Rubrika:
2021, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 14. - 20. 2. 2021
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Jarní prázdniny trávíme s dětmi většinou někde na horách. Rozhodujeme se pokaždé až na poslední chvíli, podle stavu sněhu. Letos do hry vstoupil ještě navíc koronavir, který už skoro rok ovlivňuje naše životy. Sledovali jsme, jak čísla opět každým dnem rostou a tak bylo víc jak jasné, že situace není příznivá. Nebyli jsme si jisti, zda bude možné cestovat, ubytovávat se mimo služební cesty, nebo dokonce zda budeme zdraví. O jarňákách loňských jsme třetí den odjížděli z chaty Sůkenická s nějakým virem (o Covid tehdy ještě nejspíš nešlo). O otevřené sjezdovky nám zase tolik nešlo, bohatě si vystačíme s běžkami. Ale bude vůbec možné někam vyrazit?
Někdy v půlce ledna bylo v televizi výslovně řečeno, že ubytování možné je, ale jen formou pronájmu apartmánu, navíc jen v samostatném objektu a pouze pro jednu rodinu. S tím už se pracovat dá! Zbývalo jen vymyslet, kam pojedeme, kde bude záruka sněhu. Zima opět za moc nestála, dny sněžení střídaly tradiční oblevy, ale na náš třetí únorový týden to vypadalo dobře. Předpověď počasí ukazovala slunečno a mrazivo. Takové štěstí?
Omyl. Jen co jsme si zarezervovali ubytování (apartmán č. 3 v chatě U Vlastíka na Malé Morávce), křivka teplot se zvedla – a od půlky týdne mělo být nad nulou 🙂
Jeseníky vymyslel Luděk. Já hledala něco v oblíbených Beskydech, ale Luděk pošilhával po druhé (odvrácené) straně Jeseníků. A byl to skvělý nápad! Jakou druhou stranu mám na mysli? Totiž tu, kam se dostaneme od nás na jednodenní výlety – čili „naše strana“ hlavního hřebene, jako je Ramzová, Červenohorské sedlo nebo Kouty nad Desnou. Když si přivstaneme, tak je dostupný i Skřítek. Ale co leží za hlavním hřebenem, to už je pro nás bílé místo na mapě. A na delší prázdniny člověk kouká spíš po něčem vzdálenějším, takže tato lokalita byla námi dosud opomíjená. Škoda, dneska vím, že jsme tam určitě nebyli naposledy. Jenom se obávám, že za normální situace, tj. až budou otevřené vleky, ubytování na takto luxusním místě (přímo na sjezdovce) neseženeme.
Malá Morávka se totiž ukázala být strategickou lokalitou – vyráželi jsme každý den buď s lyžemi na nohách hned od chatky, nebo jsme jezdili autobusem. Auto jsme nepotřebovali za celý týden ani jednou. Nákup jsme si pořídili vždycky někde cestou.Ono totiž na lyžích šlo dojet až do okresních měst, ale to uvidíte sami 🙂
Podniknuté výlety:
– do Bruntálu cestou necestou
– Anenský vrch, Vrbno pod Pradědem a zpět. Výlet nakonec měřil neplánovaně 30 km, takže následující den…
– odpočinkových 11 km z Hvězdy domů
– přes rozhlednu Nová Ves do Rýmařova
– hřebenovka z Ovčárny na Jelení studánku a přes Alfrédku zpět
„Foťák neberu, budu fotit na mobil,“ varovala jsem všechny v rodině. A varuji i vás 🙂
Naše chajda - s vlastním topením - značka ideál.
S kuchyňkou a televizí. Ještě by to chtělo vylepšit wifi, pak to nebude mít chybu.
Hádanka: která přihrádka ve skříni patří Víťovi a která Šárce?
Výlet č. 1. Pláně nad Malou Morávkou. Původně jsme chtěli dojít na Anenský vrch, ale nakonec jsme změnili směr na Bruntál.
Počasí nemá chybu, mrzne až praští, ale je slunečno.
Děti jsou rebelové, jdou trochu jinudy....
Směr nová Rudná. Jsme něco přes 700 m n. m., ale sněhu dostatek všude. Vyjeté stopy a minimum lidí.
Pohled na hlavní hřeben Jeseníků, když jsem se náhodou ohlédla, kde se loudají děti
Do Malé Morávky se dá normálně asi i dojet vlakem...
Jenže teď se po kolejích prohánějí běžkaři. Luďka lákalo též po náspu jet, ale já chtěla zvolit v mapě vyznačené běžecké tratě.
Ale za Novou Rudnou už bohužel za mnoho nestály. Rolba tudy nejela, jen sem tam nějaký běžkař. Což by nevadilo, ale horší byly koleje od traktorů či čtyřkolek. Nicméně sníh byl umrzlý a dalo se tedy jet kudykoliv. A ty výhledy!!!
