Dnes je 23. 01. 2018 - svátek má Zdeněk

Po stopách Hitlerovy dálnice

Rubrika: 2011, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 10. - 13.5.2011

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka

Ujeté kilometry: 260 km

Kdyby Hitler prohrál u Stalingradu až o několik let později, svištěly by dnes napříč Moravou od jihu na sever kolony aut … a my bychom se od nás dostali pohodlně a rychle do Brna a Zigáčkovi by si mohli v Herolticích zřídit benzínku nebo motorest. Jenže historie (naštěstí! – a nejen kvůli té dálnici) rozhodla jinak a z původně velkolepého plánu spojit Vídeň s Wroclaví přímou dálnicí vedoucí před naše území mnoho nezůstalo. Po roce 1942 totiž válečné neúspěchy a hospodářské potíže přiměly Německo stavbu přerušit, ta již po válce obnovena nebyla. V krajině ale i po 70 letech zůstávají stopy víc než patrné. Ať už v podobě mostů přemosťujících současné komunikace či potoky (vedoucí ale odnikud nikam) nebo tzv. propustky, zbyly některé objekty pracovních táborů (např. ve Vísce u Jevíčka), ale hlavně je celé plánované dálniční těleso dobře viditelné i v terénu nebo ještě lépe ze satelitní mapy. Najedete-li si například na www.mapy.cz, zadáte Jevíčko a přepnete na leteckou mapu, nemůžete si nevšimnout vedle Jevíčka podivné čáry, která se kroutí jako dlouhý had krajinou směrem dolů na jih k Brnu. Je viditelná opravdu dobře, místy chybí, ale o pár kilometrů dále zase navazuje, zřejmá jsou i místa, kde byly plánované nájezdy a křižovatky (např. velké křížení s D1 u Troubska). Těleso nedostavěné dálnice je většinou zarostlé stromy, ale např. na polích, která ačkoliv byla 70 let obdělávána a zorávána, je na nich čára dálnice stále patrná.

Takto jsme jedno jarní odpoledne seděli nad mapou v počítači a nevěřícně zírali na tajemnou čáru. To musíme vidět na živo, mysleli jsme si a rázem byl cíl naší první jarní výpravy pod stan jasný. Výpravu jsme pojali i jako testovací, neboť jsme přes zimu trošku obměnili naší expediční výbavu. Dětem jsme pořídili nový vozík, s maličko větším vnitřním prostorem značky Burley. (Bezkonkurenční Jerry ale ještě do šrotu neodešel, nyní v něm drandí malý Filípek od Luďkova bráchy a jednou ho dáme do muzea za to, co všechno vydržel!) . Dále se členem naší cyklistické rodiny stal nákladní vozíček Extrawheel, a bylo potřeba jízdu s ním vyzkoušet před dlouhou cestou na Balkán.

A jako neposlední v řadě byl cíl výpravy konečně se zase po letech sejít s Járou Krejčím a jeho partnerkou Janou, jejichž byt jsme využili jako nocležiště před dopoledním odjezdem vlaku z Brna. Járovi patří mj. dík za pomoc při vymýšlení trasy na druhou polovinu výpravy, protože končiny kolem Brna nám byly doposud takřka neznámé a za posílání předpovědi počasí a Janě dík za doprovod při průjezdu městem Brno v ranní špičce a výbornou večeři a snídani.

———————————————————————————————————————————————–

Putování po pozůstatcích bývalé rozestavěné dálnice kromě poznávání nám dosud neobjevené krajiny přináší i trochu zamyšlení. Při představě, jakým tempem tehdy výstavba probíhala (jenom pro představu – stavět se začalo v dubnu roku 1939 a již koncem roku 1940 mělo být zprovozněno více než 60km této dálnice, přičemž plány a pozemky byly připraveny během pouhých 3 měsíců) nejde neporovnávat s tempem výstavby silnic a dálnic dnes.

Další úvahy směřují k nějakému využití tohoto torza, vždyť dnes se z tohoto projektu využívají pouhé 2 úseky (cca 2 km úsek u obce Svitávka a 5 km úsek západně od Brna). A přitom jde o silnici, která by si s těmi dnešními nic nezadala. Pravda, asi by nesplňovala nejmodernější parametry dálnic (poloměry oblouků, šířka tělesa aj.), ale vzhledem k tomu, že tehdejším přísným říšským parametrům odpovídala, mohla by dnes vyřešit řadu dopravních problémů. Ale uvidíme, některé projekty R43 s ní totiž ještě počítají.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2011, Cestování s dětmi s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK