k návštěvě expozice mostu. Nutno dodat, že jejich motivace nejít byla finanční - prý jsou ty vstupy hodně drahé. Ale když už jsme tady, něco vidět musíme i zevnitř! Jedním z největších lákadel je prosklená podlaha na lávkách spojující obě věže mostu.
Vyhlídka z výšky 40 metrů
Vyhlídka z výšky 40 metrů
Vyhlídka z oken Tower Bridge na City a Tower
Vyhlídka na Temži a The Shard
Součástí prohlídky je i unikátní strojovna, málem jsme tam nešli, ale to bychom o hodně přišli.
Původně totiž bylo zvedání mostu ovládané parním strojem!
Most, slavnostně otevřený roku 1894, byl ve své době nejdůmyslnějším zvedacím mostem na světě. Dvě mostní křídla poháněly až do roku 1976 parní stroje.
Zvedací hydraulika byla poháněná párou a trvalo jen minutu, než se most zvedl do úhlu 86°. Dnes je hydraulika poháněná naftou a elektrickou energií.
Postavit most trvalo 8 let a bylo zapotřebí na 432 stavebních dělníků.
Tower jsme nechali na druhém břehu a po nábřeží The Queen´s walk se pomalu přesunujeme na plánovanou vyhlídku
HMS Belfast byl lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy. Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem, který se zapojil do bojů druhé světové války. V současné době je zakotven na řece Temži a slouží jako muzeum. Lákalo nás to, ale bylo už dost hodin, prohlídku bychom museli hodně urychlit.
The Shard (Střep) je londýnský mrakodrap, s 310 metry nejvyšší ve Velké Británii a sedmá nejvyšší budova v Evropě. Vyhlídky jsou v 68. - 72. patře.
Cena nebyla úplně nejnižší, ale dočetla jsem se, že je určitě lepší jít na The Shard než na London Eye. Výhled na sousední menší bratříčky, na Tower a na HMS Belfast,
Výhled na Millenium Bridge a katedrálu svatého Pavla
Výhled na nádraží London Bridge, ze kterého budeme zanedlouho odjíždět do "našeho" hotelu
Pohled na Tower Bridge a meandr Temže
Ta nejhornější vyhlídka je poněkud vzdušná, a i když žádné riziko vypadnutí není, necítím se tu díky tomu otevřenému prostoru úplně dobře. Aneb: je to v hlavě, ale nic s tím nenadělám.
Zpátky dole - čekáme na vlak
Pohled z perónu vzhůru. Čas návštěvy si musíte rezervovat dopředu, ale nikdo pak už neřeší, jak dlouho na věži jste. Takže lidé spíš přibývali, než ubývali, přicházeli na západ slunce.
No, takže... kde začít. Víťa ráno u snídaně pronesl, že nastudoval na nějakém videu, kterak hacknout UK zásuvku a předelat ji na normální, tedy evropskou. "Ani omylem, na to zapomeň!" varovala jsem synka. No a pak ze snídaně odešel dřív a než jsme se Šárkou dorazily na pokoj, měl to už "hotové". Provedl to naštěstí dřevěným míchátkem kávy, a po vytažení nabíječky se zásuvka sama vrátí do režimu Británie. A prý to není nebezpečné, protože se dotýká jenom té bezpečné části zásuvky. Tak nevím, jestli na něj mám být pyšná nebo mu dát na zadek :-) (ale je po tatínkovi, takže... se není čemu divit)
Druhý den v Londýně jedeme metrem. Překvapilo nás, jak je maličké a některé zastávky měly dokonce i nástupiště a koleje oddělené dveřmi jak v Petrohradě
Vystoupili jsme na zastávce Hyde Park Corner a chceme jít na vyhlášené střídání stráží u Buckinghamského paláce. Je ale ještě docela brzy, tak jsme si prošli nedaleký parčík s Wellingtonovým obloukem
Buckinghamský palác je oficiální londýnské sídlo britského panovníka. Překvapilo mě, že nepůsobil nijak honosně, mnoho jiných budov v Londýně bylo daleko velkolepějších.
Výměna stráží u Buckinghamského paláce patří mezi londýnská "must see", tedy i my jsme museli. V zimních měsících probíhá obden, informace včetně času jdou dohledat na internetu. Rozhodně tu nejsme sami a to do zahájení zbývá ještě hodně času.