Výhled na Nízký Jeseník, ten výraznější kopec vzadu je, myslím, Velký Roudný, někde napravo hřeben Slunečné. No a nalevo v mlze fakt jenom tušíme Beskydy.
Žádná cesta tudy nevede, ale vůbec ji nepotřebujeme. Směr tušíme.
Před námi Uhlířský vrch s kostelíkem - to si ještě myslíme, že tam dojedeme.
Oběd někde u Václavova - to už jsme trasu opustili úplně.
Cestou necestou, jen ty ohradníky poněkud překážely
Uhlířský vrch už je blizoučko, takže jsme nabrali co nejpřímější směr.
Ale ouha, tady už to přímo nešlo. Měli jsme dilema - buď tam nahoru vyjedeme, ale pak nestihneme přímý autobus domů, a na další spojení budeme muset dlouho čekat (a kde, když nejsou otevřené hospody) a nebo to vzdáme, stejně už jsme tam byli... Vyhrála druhá možnost, fakt se nám nechtělo čekat na ten pozdní spoj, který by navíc byl s přestupem. Navíc jsme se nechtěli první den úplně zničit.
Na lyžích až na bruntálské sídliště :-) a pak asi kiláček přes město s lyžemi v ruce.
Druhý den máme k snídani toustíky, které nám nachystal Víťa.
V půl desáté už stepujeme na autobusové zastávce.
Vystupujeme na Hvězdě (864 m), kde nasazujeme lyže a hurá do stopy.
Zde rostou vánoční smrky rovnou i s ozdobami :-)
Poutní kostel sv. Anny na Anenském vrchu
U kostelíku jsme si dali sváču a protože jsme plni sil, vyrážíme do Vrbna pod Pradědem.
Pomník připomíná faráře z Andělské Hory, který na tomto místě zemřel na infarkt. Chodíval tudy na bohoslužby do Vrbna pod Pradědem.
Nad Vrbnem. Zvažujeme, zda do města sjíždět, ale... Za prvné - ještě jsme tam nikdy nebyli, za druhé - dáme si tam kafe v okénku a za třetí - stále ještě jsme plni sil :-) (jen jsme trochu zapomněli spočítat, kolik km je to ještě domů, ale o tom později...)
Dětem se dolů moc nechce, správně tuší, že po sjezdu bude následovat výstup, Šárce by k občerstvení stačil Mirkův pramen :-)
Kostel sv. Michala ve Vrbně. Po občerstvení a nákupu míříme zpět do stopy.
Ta začíná hned na kraji města. Jen jaksi... mapy tvrdí, že domů je to ještě 15 km. Máme co dělat.
Chvostoskoci, říká se jim též sněžné blechy. Tyto podivné broučky vídáváme vždycky na konci zimy, nebo když má přijít obleva. Pokaždé jsem si ale zapomněla najít, o koho jde. Tady jich bylo opravdu hodně, tak jsem si je vyfotila, abych nezapomněla!
Trasa z Malé Hvězdy pod Železný vrch byla parádní. Tady už jsme nad Malou Morávkou, začíná chumelit a stmívat se. Sjezd po pěšince dolů byl zlatý hřeb dne. Doma Luděk hodil naši trasu do stroje a ten mu ukázal 29,9 km.
Třetí den je krizový, tak dopoledne odpočíváme. Takovýto máme výhled z okna. Ty Budvary jsou Luďka - jen mu tam za oknem zmrzly. Dnes měla přijít ta zmíněná obleva, ale tady zatím chumelí.
Vyrazili jsme opět busem, ale dneska až o půl jedné :-) Na Hvězdě mají otevřené okénko, kde si dáváme oběd. Dnešní výlet bude měřit jen 11 km po Kapitánské cestě.
Ale kdo by si myslel, že to bude jenom z kopce, ten by se mýlil.
Nejvyšší bod trasy lízl vrstevnici 1050 metrů. A je tady krásný prašánek.
Ve vrstvě sněhu je vidět ten oranžový písek ze Sahary, týden a něco starý...
Přístřešek na Jelení cestě
Vrcholek naší sjezdovky ski areálu Kopřivná. Nalevo je vidět fenomén letošní sezóny - tahání lyžařů na laně za rolbou. Sjezdovka vypadala pěkně, ale raději si počkáme, až budou vleky oficiálně otevřené.
Ledové sochy jsou zakrývány, protože obleva asi fakt dorazí :-( Jo a děti to vzaly dolů domů po sjezdovce, my s Luďkem do bereme okolo po stopě...
Přes rozcestí Pod Vápennou
Rolba se zapřaženými lyžaři míří opět vzhůru
Čtvrtý den ráno nemůžeme otevřít dveře - důvodem je spadlý sníh ze střechy.
