Na Borůvkovou horu na kole

Rubrika: 2026

Datum výpravy: 9. - 10. 5. 2026

Účastníci: Markéta, Luděk

Ujeté kilometry: 120

Státní svátek a všichni někam vyrážejí. Což je mi samozřejmě líto, ale někdy to tak prostě je, zejména když se rozhodnete „podnikat“ v cestovním ruchu (ty uvozovky jsou o tom, že nazvat Sedánek podnikáním je silné slovo :-), ale nějaká starost a povinnosti s tím spojené jsou). Ale budeme fakt celou dobu doma? Počasí slibuje teplo a slunečno a tak aspoň na dva dny (jednu noc) bychom vypadnout mohli, s obsluhou Sedánku pomůže Víťa, který se doma učí na maturitu. Rychle vymýšlíme nějakou trasu, na jednu noc to nikam daleko nebude… Co třeba Rychlebky, dlouho jsme tam nebyli? Začít v Polsku (Kamieniec Zabkowicky), kam nás zaveze vlak z Lichkova, a pak se jakoby vracet… něco jsem nám naklikala, včetně jednoho překvapení pro Luďka. Prima to bylo… včetně noclehu kousek od rozhledny. Jen to avizované teplo nakonec nebylo takové, jaké jsme si představovali, ale co bychom chtěli, byl teprve začátek května.

Pro srovnání: zde možno najít fotky, jak vypadal palác Mariany Oranžské v Kamenci Žabkovickém před 15 lety, kdy chátral a nebyl přístupný.

Vystupujeme v Kamenci Žabkovickém. Polské vlaky (Koleje Dolnoslazské) jsou fajn, nízkopodlažní a levné.

V Kamienci se nachází ohromný palác Marianny Oranžské. Zámek je z let 1838 - 1872, po druhé světové válce byl kompletně vyrabován a vypálen. Dlouhá léta chátral, avšak v posledních letech prochází rozsáhlou a úspěšnou rekonstrukcí. Od naší poslední návštěvy (2011) je proměna znát.

Tehdy byl zámek zchátralý a nepřístupný, dnes je možné jít na jeho prohlídku. Což jsme neměli v plánu, tak jen nakukuje skrz plot.

Díky vrcholku Zameczno (284 m) jsme v zámeckém parku objevili nefunkční nádrže na fontány, dnes asi už nejsou potřeba.

Pohled na Rychlebské hory z nížiny

Nástrahy žlutých turistických značek - navedla nás přes brod. Normální brod by nevadil, ale tady byl rozdíl výšek hladiny a terénu 1,5 metru. Já se automaticky začala zouvat, protože jsem neviděla jiné řešení...

Luděk ale objevil místo, kde se dal potok překonat jednak v botách, jednak bez toho převýšení. A pak že jsou trasy v rovinách nudné :-)

Město Paczków na trase - klasické polské náměstí, kde doufáme, že najdeme nějakou restauraci na obídek

Městem prochází trasa Glowneho szlaku Sudetského a já si zde prvně začala pohrávat s myšlenkou na projití tohoto treku

Na náměstí nic nebylo, ale Luděk objevil hospodu z jedné zapadlejší uličce

Z města jsme vyjeli po červené po trase GSS a později v lese jsem si vyfotila tento pěkný přístřešek

A pak jsme přejeli hranici přímo v Bílé Vodě

Bílá Voda vešla ve známost díky románu Kateřiny Tučkové. Klášter piaristů dnes

Muzeum internace, izolace a integrace se akorát zavíralo, Luděk jenom v rychlosti nahlédl. V expozici muzea se seznamíte s pohnutou minulostí obce, dále se zde dozvíte o transportech řádových sester, které sem tehdejší komunistická vláda začala 28. 9. 1950 deportovat s jasným cílem tyto ženy odstranit.

O kus dál se opět setkáváme s Marií Oranžskou - zámek Bílá Voda nechala v 19. století přestavět. Dnes je zde psychiatrická a protialkoholní léčebna nesoucí její jméno.

Na kraji obce se nachází nová útulna, protože Bílou Vodou prochází populární Stezka Českem. Útulna vypadá naoko pěkně, bohužel ale už maličko chátrá, a hlavně trpí nešvarem většiny útulen - nepřítomnost WC :-( A třetí věc, nachází se jen pár metrů od zmíněné léčebny. Nám to ale bylo jedno, v plánu zde nocovat jsme absolutně neměli.