Je nám zima, tak se různě procházíme, obcházíme Victoria Memorial a dumáme nad tím, odkud uvidíme nejlépe
Na vše dozírají důležití policisté (např. zakazují dětem - menším, ne mým) houpat se na tom zábradlí a vyčnívat do silnice, takže jsme pojali tušení, že se to bude odehrávat přímo před našimi zraky.
Bohužel, slavné střídání stráží pro nás bylo velké zklamání. Za zvuku hudby prošla jedna královská garda a pak se vše ostatní odehrávalo za plotem. Vyhrál ten, kdo byl nalepený přímo na plotě.
Když lidi později začali odcházet, probojovali jsme se k plotu též a část ceremoniálu shlédli. Bohužel, docela nuda a ztracený čas.
Jsme zmrzlí, tak se rychlou chůzí zahříváme směrem k dalším památkám.
Wesminsterské opatství (Wesminster Abbey) nesmíme minout.
Je to jeden ze symbolů Británie, místem korunovací, svateb, ale i posledního odpočinku britských panovníků. Vznik katedrály se datuje k 7. století a převažujícím slohem je gotika.
Součástí je gotická katedrála, samozřejmě že zde svatbu měli i princ William a Kate Middleton.
A hned za opatstvím - konečně - další lonskýnské bomby! Věž Elizabeth Tower s Big Benem
Ještě jsme ale obešli Wesminsterské opatství ze všech stran
Westminsterský palác (Houses of Parliament) je sídlo Parlamentu Spojeného království – Sněmovny lordů (House of Lords) a Dolní sněmovny (House of Commons). Zde Dolní sněmovna.
Elizabeth Tower, v níž se nachází třetí nejtěžší zvon v Anglii, Big Ben
Věž je uznávanou kulturní ikonou a jedním z hlavních symbolů Británie
Whitehall, budova státní správy, ještě o ní bude řeč...
Teď přecházíme přes Westminster Bridge na jižní břeh Temže
Šárka na mostě s Westminsterským palácem. Moje máma si všimla vyznačeného cyklopruhu. Upřímně, na kole bych se po městě pohybovat nechtěla. Hlavně kvůli tomu nezvyklému levostrannému provozu.
Ještě jeden pohled z nábřeží Thames Path
Působivý památník obětem covidu. Každé srdíčko = jeden zemřelý
Londýnské oko, anglicky London Eye bylo od roku 1999 do roku 2022 největší vyhlídkové kolo v Evropě. Je vysoké 135 m a v roce 2022 ho předběhlo Putinovo Slunce Moskvy. Vyhlídku jsem dětem nabízela (já bych nešla), ale odmítly. Prý už jsme utratili dost.
Navíc bylo poledne, byl čas vyřešit oběd. A ten jsme měli naplánovaný... jen stačilo popojet kousek metrem. Ano, tohle není vstup k někomu do sklepa, to je vstup do metra, stanice Lambeth North.
Vystoupili jsme na Piccadilly Circus, a hned stáli na věhlasné rušné křižovatce známé svými obřími reklamami, prý trochu kopie Times Square v New Yorku.
Mekáč dneska míjíme, máme v plánu něco lepšího
Stačilo pár bloků a rázem jsme byli v úplně jiném světě.
Chinatown neboli Čínská čtvrť
Čínská čtvrť je plná restaurací a bister, ale jediná chyba, v žádném "All you can eat" nešlo platit kartou.
A tak jsme museli někam do bankomatu pro pár liber. Aspoň jsme si cestou vyfotili hodiny Swiss Glockenspiel na Leicester Square
Desetilibrovky s Alžbětou
Alžběta tady jede :-) Aby se to nepletlo, je i na pětilibrovce (jiné bankovky jsme neviděli)
Po jídle pěšky na Trafalgar Square
Byla postavena v polovině 18. století a nahradila dřívější budovu jako kasárna a stáje pro kavalérii. Od počátku 18. století do roku 1858 to bylo hlavní vojenské velitelství Britského impéria.
Patrně nejznámější adresou v Londýně je Downing Street, číslo 10 je oficiální sídlo britského premiéra.
Ulice je ale veřejnosti nepřístupná
Kolečko se uzavřelo, jsme zpět ve Wesminsteru. Máme dvě možnosti, výlet metrem k ruské ambasádě, nebo jsem dětem nabídla návštěvu Churchillova muzea.
Telefonních budek je v Londýně ještě docela dost, ale jedině u téhle si uděláte fotku s pozadím Big Benu. Jen stačí vystát frontu...
