Rubrika:
2017, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 13. - 15. 10. 2017
Účastníci: Markéta, Víťa, Šárka, Hanka
Je polovina října, počasí slibuje konečně něco jako babí léto, ale Luděk smrká a chrchlá a na víkend hrozí bramborová brigáda. Nevypadá to, že bychom někam vyjeli.
„Hele, ty tam ale stejně potřeba nebudeš!“ vybafl na mě Luděk ve čtvrtek odpoledne. A dodal vzápětí: „Klidně si někam jeď.“ A tak tedy jo. Hlavní účel vypadnutí tak bude něco jako karanténa. Doma se to hemží bacilama, a jak se znám, u mě by se jim taky moc líbilo.
Děti mají ve škole vlastivědu. Šárka se ve čtvrté třídě učí názvy českých pohoří a jejich nejvyšší hory. A já si myslím, že zrovna tohle se nejlépe pamatuje tak, že se hora zdolá vlastní silou. A tak mi vlastivěda vlastně pomohla k tomu vymyslet tip na výlet. Spoustu hor jsme už s dětmi zdolali, některé ale v době, kdy si to absolutně nemohou pamatovat. Takže nezbývá, než výstupy časem zopakovat. Na některých jsme s nimi ale nebyli vůbec, a těmi začneme hned teď o víkendu. Lužické hory jsou malé, ale krásné. Naposledy jsme v nich byli před více než deseti lety, a to byly ještě zapadané sněhem.
Takže rychle sehnat ubytování, a napsat Haneli, jestli nechce vyrazit s námi. Vloni jsme si totiž slíbily, že zkusíme alespoň jednou za rok strávit nějaký víkend společně. Na rozmyšlenou jsem jí moc času nedala, ale nakonec byl víkend v Lužických horách poměrně vydařený.
Nahrávání ...
