Rubrika:
2026
Datum výpravy: 4.2.2026
Účastníci: Markéta, Luděk
Konečně jsme vyrazili pořádně na běžky. Původní plán byl nechat auto na Panském poli a na Šerlich dojet autobusem (jede v 9:13), nakonec jsme se ale domluvili s Víťou, který měl prázdniny a chtěli s A. jet někam lyžovat (resp. na prkno). Luděk jim vymyslel polský areál Zieleniec. My jsme se odtamtud vyškrábali na hřeben a přejeli ho celý, až k Haničce. Tento hřeben máme projetý a prošlý mnohokrát, tak jsme logicky měli pocit, že už nás tam nic nemůže překvapit; přesto těch překvapení (milých) bylo docela hodně:
– mělo mrholit a místo toho byla parádní inverze!!!
– dostatek sněhu a skvělá úprava nazdory (ne)informacím na mapy.cz
– spousta cest projetých rolbou, a to i takových, o kterých jsme neměli ani tušení!
– celá trasa měřila nakonec skoro 30 km oproti mým odhadovaným 20 a něco…. (rozdíl červená Jiráskova vs. běžkařská + odbočky na kopečky)
Asi 150 výškových metrů po sjezdovce areálu Zieleniec jsme vyšli pěšky, samozřejmě při kraji, abychom nepřekáželi lyžařům. Tady jsme ještě předpokládali, že v mlze a mracích se budeme pohybovat celý den.
Tohleto křížení lanovek nás tady "fascinuje" odjakživa, nicméně dnes mě zaujalo spíš to, že jsme vylezli nad mraky!
Nahoře na hřebeni vede legrační přibližovací pomička, kvůli propojení sjezdovek, tak jsme se jí na pár desítek metrů chytli :-) (vede po rovině a po svých by to bylo rychlejší :-) )
Masarykova chata je už nad oblačností - je čtvrt na jedenáct a protože to má být jediná hospoda za celou trasu, nemůžeme ji minout.
Byli jsme tam nezvykle sami a dali jsme si vše, co měli: kafe (NE Turka!), čočkovou polévku a palačinky s borůvkami
Náš další cíl je Velká Deštná - mraky se snažily, ale hřeben nepřelezly
Podmínky moc pěkné, zimní
Rozhledna na Velké Deštné stojí od roku 2019
Ta inverze mne donutila vyjít nahoru
Pohled k severozápadní části hřebene odhalil výhled na Krkonoše vykukující nad mraky
Výhled na jihovýchod - tudy budeme pokračovat, mraky se drží kolem 900 m n.m. Nalevo vykukuje Králický Sněžník
Pohled na mraky do vnitrozemí. Kvůli Horobraní jsme to vzali přes kopec Jelenka, na který jsme se vydrápali lesem borůvčím, abychom objevili, že tam z druhé strany vede parádní rolbou projetá cesta.
Ta cesta vůbec nebyla na mapě. A pokračovala dál až na kopec Koruna, což je druhý nejvyšší vrchol Orlických hor. Nahoře stála takováto záhadná potvora.
Sjezd z Koruny na sedlo Pod Homolí - nečekaně parádní cesta a výhledy!
Kunštátskou kapli jsme nemohli minout
Stejně tak rozhlednu na Anenském vrchu
A nečekaně parádní sjezd až na Haničku. dostatek sněhu až na silnici.
Bufet na parkovišti na Panském poli nás ovšem zklamal, bylo zavřeno. A protože bychom na mladé museli čekat na mraze, stopli jsme si auto do Rokytnice a čekali u kamínek v oblíbené hospodě U Rampušáka.
Příspěvek byl publikován v rubrice
2026 s lokalitami
Královéhradecký kraj,
Lesovna-Těchonín,
Orlické hory.
Nahrávání ...
