Velikonoční vandr do Žďárských vrchů

Rubrika: 2026

Datum výpravy: 3. - 5. 4. 2026

Účastníci: Markéta, Luděk

Něco plánujeme s Janou, tak „Musím chodit,“ řekla jsem Luďkovi, který zuřivě makal na kole, aby ho do Velikonoc stihl opravit.

„Jestli mám jít pešky, tak jedině se stanem,“ otočil Luděk můj návrh nějakého pěšího treku se spaním po chatách.

„Tak na jednu noc,“ připustila jsem, protože je začátek dubna a zatím žádné velké vedro není.

„Na jednu noc nemá cenu všechno tahat!“

A bylo rozhodnuto. Ještě dostal na výběr, Rychlebky nebo Vysočina. Zvolil Vysočinu. Snažila jsem se naplánovat trasu do míst, kam se úplně dobře nedostaneme s koly. Stejně nám to občas bylo líto, lesními asfaltkami a zpevněnými cestami jsou tamní lesy doslova protkané. No jo no, co už. Autem do Sněžného, busem do Nového města na Moravě a pěšky zpátky. Auto se hodilo, v neděli bylo potřeba doplnit zásoby do našeho Sedánku.

PS: Ve čtvrtek po Velikonocích dostal Luděk od lékaře potvrzení patní ostruhy na obou končetinách, s doplněným: „Máte to teda pěkně velký!“

Auto jsme zaparkovali ve Sněžném pod kostelem

Autobusem přejeli do Nového Města, kde nás vcucla nádražní restaurace

Je jaro, tak jsou v módě tahle jarní zelená pivka

Nové Město na Moravě

Jdeme směr Harusův kopec, ale v cestě máme ještě jeden vrcholek - Šibenice - se skokanským můstkem.

Luděk nelenil, odhodil batoh a už šplhal nahoru. Já si počkala na fotky shora hezky pěkně dole. Můstek je z roku 2000 a stojí v místech, kde stál první skokanský můstek u Nového Města již v roce 1925. V současné době se zde konají především žákovské a mládežnické závody.

Jako vyhlídka je to moc pěkné.

Na asi o 700 m vzdálené sjezdovce ještě leží zbytky sněhu. Plánujeme zde někde přenocovat, tak doufáme, že z toho ledovce nepotáhne chlad :-)

Na Harusově kopci (743 m) se nachází významný televizní dokrývač pro severovýchodní Vysočinu.

Hned vedle plotu jsme uviděli ohniště a plácek. Nabídky jsme využili. Asi po hodině přijela auta - šlo o zaměstnance ČRa, využívající zdejší ubykace na velikonoční prázdniny asi jako my jsme kdysi využívali možnosti v Českém Telecomu .

Ještě se nám omlouvali, že nám těmi auty pokazí dojem z přírody - no, někteří nám možná i trochu záviděli :-)

Samoobslužné kiosky od jisté doby podrobujeme podrobnějšímu zkoumání, tento však bohužel nerabotal.

Vyhlídka z nepatrně vyššího Bednářova kopce (762 m)

Začalo poprchávat - podle předpovědi pršet vůbec nemělo, asi se nám vymstilo to, že jsme doma nechali pláštěnky.

Hezká zastávka - asi by se v ní i dalo přespat. Marně jsme v dopoledních hodinách v této oblasti hledali nějaký podnik, kde bychom si dali kávu.

Žďárské vrchy jsou mimo jiné i o skalních útvarech a naše trasa přes několik z nich vede - toto je Brožova skalka

Kousek za Fryšavským kopcem jsme míjeli pramen Svratky.

Je trochu bahnitý. To jsme ale ještě netušili, že náhodně objevíme pramen druhý a výprava tak rázem nabere jiný význam - retro!

Pod modré do Cikháje, kde jsme náhodou objevili otevřenou hospůdku

Skalní rulová hradba Tisůvka

Nebezpečí lesa

Protože se už blížilo naše vytipované místo na nocleh a zdálo se nám, že je ještě brzy, odskočili jsme si ještě na kótu Prostřední kopec (773 m). No a cestou jsme právě narazili na někdejší pramen Svratky, který jsme kdysi v roce 2005 s Pavlem dobyli na běžkách. Nyní se jmenuje Stříbrná studánka, ale ten památník vyhlášení CHKO Ludvíkem Svobodou je nezapomenutelný.

Okolí jiného pramene "V Pětníku" jsme měli vytipované na nocleh

Tedy, vytipovaný jsme měli nedaleký Rumpoltův rybník, ale když jsme tam došli a viděli, co se tam dělo, raději jsme poodešli dál do lesa.

Instragram vs. realita aneb ta romatická předchozí fotka z větší dálky, kdy je vidět ta cesta vedle :-( Pochopitelně, že po ní jel nějaký myslivec v teréňáku, ale kupodivu měl pro nás pochopení, hlavně ať vše po sobě uklidíme. Tak na to se mohl spolehnout.