Rubrika:
2025
Datum výpravy: 11. - 13. 4. 2025
Účastníci: Markéta, Jana
Měli jsme letět s dětmi do USA, ale pro nemoc Šárky se celý výlet zrušil (resp. posunul o měsíc). Ozvala se ale Jana, že když mám neplánovaně volný víkend, jestli s ní nechcu (koncovka u je schválně) někam jet. Jen bych musela vymyslet kam 🙂 s tím má ona nějaký problém (asi i ten, že na to zkrátka nemá čas). Já s tím problém nemám vůbec, naopak výlety vymýšlím ráda, protože navíc Jana skoro nikdy nemá problém s tím, co naplánuji 🙂 Doma zase neměli problém s tím, že na víkend vypadnu, chvíli to vypadalo, že by se (již uzdravená) Šárka přidala, ale nakonec dala přednost brigádě na Sucháku. Tím pádem jsem mohla směle plánovat, že z domu vyrazím už ráno a s Janou si někde dáme sraz.
Upřímně, plánování mně tentokrát trochu zabrat dalo, protože jsem měla jednak přestavu přespání na chatě Vsacký Cáb a projití si pro mne neznámé části hřebene z Vsetína na Soláň. A pak přicházely do hry dvě varianty. Pokračovat do Beskyd Moravskoslezských nebo do Javorníků s noclehem na chatě Bačkárka (lze rezervovat online). Varianta dvě mne lákala víc, jenže mi pořád nevycházelo, jak to udělat. Po hřebeni to bylo skoro 40 km, což nebylo reálné ujít, kratší trasa přes údolí měřila 35 km, což mi pořád přišlo dost – přeci jenom dny byly ještě krátké a my (tedy já rozhodně) po zimě ztrouchnivělé. Jana mě minule v Bílých Karpatech „naučila“, že jde část trasy vzít autobusem, tak jsem to zkusila i tady a ejhle – ono to půjde! Takže nakonec vymyšlena trasa 27 km z Cábu do Velkých Karlovic, pak autobusem na Podťaté. Z autobusu ovšem ještě 2,5 km na chatu, takže nakonec 30 km jako vyšitých, ale přeci jenom 30 nebo 35 je rozdíl. Šly jsme v podstatě úplně nalehko, protože i jídlo lze na této trase kompletně pořešit na chatách, takže do batohu stačila nouzově nějaká ta svačinka a pití. Neděle už byla pohodovější (23 km) s možností sejít z hřebene kdekoliv, kdyby „něco“. Počasí vyšlo skvěle, v noci ještě trochu chladno, takže za noci ve vytopených chatách jsme byly rády a pláštěnku jsem v pátek ráno z batohu vyhodila jako zbytečnou zátěž.
Když k tomu přidám ještě pátečních 15 km z Vsetína na Vsacký Cáb, musím říci, že to byl nakonec nejen parádní víkend, ale že jsme se teda vůbec neflákaly. Ale ono to, vzhledem k teplotám, na žádné vysedávání někde nebylo, tak jsme prostě šly 🙂
A ještě si dovolím přidat odkaz na tu dávnou, ve fotkách několikrát zmiňovanou, akci přechod Javorníků s Járou a Janou, která se uskutečnila koncem září roku 2014.
Pátek po obědě vyrážím ze Vsetína. Než jsem se vymotala z města (nákup a tak), byly skoro tři hodiny. Z tohoto místa to mám na sraz s Janou (zastávka Růžďka, Dušná, rozc.Cáb) skoro 8 km, a Jana přijede v pět. Měla bych si máknout.
Nakonec to vyšlo úplně akorát, i s odběhnutím na pár kopečků. Toto je bod do Horobraní, ale neoficiální kóta hned vedle dva a půl metru vysokého žulového kamene označujícího průchod 18. poledníku.
A to už jsme se s Janou sešly dle plánu a čekalo nás pohodových 5 km na chatu, téměř po vrstevnici.
Téměř - protože vrcholek Cáb jsem si nemohla nechat ujít a Jana tam obětavě vyšla se mnou, byť nadšením nehýřila, ale aspoň jsme nešly "naslepo"
a naopak k chatě přišly pěkně shora.
Pokojíček byl vytopený a dokonce měl vlastní koupelnu. To jsme nepožadovaly, ale pokoje bez sociálek prý byly obsazené. Kromě nás ale na chatě nocovala ještě skupinka chlapů s koly.
Snídaně v ceně noclehu neměla chybu.
Pohled na chatu zepředu, spalo se parádně, v noci klid.
Nás se týká ta červená doprava, a za těch 14,5 km bude oběd :-)
Jana trochu brblala, že na tomto úseku nejsou žádné výhledy, ale mně to stačilo. Sporadické, ale parádní. V dáli hřeben Radhoště.
Rozcestí pod Tanečnicí, výhled jen díky vykácenému lesu :-(
Jana trochu brblala, že můj batoh na fotkách bude vypadat blbě, ale takhle nakřivo to mám vždycky. Buď je to blbý batoh nebo ho neumím sbalit :-)
Je čtvrt na jednu, tedy jdeme akorát :-) S Janou se štengrujeme, která kterou vtáhne do hospody. Zde jsem vtáhla já ji :-)
Pohled přes údolí Vsetínské Bečvy na hřeben Javorníků, kde půjdeme zítra.