Churchill War Rooms je podzemní komplex místností, které za druhé světové války sloužily jako bunkr a zároveň jako řídící centrum britských válečných sil. Děcka se tvářily, že je to zajímá a tak jsme šli, i když vstupné nebylo zrovna nízké.
Jde o tajný kabinet Winstona Churchilla z období 2. světové války v podzemí Whitehall, odkud řídil válečné úsilí po 6 let, plus muzeum týkající se jeho života.
Část muzea je věnována osobě W. Churchilla.
Větší část muzea ale zabírají místnosti, kde v době války jednala vláda, kde se plánovaly válečné operace, a součástí jsou i ložnice, kuchyň apod. Churchill zde přenocoval pouze třikrát, avšak čtyřikrát odtud pronesl válečnou řeč včetně té z 11. 9. 1940, kdy varoval před Hitlerovým plánem vést válku proti Spojenému království.
Místnosti využitelné pro jednání vlády byly vybudovány roku 1938 a v době druhé světové války je v hojné míře využíval Winston Místnosti byly konstruovány jako bunkr a strop tvořila železobetonová deska. Přesto byla konstrukce bunkru zranitelná při přímém úderu...
V době války byl přístup do místností z budovy nad nimi prostřednictvím podzemních tunelů. Tento tunel byl později uměle prokopán, aby vyšla najevo tloušťka zdí.
V muzeu jsme strávili dobré dvě hodiny a pomalu se začalo stmívat, tak jsme už jen přes St. James Park pomalu přešli na stanici metra Hyde Park Corner, kde jsme ráno vystupovali.
Hlavní atrakcí parku jsou poloochočené veverky...
Večerní Buckinghamský palác
Cesta vlakem "domů" (fotila jsem tajně toho spolucestujícího v turbanu)
V Londýnském hotelu jsem měla podmínek nemnoho. Dobrou dostupnost MHD, ticho a hlavně - pravou anglickou snídani!
Novotel mi to splnil dokonale. A ještě díky velkorysému check-outu až ve 12 hodin jsme nemuseli spěchat a dopoledne si v klídku bez věcí vyrazili do nedalekého parku.
V něm se kromě krásné vyhlídky na londýnské mrakodrapy
nachází i Královská greenwichská observatoř a s ním jedna geografická zajímavost - nultý poledník
Jak to říkal Cimrmann - jdu na sever... jdu na jih
A jo! Opravdu jsme na nule!
Zašli jsme se ještě projít k Temži, na jejímž břehu stála loď Cutty Sark
I zde bylo možné najít typický Londýn
Tohle nás zaujalo - pěší tunel pod řekou
No, ten černej chlapík - trochu jsem se bála
Pomalu jsme se vraceli do hotelu. Mámě jsem napsala, že už jsme skoro u ní (pozn.: bydlí ve Strašnicích, autobus 188 tam taky staví)
Po krátkém odpočinku jsme se sbalili, odhlásili se v hotelu a čekal nás poslední výlet do Londýna.
Svezli jsme se DLR - Docklands Light Railway je systém bezobslužné lehké kolejové městské hromadné dopravy ve východní části Londýna
Obsadili jsme přední část vozu s výhledem
Pak opět vlezli do maličkého metra
A vystoupili na Nothing Hill
Spousta roztomilých obchůdků, přesně jak v tom slavném filmu
Velvyslanectví České republiky v Londýně
Jdeme sem za speciální záležitostí. Nedávno to byl rok od zahájení ruské invaze na Ukrajinu a někdo natřel celou ulici právě před ruskou ambasádou do ukrajinských barev. Už to bylo pár dní staré, takže žlutá a modrá už byly viditelné jen slabě, ale bylo to tam.
Procházka Kensingtonským parkem
Kensingtonský palác je královská rezidence, v současné době zde údajně bydlí William a Kate s rodinou
No a na samotný závěr klapla úplně úžasně ještě jedna věc - projížďka patrovým autobusem. Prostě jsme přišli na zastávku, koukli jaká čísla tam jezdí a kam, a vybrali si č. 9 - směr centrum.
Nejlepší místo nahoře a vepředu
Výhled do londýnské ulice
Díky zácpě jsme si autobus užili docela dlouho. Wellingtonův oblouk - tady už to známe.
Vystoupili jsme někde a vydali se směr na nádraží Blackfriars, odkud odjíždějí vlaky na letiště Gattwick. Děti se mi celou dobu smály, že pořádně nerozumím, když na mě někdo promluvil, ale co znamená PEOPLES, nevěděly. Myslely si, že to je chyba. Hahá!
Nádraží se nachází na mostě!