Tenhle rybníček na zelené se nám líbil víc, ale těch 400 výškových metrů na Borůvkovou horu bychom museli zdolat ráno.

Cesta značená jako cyklotrasa byla zpočátku asfaltová, pak povrch vystřídala lesní zpevněná cesta, v podstatě až na těchto posledních 500 m (50 výškových) byla sjízdná slušně.

Výhled po hřebeni Rychlebských hor zpátky směrem do Polska na Javorník

Rozhledna byla na Borůvkové hoře (899 m) postavena v roce 2006. Když jsme tu byli naposledy (2009), všude okolo byl les. Ach jo, už jsme pamětníci, pamatujeme tuto horu totiž ještě i bez rozhledny a kontrolou polským pohraničníkem na motorce :-)

Letos jsem se hecla a na rozhledny se snažím chodit

Pohled dolů na naše kola a partičku mladíků kolem ohně. Ti zde plánovali nocovat a již byli trochu pod parou. My jsme si vysloužili jejich obdiv, že naše kole nepohání elektřina z baterií. Nejprve jsem se chtěla urazit, pak jsem si ale uvědomila, že bych reagovala stejně.

Výhled je skvostný - nekonečné lesy Rychlebských hor a na Otmuchowská jezera

Těsně u rozhledny se nachází útulna, která je přístupná po kontaktování provozovatele za mírný poplatek. Kromě těch kluků zde nocovala ještě rodinka s dětmi. Kluci nám nabízeli, že máme spát v útulně taky, platit že nic nemusíme, ale o to jsme nestáli - jednak jsme měli vybavení na spaní venku, a hlavně, v jejich stavu byste s nimi v jedné mistnosti (útulna je v patře) chtěli spát jen v opravdu nejvyšší nouzi :-)

Pravda je taková, že ani přímo na vrcholku jsme (z obav courajících se nočních chodců, na východ slunce atp.) stanovat nechtěli a tak nám obíhání okolí chvíli trvalo. Zde je sice pěkný zdroj vody (Biała Studnia), ale na spaní "sjezdovka" :-)

Nakonec jsme plácek našli, stan postavili a odebrali se do "společnosti" a za večerním divadlem, které slibovalo západ slunce :-)

Nejprve to vypadalo, že se slunce zanoří do mraků, ale chvíle čekání se vyplatila

Nakonec Luděk nafotil tuhle parádu

A tady už dobré (slunečné) ráno, je vidět, kde jsme spali - u nás v Česku :-)

Další den se necháváme vést většinou úbočím Rychlebských hor po cestách značených jako cyklo, klesáme a zase stoupáme a obdivujeme výhledy do opuštěných údolí

V místě Przełęcz Karpowska - v Česku Černý kout - přejíždíme do Polska...

Navštěvujeme zříceninu hradu Karpień (bez kol)

Další místo, které jsem plánovala navštívit, a o kterém Luděk neměl ani tušení, bylo také s koly nepřístupné. Zanechali jsme je v lese (Kobyliczne Siodło). Dobře jsme udělali, trasa okamžitě začala prudce stoupat skrz skalní bránu

A další skály na sebe nenechaly čekat

A po cca 700 metrech jsme došli na Trojak - platforma widokowa. Množství lidí nás překvapilo, ale co už. Vyhlídka je to opravdu pěkná - takové tři výběžky... I Luďkovi se překvápko líbilo - vůbec o tom nevěděl.

Výhled není 360°, ale to nevadí. Od Králického Sněžníku s Czarnou Gorou...

Někdo nás požádal o vyfocení, tak jsme se od něj na oplátku také nechali zdokumentovat :-)

Landek Zdroj pod námi. Tam jsme sjeli na oběd.

V Landeku jsme si dali oběd a pak zbývalo asi 25 km do Bystřice Klodské na vlak. Domy na náměstí mi trochu připomněly Telč.

Luděk si chvilku pohrával s myšlenkou, že by dojel domů na kole, ale nakonec se mnou u zmrzlinového poháru počkal na vlak :-) I tak nás čekalo ještě 8 km z Lichkova.