Vyrážíme zase po sjezdovce nahoru (naštěstí jen do půlky). Vleky fakt nejezdí (a tuto sezónu ani nepojedou :-()
Výhledy na hlavní hřeben cestou z Karlova. Už se moc těšíme, že tam zítra vyrazíme.
Mravencovka - sbíhá se tady snad šest nebo sedm cest. Proto je tady i větší hustota lidí.
Nad Novou Vsí funguje jakýsi běžkařský areál - cesty se tu klikatí lesem a těch cedulí a šipek, aby člověk nezabloudil
Tak tohle jsme nečekali, otevřené okénko v restauraci Na Vyhlídce překvapilo a potěšilo (na webu nebyla totiž ani zmínka, takže oběd máme s sebou)
Rozhledna Nová Ves byla postavena v roce 2014. Dnes je pochopitelně zavřená.
Výhledy z ní mohou být pěkné - pěkné jsou totiž i z místního parkoviště
Křížíme sjezdovku ve Staré Vsi - maličký příjemný areál
Šárka v nalezených brýlích
Dokonalá navigace v Janovicích
Stopy jsou vyřízlé rolbou až do Rýmařova
Boží muka stojí na místě, kde hrabě František Harrach se štěstím přežil útok pytláka. Muž, kterého hrabě přistihl při pytlačení, jej střelil přímo do prsou. Vystřelené broky však hraběti neublížily, zastavila je náprsní peněženka. Hrabě Harrach poté údajně pytlákovi daroval rozstřílenou peněženku i s penězi, aby už mu z nouze nechodil lovit zvěř v revíru.
Městská památková zóna Rýmařov - krásné město v zimním hávu
Ještě jsme stihli nakoupit a teď čekáme na autobus domů.
Poslední den nás čeká nejvýhledovější trasa, a proto máme už od rána zataženo :-D Nu což. Jak se říká, není každý den posvícení, a svět patří těm, co se nepo... tento. Autobusem na Ovčárnu jsme jeli poprvé v životě. Byl pěkně natřískaný. Lyžařů minimum a navíc všichni mířili opačným směrem. Na Praděd dneska ale nemělo smysl jít. Škoda :-) Já bych klidně i šla, ale Víťa měl pravdu, že to tam známe a že tam budou davy lidí.
A tak jsme zapadli sem na startovní kávu a medovníček :-) Okénka se musí podpořit. A třeba se mezitím vyčasí.
No, nevyčasilo se, takže vzhůru! Přímo po sjezdovce.
Nahoře! Trochu fouká a když fotím, omrzají mi bez rukavic ruce. Au au.
Ale TOHLE fotit prostě musím. To prostě vidět chceš :-)
Upřímně? Docela jsme za ty tyče byli rádi. Když jedna místy chyběla, tak to bylo na hraně.
Rodinné hřebenové selfíčko - moje první v životě!!! Docela dobré, ne?
Ještě foto budovy na Vysoké holi (1464 m) a pak už ruce do rukavic a sledovat tyčové značení. Fakt jsem se chvílemi i docela bála, že se ztratíme v mlze a závějích.
Přístřešek u Jelení studánky - kdybychom tady neměli odbočovat, možná bychom jej i přejeli, jak skoro nebyl vidět.
Pauza uvnitř, je tu ale nevlídno.
Alfrédka. Chajda na rozcestí v cca 1100 metrech. Vždycky jsem o ní jen slyšela nebo četla, nyní se zhmotnila do reality. Jo a mimochodem, z Jelení studánky jsme kousek lyže sundali a šli pěšky (tedy, kromě Šárky!) Ale od rozcestníku U jelení studánky to byl parádní úsek - úzká lesní pěšinka, po které to pěkně svištělo pořád mírně dolů.
Z Alfrédky jsme měli několik možností - buď sedlo Skřítek (bus) nebo Rýmařov (opět a navíc bus) a nebo dojet domů po svých. To se nám líbilo nejvíc. Zde jsme u rozcestníku U Malého Kotle.
Z Mravencovky do Karlova volíme s Luďkem jinou trasu (maličko delší) než včera. Děti ovšem jedou po té stejné. Já jim říkám: "Tady ale pojedete z kopce déle." A oni odpověděli: "Jo, ale bude to mírnější. Nuda." No jo, už jim nenakukám nic. A to je poslední foto. Další den (v sobotu) jsme se sbalili a frčeli domů. Na hřebenech už opět svítilo slunce a sníh jasně zářil, nicméně taky byla na Skřítku příšerná zácpa aut. Fikaně jsme jarňáky strávili v horách od neděle do soboty. Díky bohu za ně!
Nahrávání ...