Na vrcholek Soláň (podle mapy 861 m) se mnou šla Jana docela ochotně, samotný vrchol sliboval výhledy zase na druhou stranu.
Sjezdovky zdejšího lyžařského areálu
Valašské okénko Na Kotlové - sem mě zase vtáhla Jana. A ještě poslala tuhle (a následující) fotku Luďkovi a ten odpověděl: Proboha, nepouštěj ji k tomu okénku, nebo utratí poslední úspory :-)
Holba v kraji Radegasta totiž překvapila.
Valašské okénko Na Kotlové, já jsem si tenhle "podnik" pamatovala z běžek.
Po červené dál směr Benešky, konečně se ukázalo modré nebe.
V tomto místě jsme hřeben opustily a vydaly se po žluté na Polanu a dál na rozhlednu Miloňová.
Ani jedna jsme tu ještě nebyla, rozhledna je totiž umístěna mimo hlavní hřeben. Nyní nám její návštěva docela dobře zapadla do plánu.
Nahoru ovšem vyšla jen Jana, a viděla, co nás ještě čeká. Ty sjezdovky uprostřed jsou Kasárna a pod nimi budeme dneska spát (ale 5,5 km si pomůžeme autobusem).
Abychom optimalizovaly příchod na zastávku, fikaně jsem nás nasměrovala přes vrcholek Miloňov (657 m) a pak jsme nad vesnicí potkaly tento vyhlídkový altán. Tam jsem fakt neměla problém vyjít :-)
Zmíněných 5,5 km autobusem ze zastávky Velké Karlovice, Obecní úřad na zastávku Velké Karlovice, Podťaté, Světlá, kde jsme vzpomínaly, jak jsme kdysi dávno sem na tuto zastávku docházeli, s Luďkem a dětmi a ještě Járou.
Kaple Panny Marie Růžencové
Byl ve hře i autostop ale směrem Kasárna (nacházející se v cudzině) nic nejezdilo, tak jsme těch 2,5 km (a skoro 300 výškových) nějak ještě daly po svých.
Závěrečná zkracovačka poslední serpentýny a zároveň přechod státní hranice
Na Kasárnách jsem byla po delší době a tak nějak mi to přišel o něco větší cirkus, než minule.
Večer nás už čekala jen samá pozitiva :-)
Pokojík skromný. Na chatě kromě nás nocovala pro změnu ještě poměrně početná skupina děvčat různého věku.
Po snídani (i zde byla v ceně) jsme vyrazily, počasí slibovalo nádherný den.
Vzaly jsme to vzhůru po sjezdovce, cca 150 výškových metrů. Bačkárka má strategickou polohu, v 900 metrech. Konečně se ukázala i Lysá hora.
Výhled k Beskydům (zprava Smrk a tuším Kněhyně)
Úplné zbytečky sněhu na hřebenovce v cca 1050 metrech
Veľký Javorník je s výškou 1072 m n. m. nejvyšší vrchol Javorníků. Stále jsme na Slovensku.
Asi nejhezčí část hřebene
Sestup do sedla pod Veľkým Javorníkom. Zleva docela fučelo, naštěstí jsme byly chráněny lesem.
Když jsem vzpomínala, jak jsme tudy šli minule, přihodila jsem do batohu nepromokavé fusekle. Nyní byla cesta úplně suchá a to i přes velice sporadické zbytky sněhu.
Jaro tady v tisíci metrech teprve začínalo.
Vrch Stratenec (1055 m) s rozhlednou a památníkem ve tvaru samopalů
Výhled na beskydské velikány
Tohle nás lákalo vyzkoušet a podpořit
Bistro se nachází v nepříliš vábném sedle Bukovina (bez výhledu a všude bláto), stále na slovenské straně.
Platí se proto asi v eurech, lze i kartou.
Malý Javorník (1019 m) - zde se hranice láme a my vcházíme zpět do ČR a hřeben kopíruje hranici.
Chata Portáš, kde jsme tehdy nocovali
Bohužel měli zavřeno a ještě nás poslali ke konkurenci
Výhledy opět k MS Beskydům
Sestup do sedla pod Kohútkou, ta civilizace je trochu šok, najednou všude mraky lidí.
Chata byla skoro plná, ale nakonec jsme se vešly.
Pohled na sjezdovky na jaře je trochu smutný
Čekají nás poslední 4 km hřebene
Podle Horobraní se to tu jmenovalo Janina vyhlídka
Rozcestí Krkostěna. Zde jsme vzpomínaly, jak jsme sem tehdy vylezli po brutálně klouzavém bahně. Nyní je naštěstí skoro sucho. Zde je to místo, kde podle plánu hřeben opouštíme a červenou značku měníme za modrou.
Sestup do Huslenek na autobus měřil skoro 7 kilometrů a minuly jsme pár pěkných chaloupek
Výhled do údolí Vsetínské Bečvy. Výlet pomalu končí.
Na zastávce - jako jsem ráda, že sedím, nohy bolely fest :-)
Příspěvek byl publikován v rubrice
2025 s lokalitami
Beskydy,
Javorníky,
Vsetínské vrchy,
Zlínský kraj.