Dnes je 19. 10. 2018 - svátek má Michaela

Krkonoše – Bouda Bílé Labe

Rubrika: 2015

Datum výpravy: 29. 1. - 1. 2. 2015

Účastníci: Markéta, Luděk

Výlet by se taky mohl jmenovat “na hřebeny Krkonoš před zákazem hřebenových túr”, ale o tom postupně…

Původně jsme prodloužený víkend chtěli strávit běžkováním v Jizerkách, ale nepodařilo se nám sehnat ubytování. V Libereckém kraji začaly jarní prázdniny a Jizerky praskaly ve švech, což nás odradilo, tak jsme svoje pátrání přesunuli o pohoří vedle, na Krkonoše. Záhy jsme si vzpomněli, že Luďkova sestřenice pracuje už třetím rokem na Boudě Bílé Labe a již několikrát nás zvala – v tyto dny byla sice plná i tato bouda, ale jeden pokojíček se pro nás našel.

To jsme ještě netušili, že Petra nás svým kolegům vylíčila bezmála jako sportovní šílence, takže abychom dostáli naší pověsti, museli jsme podniknout pořádné túry. Což by nám normálně potíže nečinilo, jenže nebe nad Krkonošemi se při našem příjezdu zatáhlo, začalo sněžit a padla mlha. Takové počasí bylo v pátek při výletu na Martinovku, Labskou a Vrbatovku. V sobotu, kdy jsme si naplánovali výlet delší, se k tomu všemu přidal ještě silný vítr. Když jsme po více než třiceti kilometrech za svitu čelovky dorazili do chaty, informoval nás chatař, že byl právě vyhlášený zákaz vycházení na hřebeny. Musím přiznat, že mě to vůbec nepřekvapilo.

Naším výkonem jsme si vysloužili uznání dalšího běžkařského párečku v chatě, zbytek osazenstva tvořili lyžaři z Německa.

Bouda Bílé Labe patří k tradičním Krkonošským boudám. Na kratičkou chvilku jsme tak měli možnost poznat nelehké živobytí obsluhy na této chatě. Ačkoliv je umístěna v nádherném údolí Bílého Labe přímo mezi Kozími hřbety a Malým Šišákem, přístup v zimě je jedině pěšky (nebo na lyžích, 4 km od parkoviště), případně Vás přiveze chatař na skútru. Já mám na tuto chatu jiné vzpomínky. Je tomu snad třicet let, kdy jsme jako děti s našimi rodiči klesali v zimě na běžkách údolím Bílého Labe z Luční boudy, nad námi se bělaly lavinové svahy. Když jsem zahlédla střechu Boudy Bílé Labe, ulevilo se mi. Moje máma i dneska uznala, že to byl tenkrát “šílený nápad”. Tak se mi nedivte, že nemám po kom být “normální”.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2015 s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK