Rubrika:
2025
Datum výpravy: 29. - 30. 4. 2025
Účastníci: Markéta, Luděk
Součástí narozeninového balíčku v prosinci 2023 byl kromě Kom-Emine ještě nocleh na Pradědu. Řekla jsem si: paráda, zajedeme si tam na běžkách. Jenže loňská zima stála za prd, běžkovat se nedalo pořádně ani v Jeseníkách, tak se z představy „Praděd na běžkách“ stal „Praděd na kole“. Ale ani na ten za celý rok nedošlo, mimo jiné i proto, že „zážitkové“ dárky jsou u nás poslední roky trendem, čili bylo potřeba vyčerpat ještě ty minulé 🙂 A tak přišla další zima a s ní opět varianta „Praděd na běžkách“. Ale ani letošní zima stran sněhu nebyla valná, takže když se začala překlápět zase do jara, Luděk mi „nevybraný“ Praděd neustále připomínal, rozhodla jsem se, že fakt není na co čekat a vyrazili jsme do Jeseníků nakonec pěšky. Sami dva, uprostřed týdne. Protože jsme chtěli „posbírat“ ty zatím ještě do Horobraní neposbírané kopečky, rozhodli jsme se pro přechod ne úplně tradiční. Vyrazili jsme z Koutů přes Dlouhé Stráně a na hlavní hřeben se napojili po neznačené cestě kolem Františkovy myslivny, Luděk tam ještě nebyl. A pak už to byla klasika největší, po noci na Pradědu červená hřebenovka na Ramzovou (v jednom místě tedy červenou nahradila žlutá a na dvou místech sestup přímo po sjezdovce 🙂 ) Jeseníky byly ve všední den liduprázdné, asi to zase zavedeme, říkali jsme si, pracovní víkendy a na výlety v týdnu.
Logistika výletu: autem do Hanušovic (bo sice obnovili spojení Hanušovic s Lichkovem i v týdnu, ale vlaky z Těchonína na ně nenavazují a čekat hodinu v Lichkově nám přijde zbytečné), pak busem do Velkých Losin a vlakem do Koutů nad Desnou.
Marně jsme po ránu obcházeli skiareál, kde by nám uvařili kafe - nechtělo se nám hnedka do terénu :-)
Čekal nás totiž výstup 800 m, tak jsme to vzali po sjezdovce, abychom aspoň těch prvních 300 měli rychle za sebou.
Rozhledna u Tetřeví chaty ve výšce cca 1100 m. Návštěvu jsme tentokrát vynechali, čekají nás hezčí rozhledy
Třeba tento z kóty Mravenečník (to už jsme 1344 m). Na obzoru Praděd, náš dnešní cíl, před ním ta placatá hora ukrývá vodní nádrž Dlouhé Stráně
Horní nádrž přečerpávací elektrárny patří k divům Česka a dá se celá obejít.
Překvapilo nás, že byl stánek s občerstvením otevřený. Prý: "Byla tu nějaká akce od ČEZ, tak je výjimečně otevřeno. K jídlu ale nemáme nic, jen pití "
Nevadí, jídlo jsme měli vlastní, tak aspoň kávičku, pivečko a limonádu.
A pak zase zpátky, odkliknou si kótu Dlouhé stráně (1354 m) a dál lesem a po loukách na Vřesník.
Cesta k Františkově myslivně kolem vrcholků Malá a Velká Jezerná
Františkova myslivna - dnes soukromá lovecká chata
Po pěšince (zelená turistická) stoupáme na hlavní hřeben, vidět jsou Dlouhé Stráně a Mravenečník
Konečně na hřebeni - pohled směrem ke Skřítku
Pohled kupředu. Vysoká hole (1465 m)
Tady už moc dobře víme, že před závěrečným výstupem nás čeká 150 m sestupu k Ovčárně.
Nalevo Dlouhé Stráně, v dálce na obzoru Králický Sněžník
Petrovy kameny jsou přírodní rezervací a ty sjezdovky trochu jako pěst na oko :-(
Posledních 3,5 km bude po asfaltu.
Skoro liduprázdno - to neznáme :-)
Výhled k části Jeseníků, přes kterou půjdeme zítra
Pár minut po šesté Praděd dobyt!
Panáčka likéru Praděd si tu dáváme vždycky
Luděk okusil speciál údajně vařený pouze pro tuto restauraci. Než se začnete rozčilovat, že i tady je trend 0,4 l, tak si uvědomte, že pivo byla patnáctka, tedy ty čtyři deci fakt stačily :-)
Pokojík přímo ve vysílači
V ceně byla i super snídaně
a volný vstup na vyhlídkovou plošinu vysílače. To jsme si fakt nemohli nechat ujít, i když už jsme tam byli několikrát. Ale jak je něco zadarmo :-)
Hlavní hřeben s Vysokou Holí, je pěkně vidět spojovací hřebínek s Františkovou myslivnou
Chvíli po deváté vyrážíme dál...
Švýcárnu jsme tentokrát minuli, ještě nám nestačila vytrávit snídaně :-) A nějak jsem měla pocit, že ty stromy bývaly dřív menší a chata vidět lépe
Rozcestí Slatě. Na běžkách jezdíme vlevo, teď jdeme doprava po červené.
Přes Malý Jezerník vede trasa po dřevěných chodníčcích
Jediné náročnější místo na hřebeni před Výrovkou
Kopců jsme neměli dost, tak jsme si odskočili na Velký Klínovec (1164 m), kde končí lanovka a vlek skiareálu Červenohorské sedlo
Dolů jsme to vzali po sjezdovce
Po obědě na ČHS pokračujeme kolem Památníku obětem hor - kaplička vznikla v malém bývalém lomu nad sedlem a já si zavzpomínala na lyžák s gymplem, kdy jsme do Jeseníků jeli až v dubnu a protože nebyl sníh, lyžařský výcvik se změnil na branný kurz. Sem do toho lomu jsme chodili střílet ze vzduchovek.
Na rozcestí Bílý sloup jsme změnili červenou za žlutou a šplháme na Červenou horu (1333). Červená značka totiž Červenou horu obchází.
V zimě bylo snazší získat kótu Červená hora, protože byl sníh. Nyní jsme se prodírali kosodřevinou, ale trochu tam byly i výhledy.
Skalní útvar kamenné okno
Keprník je s výškou 1423 m n. m. čtvrtým nejvyšším vrcholem Jeseníků.
Když je hezky, je z něj parádní výhled.
Chata Jiřího na Šeráku - měla jsem děsnou chuť na zmrzlinový pohár, ale neměli. Tak jsme si aspoň dali nějaké pití před závěrečným sestupem.
Sestup po sjezdovce, protože cestou je kóta Mračná hora (1272 m)
Možná lepší jít po sjezdovce než po té kamenité cestě v lese
Sešli jsme dolů, za chvíli nám jel vlak - a krásný výlet byl u konce.
Příspěvek byl publikován v rubrice
2025 s lokalitami
Jeseníky,
Olomoucký kraj.